Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

12

můžeš / číslo 10 - 2015

12

TÉMA: Stát asociální služby

■ Některé věci jsou aktuální už devadesát let.

■ Nejde jen ostřechu nad hlavou.

■ Kdy vznikne sektor služeb pro seniory?

Splnil se

Elišce P. sen?

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

P

ražské Dejvice nebyly začátkem

20. let minulého století ani zdaleka

tak výstavnou čtvrtí jako dnes, ale

spíše volným prostorem smnoha

připomínkami původní vsi. Ale něco

se vnových politických ahospodářských

poměrech samostatné republiky začínalo

hýbat – akousek od Hradu pomalu vzni-

kaly nové ulice, náměstí aveřejné budovy.

Jednou znich byl Útulný domov osamělým

ženám. Jeho zakladatelkou byla Eliška Pur-

kyňová (ano, zlegendární rodiny, však se

také narodila vLibochovicích), poslankyně

Národního shromáždění, starostka Ústřed-

ního spolku československých žen avůbec

všestranně angažovaná osobnost.

Už dávno není…

Domov by otevřen vroce 1924 apřes prou-

dy času zůstal vněčem stejný – dnes také

slouží potřebným jako Domov pro seniory,

ozdobený jménem zakladatelky. Ale jeho

služby už dávno nespočívají jen ve skrom-

ném bydlení aprosté stravě. Je asi nejmo-

dernějším seniorským zařízením vrepublice

ajeho zřizovatel, hlavní město Praha, tu

nasadil laťku opravdu vysoko. Zejména

vnovém objektu vBřevnově.

Jeho ředitelka Eva Kalhousová si dobře

uvědomuje dnešní souvislosti: „Onarůstají-

cím počtu seniorů ajejich stále vyšším věku

se mluví dost. Ale málokdo si uvědomuje,

že pro ty statisíce lidí bude muset vzniknout

úplně nový sektor péče, skoro bych řekla

nové odvětví. My tady dnes poskytujeme

perfektní bydlení, stravování, ošetřova-

telskou službu, asistenci při nejrůznějších

úkonech, které starší lidé už nezvládnou,

odlehčovací službu pro rodiny, které se

znejrůznějších důvodů nemohou osvého

seniora dočasně starat doma, ale stále více

idomov se zvláštním režimem – péče ose-

niory, kteří by těžko přežili bez nepřetržité

pomoci apodpory. Zkrátka stále více lidí,

řekněme po osmdesátce, nemůže být ani

minutu bez péče. Tak se nám před očima

mění společnost anemůžeme dovolit, aby

tito lidé zůstali se svým trápením sami.“

Nemůžeme dovolit? Ředitelka mluví

onás, oobčanech, osamosprávách iovelké

politice. Pochopili jsme, co myslí tím novým

odvětvím? Pochopili jsme, jak směšné jsou

vtéto souvislosti hádky onových tobogá-

nech na koupalištích, nových zábavních

parcích, nových parkovištích? Jak to říkala

Eliška Purkyňová ve svých, aněkdy ostrých,

vystoupeních vparlamentu? „Nejubožejší

znás je měřítkem všech!“

Když se nějaký dům jmenuje Domov,

znamená to především klid, pohodu, jistotu.

Protože právě tyto cennosti seniorům často

scházejí nejvíce. VBřevnově ive starším

objektu vThákurově ulici je najde každý.

NEJEN CHLEBEM je živ člověk...