Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 22

PŘÍBĚH KONTA BARIÉRY

22

můžeš / číslo 11 - 2015

■ Opravdu nám stát slouží?

■ Nemáte u vás také zhasnuto?

■ Za co si můžeme sami…

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

J

sou lidé, kteří vživotě hledají jen

nějakou jistotu. Akdyž je potká vážný

úraz, nemoc nebo jiná osudová rána,

přimknou se ke své představě ještě více

ajako by okolní svět přestal existovat.

Jitka Burianová se už čtrnáct let pohybuje

na vozíku, ale srší přitom nejen nevyčer-

patelnou energií. Srší iplány, jak zlepšit

život těm ostatním. Vystudovala ekologii na

Přírodovědecké fakultě Jihočeské univer-

zity ačtyři roky pracovala na Ministerstvu

životního prostředí ČR. Jen na půlku ztoho

času vzpomíná vdobrém: „Bude to znít

třeba divně, ale na takovém úřadu by měli

být srdcaři. Lidi, kteří jen nevyřizují papíry,

ale samotné téma je chytne avidí vněm

smysl… Zkrátka jsem zažila změnu – po vol-

bách vroce 2011 přišli noví, vzorní úřední-

ci, ale bez zaujetí. Vůbec bych chtěla vědět,

jestli stokrát probíraný zákon ostátní službě

počítá sněčím víc než jen sbyrokratickými

dovednostmi. Asi ne.“

Tak si zkusila evropskou dobrovolnou

službu vRakousku, akdyž se vrátila, hleda-

la nové uplatnění. Ina úřadu práce. Azase

potkala vzorné úřadování, dobré rady, jak

vyplňovat žádosti, ale nic víc. Možná si ne-

rozuměla spříslušnou referentkou, možná

čekala víc pochopení pro svou situaci. Teď

Nezastavitelná Jitka

pracuje vNadačním fondu pro podporu

zaměstnávání lidí se zdravotním postižením

astará se hlavně ogranty aprojekty zamě-

řené na společenské mechanismy, které

podporují (inepodporují) dobré uplatnění

často skvěle kvalifikovaných, ale přece

jenom handicapovaných. Ubývá bariér,

nebo ne? „Jestli myslíte bariéry fyzické, pak

ano, ikdyž by měly mizet rychleji. Mnohem

pomalejší změny vidím ve společenské

atmosféře. Kdybych jen podlehla pocitům

zkaždodenního kontaktu spostižený-

mi ajejich okolím, začala bych tvrdit, že

společnost už umí náš svět chápat. Třeba

vPraze ajiných velkých městech to funguje

amůžete se na každém kroku setkat spomo-

cí. Jenomže vmenších městech aobcích je

mnohde stále ,zhasnuto‘, lidé spostižením

si připadají, že jen obtěžují okolí, které má

přece svých starostí dost.“

Zkušenosti energické mladé ženy jen

potvrzují dennodenní situace mnoha lidí.

Sociální systém se proměnil na obrovský

balík miliard, přes který není na člověka

vidět. Splníš požadavky ztabulek? Dosta-

neš. Nesplníš, protože stvou situací tabulky

nepočítaly? Nedostaneš nic. Jitka se vrací

ke svému ministerskému angažmá: „Stát by

přece bez nás, zdravých inezdravých, vůbec

nebyl. Ale on se tiše stal jakousi nezávislou

entitou, žije svým životem, cosi vytváří, ruší,

reformuje podle nějakých svých pravidel

aplánů aobyčejný člověk je někdy vpozici

obtížného hmyzu. Kdo za to může? My si za

to můžeme! Jsme pasivní, bojácní, neumí-

me si stát za svým. Ato je vlastně můj plán.

Ať budu kdekoli, tohle bych chtěla měnit.

Nechci ničemu šéfovat, ale chci se podílet na

aktivitách, které ruší apatii. Vidím, že takhle

začíná myslet víc avíc lidí, hlavně mladých.

Když slyším hrozné řeči tzv. spokojených

občanů ouprchlících, opřemrštěné sociální

pomoci, oúdajném plýtvání na dávky, říkám

si: Jitko, tohle je tvůj džob!“

Každý znás si vživotě prožil nějaké

pády. Jitce ten její, nejvážnější na horách,

vážně poškodil páteř apřikoval ji kvozíku.

Ale nevzal sílu acit. Mohla by se zabývat

sama sebou atřeba iněkde vkoutě se

litovat. To neumí. Ato je dobře hlavně pro

nás všechny.



Sociální systém se

proměnil na obrovský

balík miliard, přes který

není na člověka vidět.

JITKA si své názory

drží. I když nejsou

v oblibě.