Strana 17
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
můžeš / číslo 4 - 2013
17
vozík, velorex pro 21. století, dalo by se říci.
„Ukázalo se ale, že plátnem potažená tříkol-
ka by už nevyhovovala, textil byl nahrazen
klasickou plechovou karoserií.“
Vrámci studie, nakteré spolupracoval
sMarkétou Brávkovou, se Josef Ludvík Böhm,
jak vzpomíná, poprvé posadil navozík, aby
si ověřil některé parametry. „Museli jsme
zjistit reálný sklon nájezdové sklopné plošiny,
pokteré může vozíčkář dotříkolky vjet. Měli
jsme pracovní plato sestavené zdesky, rám
zlešenářských trubek adesku, nakteré jsme
sklopnou plošinu anájezd simulovali. Musel
jsem uznat, že mě překvapilo, jak to není
vůbec snadné.“ Bylo to ale vlastně jeho první
azatím poslední praktické ohmatání si toho,
jak svět vnímají lidé shandicapem.
Dálník pro zdravé ihandicapované
Letos, kdy je už večtvrtém ročníku ze šesti,
vprvním roce magisterského studia, sám
přiznává, že řadu parametrů nejen utříkol-
ky, ale idalších pomůcek konzultoval při
navrhování pouze se studenty zdravotnické
techniky, ne přímo spotenciálními uživateli
zřad handicapovaných.
„Ukázalo se, že jejich informace jsou
dobré, ale vlastně zprostředkované,“ říká
vsouvislosti sdalším projektem, který získal
ocenění – druhé místo vjednom zminulých
ročníků Designu nadruhou, soutěže mezi
našimi iněmeckým istudenty technických
oborů. Jednalo se ozastřešené tříkolové
vozidlo, dálník. Ten má svůj prapůvod už
v50. letech minulého století, je to vlastně
zastřešená motorka. „Pokusil jsem se navrh-
nout vozidlo, které by bylo cenově přístupné
ihandicapovaným. Problém veškerých
pomůcek pro lidi snějakým postižením či
pohybovým problémem je, že jsou drahé.
Nevyrábějí se vevelkých sériích.“ Podle jeho
názoru by se jím navržený dopravní pro-
středek mohl vejít doceny běžné čtyřkolky
(ceny dnes začínají od40 tisíc Kč).
Josefova tříkolka je asi 150 cm dlouhá,
kolem dvou metrů vysoká asotevřeným
prostorem pro nastupování avystupování.
„Chtěl jsem vytvořit něco, co bude vyhovovat
praktickým iestetickým požadavkům zdravé-
ho člověka asoučasně bez dalších úprav bude
sloužit handicapovaným nebo starším lidem,
kteří se už těžko pohybují.“ Proto například
koncipoval výšku sedačky doběžné výšky vo-
zíku avolný prostor bez překážek pro nohy.
Zvozíku je pohled jiný
Připomíná, že zpětně svou práci konzultoval
shandicapovanými alespoň přes internet.
„Ukázalo se, že například scházejí
madla, která umožní vozíčkáři snadný
přesun zvozíku dodálníku. Předpo-
kládal jsem, že se člověk chytí řídítek,
což byl omyl.“ To byla jedna zinterne-
tových připomínek. Dnes už student
ví například ito, že člověk pohybující
se celý život nebo poúrazu navozíku
potřebuje pevnější posaz, než navrhl.
Josef Ludvík Böhm rád studuje
tento obor především proto, že je
skvělou syntézou technického myšlení
aestetického cítění. „Pomůcky pro
handicapované bych rád navrhoval
ivbudoucnosti. Jsem si dobře vědom
všech praktických nedostatků, které jsem
původně neviděl, ty zkušenosti jsou ne-
ocenitelné.“ Dnes ví, že bez úzké spoluprá-
ce slidmi shandicapem, kterým by jednou
mohly jeho nápady výborně sloužit, že
neobejde. Každá další práce – momentál-
ně se zabývá handbikem – mu umožňuje
proniknout hlouběji dotohoto specific-
kého světa. „Rád bych jednou pracoval
nareálném projektu, ne jen nastudii pro
soutěž nebo výstavu,“ uzavírá.
Ukázalo se,
že plátnem potažená
tříkolka by už
nevyhovovala, textil
byl nahrazen klasickou
plechovou karoserií.
PODPŮRNÁ KONSTRUKCE
vznikla jako pomůcka pro chůzi lidem
s různými pohybovými problémy.
VE STADIU KRESEB A MODELU
je i Josefova nejnovější studentská
práce – elektrický chopper.
JOSEF LUDVÍK
BÖHM
říká, že práce
na školních
projektech
a účast
v soutěžích mu
pomohly lépe
chápat svět lidí
s handicapem.