Strana 11
11
můžeš / číslo 10 - 2015
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
Jak ji máme
financovat?
Před jedenácti lety jsem byla spoluzakla-
datelkou neziskové organizace ParaCEN-
TRUM Fenix Brno. Za dobu fungování
Fenixu se jeho činnost velmi rozrostla,
došlo ke změnám vsociálních záko-
nech, museli jsme mnohé dostudovat
azajistit chod organizace podle nových
standardů. Jejich písemné vypracování
se neobešlo bez mnoha diskusí, je nutný
pravidelný upgrade astále je co měnit
aupravovat, abychom měli všechno
vpořádku. Nejen při kontrolách, ale aby
byli klienti spokojeni snašimi službami.
Úsměv, laskavost, trpělivost avlídnost
jsou samozřejmé (na ně ale dotace nedo-
stáváme).
Od počátku jsme financováni formou
projektů. Chcete státní peníze? Podejte
si žádost, napište projekt. Není jedno-
duché projekt napsat, ne všechny jsou
přijaty, je nutno invenci avysvětlit,
proč je naše činnost potřebná avčem
jsme jedineční. Nejen vysvětlit, ale
vpraxi musí svou jedinečností organi-
zace přežít vběžném provozu. Je samo-
zřejmé, že stát nemá zájem podporovat
společnosti, které fungují neprůhledně,
které nemají jasné cíle nebo je jich se
stejným cílem mnoho, ani ty, které
nehospodaří dobře.
Již více let byly projekty pro MPSV
prezentovány cestou sociálního odboru
kraje. Apokud jsme začali realizovat
novou službu, bylo nutné ji důsled-
ně zdokumentovat adokladovat její
potřebnost. Ne slovy, ale čísly. Získat
podklady není jednoduché, stojí za tím
mnoho hodin práce, ale výsledek se do-
stavil. Apak je další velmi důležitá věc:
Klienti si služby, kde to dovoluje zákon,
hradí, anaši zaměstnanci se nepohybují
vhorních patrech platových tabulek.
Nikdo znás neví, zda příští rok budeme
ještě existovat, amusíme hospodařit tak,
abychom měli finanční prostředky na
výplaty na překlenutí prvního čtvrtletí
každého nového roku. Nepotřebujeme
jen sponzory, ale sami jsme založili so-
ciální firmu, která přináší zatím nevelké
prostředky, ale věříme, že brzy bude její
zisk pro sdružení přínosem.
Jako spolek nemůžeme spát na vavří-
nech, je to každodenní výzva, jak získat
peníze na provoz asoučasně být potřební
pro klienty. Není to bezstarostná činnost,
naopak, ale každý, komu pomůžeme,
nám dodává novou energii.
Autorka je lékařka,
členka rady Konta Bariéry.
SLOUPEK
Lii Vašíčkové
Při jednáních orozpočtu
sministerstvem financí si připadám
jako někde na tureckém trhu.
tváří, že tato poměrně jednoduchá opatření
nejsou řešitelná…
Čím to je?
Neustále slyším argument, proč bychom
jakoukoliv menšinu měli zvýhodňovat. To
ale není zvýhodňování, my chceme pomoct
atím zároveň přeci pomáháme sami sobě.
Budu-li bydlet vedle vyloučené lokality,
mým zájmem by mělo být, aby tam naběhlo
co nejvíc sociálních pracovníků apomáhali
řešit problémy. Tohle je ale poměrně těžké
některým lidem vysvětlit. Pořád omílají, že
si má každý pomoct sám. Ale tohle je skupi-
na, která si prostě sama nepomůže, nemají
kapacitu, možnosti…
Obecně ale platí, že přílišná podpora
demotivuje.
To ano, ale tohle přece není otom, že vezmu
jen tak peníze arozházím je. Ta podpora spo-
čívá třeba právě vtom, že malé děti pomohu
dostat do mateřské školy, budu pracovat sro-
dinou, pomůžu řešit bytovou nouzi. To je
přece podpora pro celou společnost, ne že dá-
vám nějaké skupině něco navíc. Vychovávám
si tím dítě, které pak dokáže vychodit školu
aněco dělat ve prospěch celé společnosti. Ne-
pochopení některých lidí je ale až zarážející.
Kdyby moje dítě sedělo vlavici se sociálně
vyloučeným spolužákem, tak se budu modlit,
aby takto znevýhodněné dítě dostalo urych-
lenou podporu! Jen tak se bude moci vklidu
vzdělávat apozitivně bude probíhat ivzdělá-
vání ostatních dětí. Nicméně je ale pravda, že
systém sociálních dávek je zatím nešikovně
nastaven tak, že někdo smizerně placenou
prací občas dostává méně peněz než ten,
kdo nepracuje. To bude těžké změnit. Jeden
zléků je zvyšování minimální mzdy.
Když zmiňujete minimální mzdu, existu-
je zajímavá disproporce mezi minimální
mzdou pro lidi spostižením, která od
ledna bude 9300 korun, aběžnou mini-
mální mzdou, která bude 9900 korun.
Jak je to možné?
Tohle je dědictví minulosti. Nějakou dobu to
bylo stejná částka, ale pak se řeklo, že ulidí
spostižením se předpokládá, že většina má
invalidní důchod. Tudíž další příjem.
Co se vám podle vás povedlo, co nikoliv,
co byste ještě ráda prosadila?
Pozitivní je, že můžu ourčitých věcech
mluvit adíky mojí pozici je to bráno světší
vahou. Mění se tím třeba irétorika vmédiích.
Řekla bych, že se nám snad pomalu daří mě-
nit, jak veřejnost vnímá resort MPSV. Strašně
ráda bych, aby tu po mně zůstala opatření
na podporu rodin, důchodců, zdravotně po-
stižených aživotaschopný model sociálního
bydlení. Tyto oblasti bych ráda dotáhla. Taky
bych chtěla ošetřit některé věci vzákoníku
práce, které budou víc chránit lidi, zejména
před agenturním zaměstnáváním, které se
vposledních letech neskutečně rozbujelo
adělá zlidí de facto otroky.
Hodně mě dále trápí, jak náš systém
zaopatřuje ohrožené děti ajejich rodiny.
Snad se se školstvím azdravotnictvím
někdy dohodneme na změnách vsystému
péče, který by lépe pracoval sbiologickou
rodinou. Abychom děti primárně nemuseli
umísťovat mimo rodiny. Akdyž už se bude
muset přistoupit kodebrání, tak aby bylo jen
dočasné. Zároveň je vtakových případech
žádoucí preferovat pěstouny aaž úplně
nakonec mít variantu nějakého ústavu.
Další důležitou abolavou kapitolou jsou
soudy. Tzv. opatrovnické soudy jsou velkým
problémem. Některé kauzy jsou úplně do
nebe volající! VNěmecku či Rakousku už
pochopili, že soudy týkající se dětí jsou
velmi specifické, vyžadují speciální vyškole-
ní aspolupráci. Nemůže se stávat, tak jako
unás, že dětskou kauzu dělá někdo, kdo
jinak soudí majetkové věci. Tady opatrov-
nický soudce onemocní ajeho případ se
uloží komukoliv, kdo má na soudu právě
volnou kapacitu. Tohle změnit by byl můj
sen. Jenže ikdyž to bezprostředně souvisí
snaší agendou, zároveň to má zcela vrukou
ministerstvo spravedlnosti.
Delší verzi rozhovoru hledejte na www.muzes.cz
IKDYŽ JE IDEALISTKOU, nelétá shlavou voblacích
astojí nohama pevně na zemi.