Strana 29
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
můžeš / číslo 2 - 2011
INTEGRACE ČI INKLUZE ŽÁKŮ
JE SPRÁVNÝ SMĚR. ALE…
Škola je pro všechny
Tato slova jsou zásadně důležitá, protože
integrace ainkluzivní vzdělávání dětí se spe-
ciálními vzdělávacími potřebami je základ-
ním koncepčním úkolem naší školy. Veškerá
činnost týmu speciálních pedagogů vnaší
škole směřuje khumanizaci vzdělávání dětí
se speciálními vzdělávacími potřebami.
Chceme-li prakticky realizovat listinu zá-
kladních lidských práv asvobod, je prvním
předpokladem realizace práva jedince naži-
vot vrodině, veškole, obci, vregionu. Stím
souvisí také povinnost školy, obce, regionu
poskytnout ktakovému životu příležitost
iminoritním skupinám, občanům, dětem
se specifickými vzdělávacími potřebami.
Ahovoříme-li oživotě veškole, myslíme
veškole pro všechny. Taková škola, která in-
tegruje či vní probíhá inkluzivní vzdělávání
žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
současně s„běžnou populací“, ale nevzni-
ká jen prostým spojením těchto skupin. Je
totiž nutné sledovat hlediska všech subjektů
veškole. Potřeba ředitele školy – zajistit na-
plnění všech legislativních nároků souvise-
jících sřízením školy, zajistit kvalifikovanou
výuku, při integraci je většinou nutné zřídit
pracovní místo asistenta pedagoga. Tyto zá-
kladní požadavky je nutné zabezpečit nejen
personálně, ale ifinančně (mzdové náklady,
odvody) amateriálně – prostor, speciální
pomůckové vybavení, ICT.
Nemohu pominout nedostatečnou pre-
graduální ipostgraduální přípravu učitelů
vproblematice speciálního školství, zejména
pak učitelů druhého stupně, kteří jsou spe-
cializováni natzv. aprobace. Dalším velmi
významným subjektem pro práci školy je
rodičovská veřejnost, která musí být partne-
rem školy vpravém slova smyslu. Zde vidím
jako základní předpoklad dobrého partner-
ství důvěru vůči škole avědomí rodičů, že
není namístě transformace jejich smutku,
někdy izoufalství při péči odítě zdravotně
znevýhodněné donedůvěry, averze ačasto
inesmyslné kritiky vůči učitelům. Při tomto
velmi náročném vyspívání rodičů je musí
podporovat další odborná veřejnost. Zásad-
ní postavení zde mají pedagogicko-psycho-
logické poradny aspeciálně pedagogická
centra. Vsoučasné době tomuto úspěšnému
procesu například brání (uplatňuje-li se čis-
tě lidský přístup, ozábraně se nedá hovořit)
pravidla, která jsme si vytvořili.
Ale např. SPC pro mentálně postižené
vnašem regionu nesmí spolupracovat
se školou, která je prvotně zřízena pro
vzdělávání dětí bez mentální retardace!
Aby se vytvořilo dobré klima školy, je nutný
jednotný přístup učitelů kproblematice
integrace ainkluze aschopnost učitelovy
empatie domyšlení apotřeb žáků. Úspěš-
nost pak závisí naschopnostech ředitele-
-manažera, ale ijemu musí někdo pomá-
hat. Nezbytná jsou regionální centra, tzn.
školy, které budou takzvanými labora-
tořemi, azároveň koordinátory pomoci
při řešení problémových anejsložitějších
případů při zavádění integrací atvorbě
inkluzivního prostředí v„běžných“ školách.
Hovoříme-li ointegraci ainkluzi v„běžné“
škole, musíme myslet naoptimální metody,
které však neublíží tzv. zdravým žákům
azásadně pomohou žákům se speciálními
vzdělávacími potřebami.
Autorka je ředitelkou Základní školy
prof.Zdeňka Matějčka vMostě
Zásadní postavení
zde mají pedagogicko-
-psychologické
poradny a speciálně
pedagogická centra.
Poznámka redakce:
Problém intenzivně zajímá ičlenku redakční rady časopisu Můžeš asenátorku
MUDr.Alenu Dernerovou. Rozhodli jsme se proto uspořádat pod jejím vedením
vSenátu sdalšími odborníky natoto téma kulatý stůl.
zpět! Advojnásobně mi odpusťte, itrochu
ostuda!
Nadruhé straně by jistě bylo přijatel-
ným řešením, aby si opravdu někdo vzal
nastarost aformou výzkumného projektu
ověřil, jak budou prospívat ,těžší‘ dyslektici
aencefalopati (diagnostiku apárování jistě
by dobře provedla PPP) zařazení dospecia-
lizovaných tříd ajak dotzv. normálních tříd.
Předpokládá to ovšem, že stím budou sou-
hlasit rodiče. Ověřování by mělo trvat asi tři
až čtyři roky, aby zahrnulo longitudinálně
celý první stupeň. Pak teprve při jednoznač-
ném výsledku veprospěch normálních tříd
by bylo oprávněné specializované třídy, již
zavedené afungující, zrušit.
Ivzápadních státech, kde mají větší
sklon kjednoznačným akrajním řešením,
kyvadlo, které bylo výrazně vychýleno smě-
rem k„integraci“, se vrací dostřední polohy.
Odkrajností se upouští. Tam totiž právě
úlohu našich specializovaných tříd aškol
přebírají mnohé soukromé školy adělají si
ztoho zásluhu aslávu. Asvou úspěšností
teď už zase zpětně ovlivňují státní školy.“
(Dopis ze dne 20. 3. 1992)
HANA DEÁKOVÁ SE SYNEM,
který má potíže se vzděláním.