Strana 9
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
můžeš / číslo 2 - 2011
Kdo je Sri Kumar
Vishwanathan
Občanský aktivista, pedagog a sociální
pracovník. Narozen r. 1963 vindickém
svazovém státě Kérala.
Absolvent oboru fyzika-matematika
na moskevské Univerzitě Patrice
Lumumby.
Stáže vUSA a Velké Británii. 1991 – 1997
učitel na česko-britském gymnáziu
vOlomouci, od záplav vroce 1997
streetworker a komunitní pracovník pro
romskou menšinu vČR.
Držitel Ceny Františka Kriegla, Ceny
Alice Garrigue Masarykové, ceny Ashoka
Fellow atd. Žije a pracuje vOstravě.
info
je proti! Ale pozemek dal. Mimochodem,
Charita to moc nechápe jako samospráv-
nou komunitu, ale spíš to řídí podle svého.
Také zkušenost. Jak organizujete takové
projekty jako inženýrskou operaci, ztratíte
otevřenost, dýchání, otevřené oči. Takže co
zůstalo? Důkaz, že Češi iRomové mohou
spolu docela normálně žít. Všechny nenávis-
ti vznikají avždycky vznikaly zneznalosti.
Když odruhém skoro nic nevíte, snadno
svámi někdo třetí může manipulovat.
Aobecnější zkušenost? Mladý člověk
zIndie musí přijet, aby nám ukázal, jak
je možné dát dopořádku vztahy mezi
Čechy aRomy. Co to říká oobyvatelích
této země?
Nevím, co chcete slyšet. Jsme přece všichni
stejní. Rom, Ind, Čech, Afričan, Kanaďan
jsou jenom lidi ato „jenom“ vsobě má ivel-
kou kvalitu. VIndii zná každý Baťu avsou-
časnosti je tam spousta Čechů vhumani-
tárních projektech. Podívejte se, jak Češi
pomáhají vPákistánu nebo naHaiti. Vlastně
zadarmo pracují pro záchranu lidí.
Máme všichni společné kořeny avsoučas-
nosti společný svět, který můžete zapár dní
obletět. Tak je malý. Tak je stísněný, apřece
dost prostorný pro sedm miliard lidí. Klasická
literatura včeštině nebo vhindštině je pro
nás zajímavá ne svým koloritem, ale myšlen-
kami, humanitou, popisem životních dramat,
která jsou všude nasvětě úplně stejná.
Připadá mi, že jste vlastně vylezl naja-
kousi „horu porozumění“, nakterou
se mnohým znás nechce namáhavě
stoupat. Co nyní zvrcholu vidíte?
Vypadá to, že jsem se stal odborníkem naso-
ciální práci. Ale to není nejdůležitější. Dneska
se mi zdá, že vmnoha českých amoravských
městech vznikají ghetta. Vyloučené komu-
nity žijí vhavarijních domech, děti nechodí
doškoly, okolí nadává…
Co se stane? Co dobrého se může stát?
Nic. Já vidím jinou možnost, pracovně tomu
říkám kibuc. Samosprávná komunita žijící
dobrovolně, to musíte napsat, dobrovolně
podle řádu, komunita, vekteré mají lidé
povinnosti, mají práci amají docela důstojný
pocit sami ze sebe. Česká ghetta proměnit
nakibucy. Vyhnat znich lichváře avyděrače.
Obecní zastupitelstva moc často trpí slepo-
tou, věří nazázraky, věří, že vyloučené ko-
munity někam odejdou. Ale kam? NaMěsíc?
Hledám cesty kvytváření společenství, která
by se starala obydlení, normální hygienu,
péči oděti.
Nemohu se nad vaším vyprávěním
zbavit přirovnání kvelkému Indovi
Mahátma Gándhímu. Také byl vlastně
bezbranný ataké dokázal zdolávat
hory neporozumění…
Tak to je opravdu moc silné přirovnání.
Unás doma by se mu lidé ismáli. Ale když
jsem říkal, že jsme nakonec všichni stejní, že
rasismus anárodnostní nenávist jsou úplné
blbosti arozdíly mezi námi jsou menší, než
si většina myslí, mám pro Čechy aMoravany
ještě jeden důkaz − víte, že Gándhí se velice
inspiroval Petrem Chelčickým? Natisíce
kilometrů apřes stovky let fungovaly úplně
stejné myšlenky. Protože jsme stejní.
Vyloučené komunity
žijí vhavarijních
domech, děti nechodí
do školy, okolí nadává.