Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

můžeš / číslo 10 - 2015

29

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

spojky nebyla vmanuálu vůbec uvedena

aprovedení snímačů na autě bylo velmi

nekvalitní. Firma opakovaně vysílala na se-

řízení spojky techniky, protože vše bylo ještě

vzáruce. Problémy se ale kupily: spojka

měnila své nastavení samovolně se změnou

teploty, po uplynutí záruky bylo také nutné

investovat do nového servomotoru.

Na několika příkladech Josef Fučík také

dokládá, že řídit takové auto rozhodně

nebylo bezpečné: „Při brzdění spojka před

přechodem pro chodce nevypnula; auto

jsem zastavil tak, že jsem brzdou naplno

přebrzdil motor, až cukl azhasl. Přitom

jsem byl už na červenou vpůlce přechodu.

Anebo zprudkého kopce spojka naopak

rozepnula, takže se nedalo se brzdit mo-

torem. Nakonec například při rozjezdu na

křižovatce škubla avypnula (zařadila tak

rychle, že vypnul motor). Vozíčkář prostě

nemůže pedál spojky stlačit nohou, což by

bylo vnouzi určitě optimální alternativní

řešení, atak jsem po několikátém delik-

tu vyrobil ztyče od smetáku provizorní

mechanické ovládání, abych ušetřil výdaje

za odtah, když jsem byl někde na cestě

sám,“ rozhodí rukama napůl vžertu, napůl

zoufale Josef Fučík.

Pro auto ipro bagr

Nastudoval systém funkcí atovárního

nastavení spojky, ačkoliv bez informací

to nebylo jednoduché. Zjistil, že volitelné

parametry spojky se nedaly seřídit. Dalším

krokem byla konzultace suživateli stejného

zařízení, kteří hlásili podobné problémy,

aprůzkum uostatních výrobců spojek,

studium jejich parametrů afunkce. Na scénu

se vkradlo dilema: „Buď koupím spojku od

jiného výrobce, ale nebudu mít jistotu, že to

bude lepší, anebo si nechám vyrobit spojku

vlastní. Vím od některých handicapovaných

řidičů, že svůj problém nejprve řešili opra-

vami lamel mechanické spojky aut. Ty jim

kvůli neúměrným prokluzům způsobeným

nevhodnou řídicí jednotkou spojky vydr-

žely pouze asi 20 až 30tisíc kilometrů. Při

stejné závadě, opět po přibližně 20 tisících

kilometrů, nakonec řešili situaci prodejem

auta anákupem jiného sautomatickou pře-

vodovkou. Jenomže my jsme do bezbarié-

... AKDYŽ SE NĚCO POKAZÍ,

má náhradní řešení - dřevěnou tyč od smetáku.

Ideální to není, co ale zbývá.

VOZÍČKÁŘ ŠTĚPÁN HYKA,

testovací řidič časopisu

Můžeš, si zařízení chválil.

Jednalo se nám také oto, aby bylo řešení

použitelné pro různé druhy vozidel:

osobní, nákladní, čtyřkolky, bagry,

traktory, domácí traktůrky atd.

�