Strana 26
UMĚLCI KONTA BARIÉRY
26
můžeš / číslo 10 - 2015
■ Na model jeho rozhledny si klidně sáhněte nebo se rozhlédněte kolem až zvrcholu.
■ Výtvarník do konce roku vystavuje vPlzni, vletošním evropském centru kultury.
■ Novodobá sochařská huť avýtvarný ateliér Bubec stojí za to.
Text: MICHAELA ZINDELOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH
S
ochař Čestmír Suška po absolvo-
vání Akademie výtvarných umění
začal uskutečňovat své představy
jako výtvarné performance. Jeho
jednotlivé etapy vždy souvisely
sněkterým zmateriálů – střídá jich širokou
škálu, pracuje se dřevem, kamenem, sklem
nebo hlínou –, ale skaždým znich zvlášť,
kombinuje jen výjimečně. Akdyž třeba
pracuje se dřevem, použije hned celý kmen.
Vnímá zvlášť radostně, když už zvolená
materie cosi zažila, něco pamatuje. Dalším
společným jmenovatelem jeho prací je
úměra: čím bývá výroba složitější, tím je
pro něj zajímavější avětší výzvou. Sám říká:
„Nebaví mě vymyslet si něco, co jednoduše
smontuji. Jdu do projektů, které se zdají
nemožné nebo nerealizovatelné.“ Putování
včasové vývojové lince okomentuje stručně:
„Nejlíp se naučíte za pochodu…“
Vposlední desítce let se stále častěji obje-
vuje při práci skovem. Kdysi chtěl být stroj-
vůdcem, líbilo by se mu řídit železného oře.
Snad proto mu láska kpevnému kovu zůsta-
la. Vytváří schutí unikátní kovové skulptury
na pomezí sochařství aarchitektury.
Místo sochařského kladívka
autogen
Princip slupky avnitřního prostoru sochy
se objevoval už vSuškových dřívějších
objektech zpálené hlíny. Na rezidenčním
pobytu ve Vermontu (2005) se výtvarník
setkal nejen sumělci ze všech koutů světa,
ale náhodně, na místě, kde se dá nalézt
železný šrot, dosavadní tvůrčí princip
obohatil: „Uviděl jsem železnou polokouli,
která pocházela znádoby na tekutý plyn
kvytápění domů, apochopil jsem, že ji tam
nemůžu nechat. Ikdyž jsem neměl žádnou
zkušenost sprací skovovým materiálem,“
vzpomíná, „Dan Raralio zFilipín mne
na učil svařovat ajá zpolokoule vyřezal
ocelový košík.“
Ze sběrny si výtvarník odvážel další po-
lokoule akošíky nakonec spojoval do koulí.
Podařilo se mu dokonce zvyřezaných částí
svařit další sochu. Na konci rezidenčního
pobytu byly všechny práce zVermontu ode-
slány do Prahy, atehdy se poprvé vystavo-
valy vČesku, vDomě umění vBrně.
Pro práci skovem sbírá sochař opuštěné
cisterny, roury nebo zásobníky na letecký
plyn, které už mají skoro odžito. Ke svému
unikátnímu výtvarnému procesu dodává:
„Kdybych měl vyrobit sochu, šlo by opráci
na rok, zatímco když najdu cisternu, mám
tři čtvrtě práce za sebou. Pracuji shotovým
tvarem, který jsem nevymyslel, amusím se
sním srovnat – někdo jiný ho navrhl tak, aby
fungoval.“ Recyklaci, přetváření starých věcí
vnové, považuje za nádhernou záležitost.
Vateliéru začal Čestmír Suška do obřích
cisteren vyřezávat vzory inspirované okol-
ním prostředím, známé zubrusů, záclon,
malířských válečků nebo krajek. Spojením
vzoru sprůmyslovou nádobou vznikají
zajímavé skulptury evokující obří perské
koberce. Sochař se stal nedostižným ve vy-
řezávání rezavých květů. Pro vytvoření sou-
borů zperforovaných asvařovaných nádrží
potřeboval ovšem jiné nástroje: sochařské
kladívko nahradil autogenem aplazmou.
Nezaměnitelný výtvarný rukopis…
Od roku 2006 vytváří sochař monu-
mentální kovové objekty, obří sochy, do
kterých se dá vstoupit, vposledních letech
vznikají ze starých nádrží vysoké věže. Mají
uvnitř točité schodiště adivák může sochou
vystoupat do výšky arozhlížet se jako
zrozhledny. Jediná věž zjeho volné tvorby
nevznikla jako recyklace věci určené ksešro-
tování. Jedná se onetradiční nerovnou roz-
hlednu vysokou patnáct metrů. Dovnitř se
vchází dveřmi na točité schodiště – to vede
Oceloví obři
PROŘEZÁVÁNÍ,
unikátní podpis
na Suškových dílech.
HVĚZDY ASATELIT, VZADU ŠUPINY (zleva),
doba vzniku 2009–2015