Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

můžeš / číslo 11 - 2015

19

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

CESTOVÁNÍ

�

■ I vozíčkáři dokáží zvládnout plavbu na jachtě ve Středomoří.

■ Přestože plavidlo není bezbariérové, účastníci byli nadšení.

■ Pobyt na lodi představuje specifickou formu rehabilitace.

Text: NINA KŘEHOTOVÁ

Foto: STANISLAV ŠIMÍK

N

ěkdy na začátku roku se mě Honza

Pičman, psycholog zJedličkova

ústavu, zeptal, jestli snimi chci jet

do Chorvatska na jachtu. Věděla

jsem, že tam svozíčkáři vyráží,

protože můj nechodící kamarád snimi jezdí

pravidelně. Nicméně já jsem na rozdíl od

něho zvyklá na své pohodlí. Itak ale umne

ta nabídka vyvolala nadšení apo pár dnech

jsem si řekla, že pojedu. Před cestou jsme

si udělali schůzku, na které jsem se dozvě-

Na vlně nadšení

děla, že se na jachtě nelze vůbec pohybovat

svozíkem. Padla izmínka onutnosti šetřit

vodou. Ani to mé rozhodnutí nezvrátilo.

Naštěstí!

Pár omylů

Marína (neboli přístaviště) vSukošanu

nás přivítala oblačnou oblohou. Zatímco

kapitán přebíral loď, posádka si zašla do

restaurace. Říkala jsem si, že se naposledy

dobře najím, protože na jachtě se už určitě

tak dobré stravy nedočkám. Jaký to byl

omyl! Jídlo na lodi bylo fantastické ajá jen

smekám před kuchařem.

Nastal čas nalodění. Úzké prkno, které

spolu sjachtou tančilo vrytmu vln avětru,

ve mně vyvolalo strach. Kluci zposádky mě

ale vzali do náruče ave chvilce jsem seděla

na lodi. Všichni jsme tedy byli na palubě,

zavazadla vmalých kabinkách avšechny

vozíky schované vútrobách lodi. Můj první

pohyb na palubě: po zadku se dosoukat

ke schodům aty následně shopsat až

dolů, kde byla hlavní místnost se stolem,

gaučem, sporákem alinkou. Bylo to krásné,

prostor malý avšude držadla. Teprve poz-

ději jsem zjistila, že když se loď kymácí ze

strany na stranu, jsou úchyty potřeba ipro

zdravé jedince.

PEVNINA ZA ZÁDY, modravé dálky před přídí. Kdo by to nechtěl zažít?

MEZI NÁMOŘNÍKY s postižením se zařadil

i cestovatel Tomáš Pik.