Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8



můžeš / číslo 2 - 2011

GHETTA VE MĚSTECH

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Jak se stane, že se indický kluk objeví

naseverní Moravě?

Docela normálně. Je zatím dívka Laďka,

kterou jsem potkal vMoskvě. Já studoval

fyziku, ona přijela nastáž zUniverzity

Palackého vOlomouci. To byl rok 1986.

Začal jsem zaní jezdit, ikdyž formality byly

hrozné. Přišla sametová revoluce, olomoučtí

studenti organizovali kdeco ataké vydávali

jakési noviny, nahoře se psalo ajá vesklepě

točil klikou rozmnožovacího stroje… Vlétě

roku 1990 jsme už byli spolu.

Jenomže pak jste našel cestu doolo-

mouckého britsko-českého gymnázia

apak přišly naMoravu obrovské zá-

plavy. Rok 1997 naprosto změnil život

Inda vČechách…

Záplavy vyhnaly spoustu lidí zdomovů.

Anajednou jsem poprvé vČesku viděl

ohromnou solidaritu, opravdu poprvé. Mož-

ná to zní divně, ale pro mne to bylo krásné.

Lidi si prostě pomáhali aneptali se, kdo jim

zaplatí nebo kdo jim poděkuje. Krásná doba.

Pak ale přišly normální dny aněkteří se už

vrátit domů nemohli.

VOstravě-Hrušově, namístech obrovské

záplavové vlny, byla škola. Doní přestěho-

vali evakuované Romy avzniklo strašné

etnické napětí. Já už cosi cítil, například

vPřerově obviňovali Romy zrabování, ale

když se vOstravě vytvořila tahle situace,

bylo mi jasné, že přichází velké nebezpečí.

Poradil jsem se sLaďkou isjejím tátou ajel

jsem tam. Desítky opuštěných Romů veško-

le, kterým vyčítali, že tam nemají trvalý

pobyt, akvůli tomu jim odmítali pomoci.

Dovedete si představit, že měl začít nový

školní rok aještě se povídalo, že Romové

školu vykrádají. Našlo se jakési řešení − pře-

stěhovat je dočtvrti Liščina. Místní protesto-

vali. Věděl jsem, že se něco musí stát, jinak

hrozí výbuch. Ataké jsem věděl, že řešení

se musí najít stěmi Romy, že je musím

přesvědčit, aby přijali nějaká pravidla, jinak

bude zle. Takže žádný „pořádek zvenčí“, ale

jejich aktivita, jejich práce je mohou dostat

donormální situace aoslabit psychózu proti

nim. Otom jsem je chtěl přesvědčit, to byl

můj plán.

Ajak to přesvědčování dopadlo?

Začali jsme docela obyčejně. Když chcete

pochopení odokolí, odúřadů, odveřejnosti,

musíte si udělat pořádek mezi sebou. Dát

svému životu nějaký řád adodržovat ho. Vy-

padalo to, že jsem je šokoval. Mne nemohli

podezřívat ani zrasismu, ani znějakých

předsudků. Já byl možná tmavší než většina

znich. Nyní žili vunimobuňkách, pár metrů

naosobu, opravdu žádný luxus. Příšerné

toalety, příšerné umývárny, samozřejmě

nikdo neuklízel. Aproč bych uklízel? Já to

nezašpinil, říkali všichni. Apak − stejně

půjdeme pryč!

Já se ptal: Kdy? Život přece běží už dnes,

vaše děti přece nemohou používat ty hrozné

záchody! Ašel jsem uklízet. Nejdřív sám,

pak se přidaly děti. Ty první pochopily, že

musíme pracovat společně! To zapůsobilo

inadospělé. Přišly nové nápady, jak všech-

no zařídit. Najednou přišli iNeromové, stu-

denti zOstravy izBrna. Změnil se ipohled

veřejnosti, protože onás začala – konečně

pozitivně − psát média, naše komunita se

proměňovala, přišla odpovědnost, práce

ataké dříve nevídaná velkorysost. Lidé se už

neprali anehádali okaždý kousek humani-

tární pomoci. Začali věřit sami sobě asvětu.

Přeskočíme nyní pár let. Mezitím pro

tyto lidi, ataké díkyjejich vlastní

aktivní práci, vznikla Vesnička soužití;

vaše komunita, nyní už pod správou

ostravské Charity, tu bydlí ažije dál.

Ale co zůstalo?

Především veliká zkušenost. Pozitivní

příklad. Včera nepředstavitelné situace se

staly skutečností. Když jsme – říkám jsme,

protože kolem toho bylo tolik aktivních lidí

– přišli zatehdejším ostravským primáto-

rem Tošenovským, aby nám dal pozemek

pro výstavbu domků, říkal: Ale spousta lidí

Když o druhém skoro

nic nevíte, snadno

svámi někdo třetí

může manipulovat.