Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 23

24

můžeš / číslo 11 - 2015

ve svých dílech ponechala, podobně jako

mistr koláže Jiří Kolář.

Její koláže jsou někdy iprostorové,

používá drobné předměty, jimiž je doplňuje.

Hraje si sručním papírem, sjeho struk-

turou azabarvením. Sama dodává: „Pro

porozumění papíru mi hodně pomohl pobyt

vJaponsku, kde jsem učila. Jeho křehkost

izvláštní síla, kterou Japonci tak dobře

znají, si mne docela podmanila.“

Stabilně, jako červená nit, se vjejí tvorbě

objevuje kresba. Magicky vtáhne každého

do jedinečnosti atmosféry. Vcentru vyprá-

vění se ocitá člověk, osobité příběhy lidí se

prolínají se symbolikou zvířat. Je to vjejích

grafikách, obrazech ipracích se sklem. Ma-

puje vztah dvojice ajeho složitost, drama-

tičnost aneustálé opakování situací. Postavy

se často chagallovsky vznášejí, vedou dialog

– očem asi rozmlouvají? Nejde ale oduhově

zářivé divadlo života, objevují se ipitoreskní

figury se znaky grotesky anadsázky. Blízko

sebe je světlo astín, štěstí spolu súzkostí.

Nese zneklidňující poselství… „Je to hodně

zajímavé, že speciálně moje grafiky byly dřív

velmi temné, jen smalým dotekem modré,

žluté či zelené,“ říká, „ato až do roku 1989.“

Součástí radikální proměny barevnosti –

intuitivní apodprahové – se zřejmě stala

změna atmosféry naší společnosti.

Dva umělci vedle sebe

Před třiceti lety se Eva Vlasáková seznámila

stechnologií taveného skla – kupodivu hod-

ně daleko od svého manžela, který studoval

vateliéru profesora Stanislava Libenského,

až vAmerice. Dostala tehdy stipendium na

Pilchuck Glass School ve Stanwoodu. Nejpr-

ve si vyzkoušela leccos vateliéru německé-

ho umělce Erwina Eische, později techniku

taveného skla uClifforda Rainyho. Akdyž

se vrátila, vpráci se sklem pokračovala.

Těšilo ji to abavilo, měla výhodu, že se na

sklo dívala jinak než ti, kteří se jím zabývali

dlouho. Učila apřednášela vzahraničních

sklářských institucích, byla zvána kúčasti na

sympoziích akonferencích.

Podobně jako její muž Pavel Ježek si vob-

louku desetiletí vyzkoušela různé sklářské

techniky. „Ikdyž jsme pracovali vedle sebe,

vznikaly úplně odlišné věci,“ vzpomíná vý-

tvarnice adodává: „Jeho sochy byly vymyšle-

né konstrukčně apůsobily až architektonicky.

Byl jedním zprvních, kdo použil sklo vkom-

binaci skovem, dřevem adalšími materiály.

Opravdu nový přístup… Stal se jedním znej-

uznávanějších tvůrců skla ve světě. Některé

Pavlovy práce jsou hodně rozměrné, moje

věci jsou mnohem menší, důležitá pro sklo

je barva. Vmých imaginativních příbězích

figurují hlavně lidé azvířata. Pavel používal

průhledný křišťál, který vyhovoval přesnosti

jeho záměru. Každý znás šel vlastní cestou.

To bylo krásné, takový život…“

Nedávno bylo možné vidět různé sklářské

techniky na autorčiných objektech na malé

výstavě vMuzeu skla abižuterie vJablonci

nad Nisou – tavené plastiky, hutně zpraco-

vané sklo, předměty malované, ryté ipís-

kované. „Byla jsem ráda, že mne mu zeum

vyzvalo ktéto akci,“ říká Eva Vlasáková.

„Byla to možnost hlavně pro studenty, kteří

se sklem zabývají, jak si rychle různé tech-

niky připomenout. Šlo ozpůsob, jak ,oživit‘

iPavla Ježka, který ve SUPŠS vŽelezném

Brodě bezpočet žáků se sklem seznámil!

Jsem ráda, že tato škola funguje dobře dál.

Ještě předtím ale bylo možné vidět komplet-

ní soubor plastik mého muže na výstavě,

kterou uspořádala Oblastní galerie vLiberci.

Já ji doplnila především pracemi s papírem,

obrazy akresbami. Těší mne, že se vcelém

regionu udržuje historické isoučasné sklář-

ské povědomí, připadá mi to vdnešní době

nanejvýš důležité.“



Konto Bariéry

pořádalo vprosinci 

. aukční salon výtvarníků.

Doprodej všech nevydražených

uměleckých děl najdete tradičně na

www.kontobariery.cz.

Kdo je Eva Vlasáková

Absolventka Vysoké školy

uměleckoprůmyslové (ateliér Františka

Muziky) se narodila vTáboře (), studia

ukončila vpolovině . let. Její profesní

portfolio má mnoho položek: je pedagožka,

malířka, sklářská výtvarnice, typografka

ailustrátorka. Zabývá se také často

výtvarnou instalací svých prací vprostoru.

Velký úspěch získaly především její kresby

askleněné plastiky, které kladou akcent na

barvu skla odlévaného do forem.

Měla zatím přes sto samostatných

výstav vEvropě izámoří. Vloni se její

jméno vexpozicích objevilo čtyřikrát,

letos vystavovala také se svými dalšími

kolegyněmi, přítelkyněmi (Wageová, Radová,

Vyleťalová). Její práce jsou zastoupeny

včeských izahraničních veřejných

isoukromých sbírkách, získala ocenění za

grafiku aautorské sklo doma, vDánsku,

Španělsku, Polsku, Francii aUSA.

SBoženou Jirků se účastnila přípravy první

aukce Nadace Konta Bariéry vroce ,

vytvořila grafickou podobu katalogu, která

byla užívána po dvacet let. Fotografiím

darů stovek artefaktů, obrazů isoch, vtiskla

autentickou grafickou tvář.

info

MODRÝ PTÁK ŠTĚSTÍ, 2007, sklo tavené ve formě DÁMA S JEŠTĚRKOU, 2002, sklo tavené ve formě

Pro porozumění papíru mi hodně pomohl pobyt

vJaponsku, kde jsem učila. Jeho křehkost izvláštní síla,

kterou Japonci tak dobře znají, si mne docela podmanila.

�

UMĚLCI KONTA BARIÉRY