Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24

ŽIVOT / AKTIVNĚ – FLORBAL VOZÍČKÁŘŮ

Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

Foto: JAN ŠILPOCH

V Zuzaniných šestnácti nastal předěl.

Dělala do té doby gymnastiku, hod-

ně sportovala. Jednou ovšem špatně

odhadla celkovou situaci na lyžích,

na nezvládnutém skoku se podepsa-

ly klimatické okolnosti i neznalost

lokality. „Hodně mi pomohlo, že mě

po úraze podrželi rodina i kamarádi,

díky taťkovi jsem o sportu uvažovala

už v motolské nemocnici. Navrhoval

plavání…“ vzpomíná Zuzka.

Pohyb ve vodě si vyzkoušela už

v Kladrubech, sport se pro ni stal

spojnicí mezi dosavadní a novou

situací. Zřejmě jej měla zabudova-

ný v genech. Zuzana vlastně vymě-

nila plavání za gymnastiku, stejný

byl rytmus, pravidelný trénink tři-

krát týdně. „Po nějaké době mi ale

začala vadit individualita plavání,

přestalo mě to bavit,“ ohlédne se

s úsměvem. „Pak jsem se náhodou

byla podívat na florbal a hrozně se

mi líbilo to týmové hraní, rychlost

i dynamika.“

Zuzana se po prvním tréninku při-

hlásila do Tatranu Střešovice, a „téč-

Neparalympijský, ale vyhledávaný

ko“ na dresu nosí od té doby pořád.

Pravidla jsou stejná jako pro florbal

zdravých, pouze s několika speci-

fiky pro hru na vozíku. Vítězství na

branky potřebuje rychlou reakci,

umění manipulace s míčkem i tak-

tické myšlení. Tým trénuje jednou

týdně a Zuzana se dopravuje autem

na místo rovnou z práce.

První roky byly podle jejích slov

krušné, vyzkoušela různé pozi-

ce v poli, musela se hlavně naučit

ovládat hokejku. Zvládla to skvě-

le – a byla nominována i do repre-

zentace. „Florbal má ve sportovních

disciplínách zvláštní pozici,“ vysvět-

luje hráčka. „Je hodně vyhledávaný,

přestože zatím nepatří na paralym-

piádu. Hraje se však česká extraliga,

ve které soupeří osm týmů!“

Ke každému duelu patří tvrdost,

ale zároveň zůstává přátelský. Za-

pojují se do něj i hráči s preferencí

jiného sportu, třeba reprezentanti

ve sledgehokeji: Vápenka, Matoušek

nebo Krupička. Nestával a Šimonek

se zase věnují plavání. „Nemůžu se

zcela poměřovat s kluky, delšími

a silnějšími než já, někdy neubojuju

tolik – takže se jen někdy dostanu do

sestavy na turnaje doma i v zahrani-

čí – mimo jiné také před dvěma roky

na European Wheelchair Floorball

Tour v Praze,“ uzavírá mladá spor-

tovkyně.



Florbal vozíčkářů

podle Zuzany Přibilové

Atraktivní, technická, apředevším kolektivní hra, hráčská

družstva mohou být smíšená – společně hrají muži iženy. Jde

okolektivní sport, kde záleží na výkonu každého jednotlivce,

aby mohlo uspět celé družstvo. Vpoli hraje na góly pět hráčů

abrankář.

Máte zájem? Najděte si tým nejbližší vašemu bydlišti

akontaktuje někoho zvedení (na webu vsekci Liga je záložka,

kde najdete potřebné kontakty).

Více informací www.florbalvozickaru.cz.

Základní pro hru je florbalová hokejka, pro začátek stačí

levnější nebo vám jednu zapůjčí klub.

Problémem je vozík, potřeba je speciální sportovní, ceny

jsou ovšem vysoké. Kluby mívají někdy „erární“, které

zůstaly po jiných hráčích.

Florbal vozíčkářů

je dynamická týmová

hra. Družstva mohou

být smíšená, vsoučasné

době se tak objevuje

včeské extralize čtveřice

hráček. Jednou znich

je Zuzana Přibilová,

která se pere

za pražský Tatran.

Máte-li rádi

dynamické

sportování

atýmového ducha,

florbal by ve

vašem hledáčku

neměl chybět.