Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

21

METRO JAKO DIVADLO

Bylo by zbytečné vyjmenovávat více

i méně známá místa, která tu může-

te navštívit. Jen na ty největší taháky

je dobré mít alespoň týden, pokud

se člověk nechce uštvat a všechno

si vychutnat. Ani tak nezbyde moc

času na libůstky v podobě kulturních

zážitků na Broadwayi nebo návště-

vu baseballového utkání New York

Yankees. Bez bariér můžete okuko-

vat luxusní obchody na Páté Avenue,

rozjímat u památníku Dvojčat, projít

se po Brooklynském mostě, nechat

se za 39 dolarů vyvézt na vršek Em-

pire State Building, doplout k soše

Svobody, prohlédnout si letadlovou

loď, dát si hot dog v Central Parku,

navštívit slavná filmová místa nebo

se obdivovat umění v Guggenhei-

mově muzeu. Nudit se nebudete ani

minutu.

Ona stačí už samotná jízda me-

trem (ne všechny stanice jsou bez-

bariérové, ty, které jsou, však pokrý-

vají centrum dostatečně). Nejenže

jde o poněkud složitý systém, jehož

pochopení člověka zabaví, ale hlavně

je to jedna z nejpestřejších palet lid-

skosti. Potkávají se zde všechny rasy,

etnika, náboženství i sociální vrstvy,

jaké si dovedete představit. Podivíni

i „kravaťáci“, homosexuálové i orto-

doxní židé a muslimové, bezdomovci

i hudebníci, prostě tu najdete každou

barvu, tvar, názor a snad i národnost.

Kolona pěti vozíčkářů se v tom doko-

nale ztratí. Nikdo ani nemrkne okem.

Snad jen když může s něčím pomoci,

to si vždy někdo všimne. Zapomeňte

na pocit nebezpečí a xenofobii, kte-

ré jste si možná přivezli s předsud-

ky z domova. Tohle si člověk musí

užít, i když to kolem vždycky nevoní

a stanice i ulice mají daleko k na-

blýskané dokonalosti. Tohle je New

York, který tepe a nikdy nespí!

VZPOMÍNKY NA TRATI

Po týdnu v pulsujícím velkoměstě,

v přehnaně klimatizovaném vago-

nu (tak jako ve všech interiérech)

na cestě do Washingtonu, D.C., je

čas rozjímat. O jídle, které je vždy

přehnaně sladké či tučné a v obrov-

ských porcích, o velkých zážitcích

i drobných momentech, jako když

vám černošský dobrovolník s kasič-

kou na ulici říká „bratře“ a plácne si

s vámi jako s kámošem. Nebo o ha-

sičských autech, která vypadají jako

z 50. let, ale jsou úplně nová, stejně

jako vagony, protože tradice je tra-

dice. Anebo jeden z členů výpravy

vzpomíná, jak byl v USA krátce po

sametové revoluci a byl to pro něj

úplně jiný svět, zatímco dnes jsme

mu mnohem blíž, včetně vybavení

pro lidi s postižením. Jen lituje, že

hodně ubylo klasických amerických

„bouráků“. Ameriku dnes vozí hlavně

asijské a evropské vozy.

Otevření dveří vlaku v hlavním

městě USA má efekt šoku. Z mrazá-

ku do tropů, div, že před honosným

nádražím Union Station nerostou

palmy. S únavou z desítek kilomet-

rů v ulicích New Yorku se už těžko

hledaly síly k pěší túře po monu-

mentech notoricky známých z tele-

vize, v čele s hyperstřeženým Bílým

domem, Kapitolem a Lincolnovým

památníkem. Pomohlo proto i per-

fektně bezbariérové metro.

Snad i díky horku vypadá hlav-

ní město velmi ospale. Jak by ne.

Po devítimilionové metropoli pů-

sobí sedmisettisícový Washing-

ton s nízkými úředními budovami

až provinčně, nebýt zmíněných

monumentů a spousty úžasných

muzeí s volným vstupem (milov-

níci letectví a kosmonautiky ocení

především National Air and Space

Museum). Atmosférou je ze všech

tří míst právě Washington nejvíc

podobný Evropě. Velmi americký je

však Arlingtonský národní hřbitov.

Nekonečné řady bílých náhrobních

kamenů jsou mrazivě působivé.

Nám tak cizí patos tu dolehne i na

švejkovskou duši. Ani se takovým

obrazem nechce člověku celá cesta

zakončit…



Ospalé dusno

pod Kapitolem

Spojených států.

Izde je kdispozici

bezbariérová

prohlídka.

Máte-li k textu praktické otázky k cestování

po USA s handicapem, neváhejte se obrátit na autora

článku Radka Musílka: radek.musilek@muzes.cz