Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

ŽIVOT / CESTOVÁNÍ – USA S VOZÍKEM

úrazu, kteří měli pojištění. Jejich si-

tuace se tak údajně dost liší od ně-

kterých lidí s vrozeným postižením.

A nelze si nevšimnout ani faktu, že

slevy pro vozíčkáře na jízdném či

vstupném jsou zde téměř neznámým

pojmem! Na druhou stranu se prak-

ticky všude plnohodnotně dostanete.

VZHŮRU MEZI MRAKODRAPY

Po sportovním týdnu ve Falmouthu,

který je se svými třiatřiceti tisíci

obyvateli vlastně městečkem, na-

stal čas vyrazit na další místo. Pěti-

ce vozíčkářů se rozloučila se svými

trenéry i s atmosférou poklidného

přímořského letoviska tvořeného

dřevěnými domky, kde to večer žije

u místní zmrzlinárny a kolem něko-

lika restaurací na hlavní ulici.

Příští zastávka – New York City!

„Tam žijí divní lidé,“ směje se sedm-

desátiletý vitální šprýmař Jerry, který

Čechy týden vozil jako řidič-dobro-

volník a žertoval o všem, jenom ne

o válce ve Vietnamu, v níž bojoval.

„Opatrujte se a užijte si to tam!“ loučil

se na nádraží v Bostonu, odkud už bez

doprovodu pětice vozíčkářů vyrazila

rychlovlakem společnosti Amtrak.

Ten o tři a půl hodiny později za-

stavil v úplně jiném světě. Už samot-

ný příjezd do hlučného industriál-

ního podzemí Pennsylvania Station

předznamenal, že New York City

dostojí své pověsti novodobého Ba-

bylonu.

Otázku přesunu do hotelu s hro-

madou pěti objemných zavazadel

vyřešil chlapík z armády pomocníků

zvaných „red caps“, podle typických

červených čepic zaměstnanců ame-

rických drah. Všechny pobral na je-

den rudlík a za spropitné pět dolarů

je dovezl až ke stanovišti typických

žlutých taxíků. Řada z nich je upra-

vena na přepravu vozíčkářů. Uvezou

však většinou jen jednoho, pokud si

přes aplikaci v mobilu neobjednáte

větší vozidlo. Tříapůlmílová cesta do

hotelu na jihu Manhattanu nedaleko

Wall Street vyšla na 23 dolarů za

jedno auto, ale vyřešil se tak jediný

potenciální zádrhel v otázce samo-

statnosti.

Hotely přímo na ostrově Man-

hattan, tedy v centru New Yorku,

nepatří obecně mezi nejlevnější.

Ušetříte v méně exponovaných čás-

tech města, ovšem každodenní do-

jíždění z periferie do centra dění je

pro cestovatele na vozíku zbytečnou

komplikací, jež navíc okrádá o dra-

hocenný čas.

Zvolíte-li právě Manhattan, vysta-

číte si při svém pobytu se sítí metra

a „ručním“ pohonem. New York na-

štěstí stojí jen na velmi mírně zvlně-

ném terénu, v jeho ulicích tak není

problém „nachodit“ i deset kilometrů

denně. Atmosféra jednoho z největ-

ších měst světa vás vtáhne a vy v něm

plujete jako stržení proudem řeky lidí,

dopravy, zvuků a pachů. A zejména

zpočátku budete neustále zaklánět

hlavu kvůli pohledu na vrcholky všu-

dypřítomných mrakodrapů.

V newyorské Grand

Central Station,

kterou znáte také

z mnoha filmů, je

rozhodně na co

koukat.

Stačí stát na ulici

a pozorovat ruch

kolem. Velkoměsto

si vás podmaní.

Je vůbec možné vynechat sochu

Svobody? Na Liberty Island zaveze

vozíčkáře bez problémů přívoz.