Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

11

můžeš / číslo 10 - 2015

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Jak ji máme

financovat?

Před jedenácti lety jsem byla spoluzakla-

datelkou neziskové organizace ParaCEN-

TRUM Fenix Brno. Za dobu fungování

Fenixu se jeho činnost velmi rozrostla,

došlo ke změnám vsociálních záko-

nech, museli jsme mnohé dostudovat

azajistit chod organizace podle nových

standardů. Jejich písemné vypracování

se neobešlo bez mnoha diskusí, je nutný

pravidelný upgrade astále je co měnit

aupravovat, abychom měli všechno

vpořádku. Nejen při kontrolách, ale aby

byli klienti spokojeni snašimi službami.

Úsměv, laskavost, trpělivost avlídnost

jsou samozřejmé (na ně ale dotace nedo-

stáváme).

Od počátku jsme financováni formou

projektů. Chcete státní peníze? Podejte

si žádost, napište projekt. Není jedno-

duché projekt napsat, ne všechny jsou

přijaty, je nutno invenci avysvětlit,

proč je naše činnost potřebná avčem

jsme jedineční. Nejen vysvětlit, ale

vpraxi musí svou jedinečností organi-

zace přežít vběžném provozu. Je samo-

zřejmé, že stát nemá zájem podporovat

společnosti, které fungují neprůhledně,

které nemají jasné cíle nebo je jich se

stejným cílem mnoho, ani ty, které

nehospodaří dobře.

Již více let byly projekty pro MPSV

prezentovány cestou sociálního odboru

kraje. Apokud jsme začali realizovat

novou službu, bylo nutné ji důsled-

ně zdokumentovat adokladovat její

potřebnost. Ne slovy, ale čísly. Získat

podklady není jednoduché, stojí za tím

mnoho hodin práce, ale výsledek se do-

stavil. Apak je další velmi důležitá věc:

Klienti si služby, kde to dovoluje zákon,

hradí, anaši zaměstnanci se nepohybují

vhorních patrech platových tabulek.

Nikdo znás neví, zda příští rok budeme

ještě existovat, amusíme hospodařit tak,

abychom měli finanční prostředky na

výplaty na překlenutí prvního čtvrtletí

každého nového roku. Nepotřebujeme

jen sponzory, ale sami jsme založili so-

ciální firmu, která přináší zatím nevelké

prostředky, ale věříme, že brzy bude její

zisk pro sdružení přínosem.

Jako spolek nemůžeme spát na vavří-

nech, je to každodenní výzva, jak získat

peníze na provoz asoučasně být potřební

pro klienty. Není to bezstarostná činnost,

naopak, ale každý, komu pomůžeme,

nám dodává novou energii.



Autorka je lékařka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK

Lii Vašíčkové

Při jednáních orozpočtu

sministerstvem financí si připadám

jako někde na tureckém trhu.

tváří, že tato poměrně jednoduchá opatření

nejsou řešitelná…

Čím to je?

Neustále slyším argument, proč bychom

jakoukoliv menšinu měli zvýhodňovat. To

ale není zvýhodňování, my chceme pomoct

atím zároveň přeci pomáháme sami sobě.

Budu-li bydlet vedle vyloučené lokality,

mým zájmem by mělo být, aby tam naběhlo

co nejvíc sociálních pracovníků apomáhali

řešit problémy. Tohle je ale poměrně těžké

některým lidem vysvětlit. Pořád omílají, že

si má každý pomoct sám. Ale tohle je skupi-

na, která si prostě sama nepomůže, nemají

kapacitu, možnosti…

Obecně ale platí, že přílišná podpora

demotivuje.

To ano, ale tohle přece není otom, že vezmu

jen tak peníze arozházím je. Ta podpora spo-

čívá třeba právě vtom, že malé děti pomohu

dostat do mateřské školy, budu pracovat sro-

dinou, pomůžu řešit bytovou nouzi. To je

přece podpora pro celou společnost, ne že dá-

vám nějaké skupině něco navíc. Vychovávám

si tím dítě, které pak dokáže vychodit školu

aněco dělat ve prospěch celé společnosti. Ne-

pochopení některých lidí je ale až zarážející.

Kdyby moje dítě sedělo vlavici se sociálně

vyloučeným spolužákem, tak se budu modlit,

aby takto znevýhodněné dítě dostalo urych-

lenou podporu! Jen tak se bude moci vklidu

vzdělávat apozitivně bude probíhat ivzdělá-

vání ostatních dětí. Nicméně je ale pravda, že

systém sociálních dávek je zatím nešikovně

nastaven tak, že někdo smizerně placenou

prací občas dostává méně peněz než ten,

kdo nepracuje. To bude těžké změnit. Jeden

zléků je zvyšování minimální mzdy.

Když zmiňujete minimální mzdu, existu-

je zajímavá disproporce mezi minimální

mzdou pro lidi spostižením, která od

ledna bude 9300 korun, aběžnou mini-

mální mzdou, která bude 9900 korun.

Jak je to možné?

Tohle je dědictví minulosti. Nějakou dobu to

bylo stejná částka, ale pak se řeklo, že ulidí

spostižením se předpokládá, že většina má

invalidní důchod. Tudíž další příjem.

Co se vám podle vás povedlo, co nikoliv,

co byste ještě ráda prosadila?

Pozitivní je, že můžu ourčitých věcech

mluvit adíky mojí pozici je to bráno světší

vahou. Mění se tím třeba irétorika vmédiích.

Řekla bych, že se nám snad pomalu daří mě-

nit, jak veřejnost vnímá resort MPSV. Strašně

ráda bych, aby tu po mně zůstala opatření

na podporu rodin, důchodců, zdravotně po-

stižených aživotaschopný model sociálního

bydlení. Tyto oblasti bych ráda dotáhla. Taky

bych chtěla ošetřit některé věci vzákoníku

práce, které budou víc chránit lidi, zejména

před agenturním zaměstnáváním, které se

vposledních letech neskutečně rozbujelo

adělá zlidí de facto otroky.

Hodně mě dále trápí, jak náš systém

zaopatřuje ohrožené děti ajejich rodiny.

Snad se se školstvím azdravotnictvím

někdy dohodneme na změnách vsystému

péče, který by lépe pracoval sbiologickou

rodinou. Abychom děti primárně nemuseli

umísťovat mimo rodiny. Akdyž už se bude

muset přistoupit kodebrání, tak aby bylo jen

dočasné. Zároveň je vtakových případech

žádoucí preferovat pěstouny aaž úplně

nakonec mít variantu nějakého ústavu.

Další důležitou abolavou kapitolou jsou

soudy. Tzv. opatrovnické soudy jsou velkým

problémem. Některé kauzy jsou úplně do

nebe volající! VNěmecku či Rakousku už

pochopili, že soudy týkající se dětí jsou

velmi specifické, vyžadují speciální vyškole-

ní aspolupráci. Nemůže se stávat, tak jako

unás, že dětskou kauzu dělá někdo, kdo

jinak soudí majetkové věci. Tady opatrov-

nický soudce onemocní ajeho případ se

uloží komukoliv, kdo má na soudu právě

volnou kapacitu. Tohle změnit by byl můj

sen. Jenže ikdyž to bezprostředně souvisí

snaší agendou, zároveň to má zcela vrukou

ministerstvo spravedlnosti.



Delší verzi rozhovoru hledejte na www.muzes.cz

IKDYŽ JE IDEALISTKOU, nelétá shlavou voblacích

astojí nohama pevně na zemi.