Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

REFLEKTOR / SENIOŘI V ČESKÉ SPOLEČNOSTI

9

Co neumíme,

ale měli

bychom

Se socioložkou

Hanou Vavříkovou

oproblematice

mezigeneračních

vztahů, samotě seniorů

inejtěžších životních

situacích – důsledcích

úmrtí životního partnera.

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Jak jste se vlastně setkala sté-

matem vdovství?

Se seniory pracuji v rámci svých vol-

nočasových aktivit už více než třicet

let. A převážná část seniorek patří do

skupiny vdov. Když jsem připravo-

vala svou disertační práci, ukázalo

se, že když ovdověly, klesl nejen je-

jich sociální status, ale – a to je mys-

lím velmi důležité – zhoršila se jejich

pozice uvnitř rodiny. Protože ať byl

otec rodiny jakýkoli, přece jenom byl

většinou autoritou. Navíc se v české

společnosti projevil posun sociálních

hodnot a dnešní dospělé děti už tolik

necítí povinnost se postarat o rodiče,

dokonce je jen respektovat. To pro-

bíhá ve všech evropských společ-

nostech. Takže žena, oslabená svým

vdovstvím, se najednou v očích

svých dětí stává spíš objektem, jehož

Nejen věda,

ale každodenní

práce se seniory

naplňuje život dr.

Vavříkové.

názor je moc nezajímá, jehož potře-

by jsou vedlejší, jehož život by se měl

jaksi smrsknout do základních funk-

cí a zbytek rodiny příliš neobtěžovat.

Vidíte tedy hlavně vinu na straně

mladší generace?

Lidé v produktivním věku dnes žijí

neuvěřitelně rychle. Mají mnoho

aktivit, mnoho finančních závazků

i mnoho společenských kontaktů. Na

vlastní rodiče nemají čas, chvíle strá-

vené se seniorem jim často připadají

neproduktivní.

My starší jsme většinu života prožili vatmosféře,

která měla docela jasná pravidla – rodiče mají pod

-

porovat děti ajejich děti téměř za každou cenu, boty

pro babičku nejsou tak důležité jako kolo pro vnuka.

Zjednodušuji?

Jsme svědky sociálního posunu. Senioři jsou vzdělanější,

informovanější a nechtějí se vždy omezovat ve prospěch

mladších. A to naráží na stereotypy, o kterých mluvíte.

Když jsme mluvili o vdovství – dříve bylo zcela běžné,

že ovdovělá žena už prakticky „neměla nárok“ najít si

nový vztah. Dnes se nové vztahy zcela normálně nava-

zují v sedmdesáti letech. To ovšem děti a často i vnoučata

nechtějí přijmout. Vidí v tom jakési porušení svého práva

rozhodovat o životě starších rodičů. Výzkumy docela jas-