Strana 17
17
Pomoc, když ji potřebujete
Od roku provozuje nadační
fond Umění doprovázet také
důležitou poradenskou linku pro
těžce nemocné ajejich rodiny
iblízké. Pomáhat má především
těm, kteří se vtěžké situaci ocitnou
nepřipraveni anevědí si rady.
Zajímá nás, jak linka funguje asčím
se její pracovníci setkávají nejčastěji.
Telefon zvedne Mgr. Jarmila
Neumannová (pracovala pro
hospice vČerčanech, Plzni, Asociaci
hospiců, měla příležitost vidět
izahraniční hospice, byla např.
upočátku fungování Linky bezpečí):
Zvykla jsem si, že se všude pohybuji
sporadenským mobilem. Ikdyž
nemusím být na telefonu dvacet
čtyři hodin denně, tak pokud nemohu
hovor náhodou přijmout, rychle
se ozvu zpět, jakmile to jde. Nikdy
nevím, koho na druhé straně uslyším.
Ajaký rozhovor spolu povedeme…
Pro mě je to pokaždé určitý
„adrenalin“, všemi smysly se
soustředím na člověka na lince.
Během rozhovoru zjišťuji základní
informace ojeho situaci. Musím
posoudit na základě tónu hlasu,
intonace, někdy nesourodých
informací, vjakém stavu se můj klient
nachází. Vtom hlase je obsažené
všechno. Někdy potřebuje velkou
pomoc, někdy jen telefonní kontakt
– domlouváme se, jaké záležitosti
se musí zařídit rychle akteré ještě
počkají. Probíráme různé možnosti
řešení situace, otevíráme ivarianty,
na něž sám nemyslel, povídáme si
okomunikaci vrodině isnemocným
samotným. Jde opartnerský rozhovor,
okonzultaci, nejsem vpozici experta.
Často dialog funguje jako utřídění
informací, doplnění dalších možností,
plán jednotlivých kroků – optimální
řešení si klient poskládá sám.
Někdy se stane, že s„hlasem“ na
druhé straně strávím první chvíle
paniky, strachu, minuty plné emocí…
To se týká nejčastěji situace, kdy je
rodinnému příslušníkovi sdělena
diagnóza, případně informace, že
nemoc již není léčitelná. Snažím se
nabídnout pozitivní realistický pohled
– jak dobře můžeme užít zbývající čas
se svým drahým. Hodně si povídáme
otom, kdo vlastně může pomoci – lidé
mají často pocit, že jsou na vše sami.
Ale vždy tu jsou idalší – nejen rodina,
ale ipřátelé nemocného, sousedé,
spolupracovníci. Často čekají na
konkrétní žádost opodporu, ale sami
se ostýchají přijít.
Čím dál častěji se na nás obracejí
rodiny, které chtějí pečovat osvého
blízkého doma, doprovodit ho vjeho
posledních týdnech či dnech, ale
netroufají si, nemají zkušenosti. Často
se na nás také obracejí sedmdesátníci
istarší ročníky, jde ogeneraci, kdy
partneři druhého nenechají bez
pomoci ačasto ve vysokém věku sami
doma pečují oblízkého. Některým
diktuji jména, telefony, druhým stačí
odkaz na webové stránky. Někdy
volají také profesionálové – sociální
pracovníci nebo pracovníci nemocnice,
aby se poradili oslužbách dostupných
vjejich regionu.
Achcete moji radu? Plánujte
spředstihem při vážnějším
onemocnění vrodině – když přijde
změna nebo krize, není pak čas
aenergie na vymýšlení adomlouvání.
Nadační fond
Umění doprovázet (dále NFUD)
Založený . . manžely
Harákovými. NFUD je členem
Asociace nadačních fondů
aFóra dárců. Získal Známku
kvality (), kterou koncem
roku obhájil na další dva
roky. Více informací na www.
umenidoprovazet.cz, e-mail:
info@umenidoprovazet.cz, tel.:
nebo .
Poradenská linka NFUD
Funguje už šestým rokem amá
celorepublikovou působnost.
Volat můžete na tel. číslo:
, e-mail: poradna@
umenidoprovazet.cz
. říjen
Světový den hospice
apaliativní péče
Symbolicky spojuje hospice
azařízení paliativní péče po
celém světě. NFUD se koslavě
tohoto dne letos připojuje
představením Roba Beckera
CAVEMAN (. října od .
vTylově divadle vRakovníku).
NEJDE JEN OVYBAVENÍ
Peníze pomáhají nejen v lůžkových
hospicích, které už stojí ve většině
krajů České republiky (chybí pouze
na Vysočině) ale od roku 2011 se
ve fondu věnují i pomoci s rozší-
řením domácí (mobilní) hospicové
péče, která umožňuje nemocnému
prožít poslední dny svého života
v domácím prostředí, mezi svými
nejbližšími.
Pečující rodina má v případě do-
mácího hospice oporu v týmu, který
přijíždí: lékař, zdravotní sestra, so-
ciální pracovnice i duchovní, ti všich-
ni jsou dvacet čtyři hodin k dispozici
na telefonu. „A letos jsme ještě ote-
vřeli tolik potřebnou půjčovnu, kde
nabízíme řadu kompenzačních po-
můcek, které zkvalitňují péči o těž-
ce nemocného pacienta v domácím
prostředí. Jedná se například o polo-
hovací lůžka, antidekubitní matrace,
kyslíkové koncentrátory, invalidní
vozíky, toaletní vozíky a další,“ dodá-
vá paní Hana.
České hospice jsou svou úrovní
srovnatelné s těmi zahraničními, ale
nejde „jen“ o vybavení. „Pro umíra-
jícího člověka je daleko důležitější,
aby měl pocit, že není na konci ži-
vota osamocen, že ho má někdo rád.
Aby ho někdo právě v tu chvíli držel
za ruku, pohladil ho, povídal si s ním,
rozloučil se. Každému bych dopo-
ručovala nějaký hospic navštívit,
seznámit se s jeho prostředím, zú-
častnit se akcí, které hospic pořádá,
zapojit se třeba jako dobrovolník. Po-
znal by, že nabízí mnohem více než
jen profesionální zdravotní a sociál-
ní péči. Že nabízí možnost užívat si
každého dne, který člověku na jeho
životní pouti zbývá, a to co nejplněji.
Proto je podporujeme a snažíme se
povědomí o nich šířit dál,“ zakončuje
paní Hana.
Při posuzování
jednotlivých žádostí
o nadační příspěvek
pociťuji velkou
odpovědnost k dárcům.
Hana Haráková má velké přání:
Aby byla kvalitní paliativní péče dostupná všem.