Strana 28
můžeš / číslo 2 - 2011
NÁZORY
INTEGRACE ČI INKLUZE ŽÁKŮ
JE SPRÁVNÝ SMĚR. ALE…
Hana Deáková ze Svitav je matkou mírně retardova-
ného syna s autistickými rysy, kterému je odpírána
možnost integrace v systému školství. V prosincovém
vydání jsme otiskli její smutné zkušenosti.
Na článek reagovala kromě jiných i ředitelka
Základní školy prof. Zdeňka Matějčka v Mostě.
pozor! Integrace by neměla být ,železnou
košilí‘, ze které nemůžeme ven – neměla by
být ani zaklínadlem arozhodně by neměla
být jediným řešením pro všechny. Není cí-
lem sama osobě, nýbrž prostředkem kcílům
vyšším, obecně lidským, tj. zajistit dítěti
zdravý, uspokojivý, radostný vývoj. To zna-
mená především, že nesmíme nechat děti
trpět pocitem méněcennosti, neúspěšnosti
atd. pro jejich vadu, poruchu či cokoliv,
čím jsou postiženy. Musíme jim připravit
rozumně cestu dospolečnosti druhých ane
je (sodpuštěním) někam nacpat abýt spo-
kojeni, že je učiněno zadost zásadě.
Integrace dětí sLMD, sdyslexií aobdob-
nými poruchami vtzv. normálních třídách je
dobře možná vpřípadech relativně lehčího
postižení, ato zapředpokladu, že třídní
učitel má znalosti, schopnosti ametodic-
kou výbavu ktomu, aby stakovými dětmi
nápravně pracoval. Vpřípadech poruch
středně těžkých atěžších je ovšem třeba už
speciální vybavenosti učitele, aovšem itří-
dy. Předpokládá to samozřejmě dva učitele
vetřídě, kde takové dítě je. Anebo aspoň
speciální službu pro dvě až tři třídy sjedním
nebo dvěma takovými dětmi. Že by učitelé
nanižším stupni našich škol byli takto vyba-
veni (ato je prosím vskutku nutný předpo-
klad!), otom si dovoluji trochu pochybovat,
ovyšším stupni ani nemluvě.
Čili je rozhodně výhodnější poskytnout
dětem, které toho potřebují, soustavnou
asoustředěnou odbornou péči co nejdříve
aco nejvydatněji, aby bez úhony navývoji
své osobnosti asco nejlepšími předpoklady
výukovými se mohly včase vhodném zapo-
jit dotzv. normálního výukového procesu.
Dospecializované třídy soustředit mnoho
nejrůznějších pomocných, speciálních
činností, pomůcek isocializačních praktik,
které vtzv. normální třídě nemůžete uplat-
nit. Byl by nesmysl, pokud někde fungují
specializované třídy alespoň přijatelně (sa-
mozřejmě nemohu posuzovat, zdali třeba
jeden učitel nebo jedna třída je lepší, horší
nebo vůbec nedobrá), aby se rušily. Snadno
se ruší, ale těžko se buduje! To byste mu-
seli mít někde ozkoušenou, osvědčenou,
dokonalou náhradu. Jinak by to byl krok
Integrace by neměla
být „železnou košilí“,
ze které nemůžeme ven.
Text: HANA AJMOVÁ
Foto: ARCHIV
V
dnešní době již zcela přiroze-
ně uznáváme právo všech lidí
navzdělávání, ato je zakotveno
ivmezinárodních úmluvách.
Právo dětí, žáků astudentů
navzdělávání vpřirozeném
nerestriktivním prostředí je
vdemokratické společnosti nezpochybnitel-
né. Zásadní otázkou tedy není, ZDA může
být dítě vzděláváno vběžné škole, ale JAK
takovému dítěti vzdělání umožnit.
Vrámci všech nejnovějších názorů
achuti pomáhat je nutné využívat již prožité
zkušenosti aneobjevovat objevené. Vždy
vzpomínám naspolupráci apomoc, kterou
mi poskytl nejznámější garant péče oděti
se zdravotním postižením unás, psycholog
profesor Zdeněk Matějček, který se mnoho-
krát vyjadřoval kintegraci jakkoli postiže-
ných dětí.
Dovolím si citovat zdopisu, který mi za-
slal vdobě zřizování naší školy − kdy jsem
ho prosila ovyjádření kesnahám rušit vně-
kterých městech již zřízené specializované
třídy avůči jednostrannému uplatňování
pojmu integrace.
Profesor Matějček
integraci podporoval
Profesor Matějček mi odpověděl: „Pro inte-
graci dětí jakkoliv postižených samozřejmě
jsem avelice ji propaguji apovzbuzuji. Ale