Strana 8
REFLEKTOR / STÁT A SOCIÁLNÍ SLUŽBY
a nakonec se v tom ztratí rozhodnu-
tí, jak pomoci konkrétnímu člověku.
Nehledáme cestu k pomoci, ale hle-
dáme alibi, že jsme se pomoci snažili.
Cítíte ve své každodenní práci
sneziskovkami, že se jejich odpo
-
vědní pracovníci prostě bojí?
Ano, a nedivím se jim. Jsem také před-
seda správní rady jedné neziskovky.
Staráme se o klienty, jak můžeme,
provozujeme i zemědělskou činnost,
v které pracují. Docela velký statek,
asi dvě stě zvířat, výroba sýrů, mar-
melád… Máme středisko výchovné
péče, středisko pro děti vyžadující
okamžitou péči, dům na půli cesty.
Když jsem viděl, kolik kontrol
k nám jezdí, nařídil jsem založit sešit
kontrol. Za loňský rok jich bylo více
než dvacet, tedy každých čtrnáct dnů
jedna. Příklad za všechny – v ku-
chyňce střediska pro okamžitou po-
moc „odhalili“, že tam nemáme na
zdi provozní řád. Prý je to předpis.
Kdo tento nesmysl vymyslel? A proč
už dávno někdo neprotestoval a ne-
zrušil to? Více než desetiletým dě-
tem máme na stěnu psát, jak si mají
ukrojit máslo na chleba? Má to někdo
z autorů předpisu doma? Příležitost-
ně tu máme i kluky, kteří sotva umějí
číst, natož provozní řád. Když jde náš
klient na praxi do fabriky, dostane
s příplatky sto třicet korun na hodinu,
náš vychovatel má stovku. A k tomu
kontroly na každém kroku…
Takže náporu nových zájemců
opráci vneziskovkách asi neče
-
líte…
To je známé. Málo peněz, stres, těžká
a přitom obrovsky odpovědná prá-
ce, doslova s lidskými životy. Přitom
požadavky na jejich vzdělání a cel-
kovou odbornost rostou. Někdo by
se zeptal: Proč se hlasitěji neozvou,
proč se té neustálé šikaně neposta-
ví? Odpověď je jednoduchá, vidí pře-
devším své klienty. Taktizují, protože
každý dramatický konflikt by dopadl
především na ty ohrožené, postižené
nebo jinak znevýhodněné.
Opět slova starosty Šimka: „Jsme
tak trochu obětí zbytečně složitých
struktur. Nejrůznějších komisí je
mnoho a stále přibývají. Většinou
jen proto, aby politické strany mohly
uplatnit své zástupce. A komise musí
přece dohlížet, kontrolovat, nedůvě-
řovat. Vlastně je velké štěstí, že my
se nemůžeme zastavit, bouchnout
do stolu a říci: Za těchto podmínek
to dělat nebudeme! Cožpak městský
úřad nebo sociální služby mohou
stávkovat? Když hodnotím jakouko-
li vládu, říkám: Kéž by vláda někdy
zaplatila to, co si od měst objednala.
Nebo lépe, co nám nařídila. Nedávno
jsme to spočítali. Stát si u nás objed-
nal služby, které stojí jedenáct mi-
lionů ročně, ale nepřidal ani korunu.“
...Naše návštěva ve Svitavách na-
konec nebyla a nemohla být smut-
ná. Výsledky zdejších neziskovek
i dalších organizací sociálních slu-
žeb jsou, i s podporou města, víc
než dobré. Fungují seniorské kluby,
řeší se návrat do života mladých,
v sedmnáctitisícovém městě mají
přehled skoro o všem, co by po-
třebovalo krizovou intervenci. Mají
podporu veřejnosti, mají mnoho za-
jímavých výsledků. A mají pocho-
pitelně své, o dlouholeté zkušenosti
opřené názory. Takže do Svitav by
se mělo jezdit nejen za krásnou pří-
rodou.
Lékaři nejsou
zabijáci
Na fotbalovém zápase AS Řím
proti Liverpoolu fanoušci rozvi
-
nuli transparent, na němž pra-
covníky prestižní britské dětské
nemocnice označili za „killers“,
tedy „zabijáky“. A to ve jménu Al
-
fieho Evanse, kterého označují za
„malého válečníka“. Je to opravdu
hloupý transparent. Britský
chlapec, 23měsíční Alfie Evans,
trpěl nevyléčitelnou a stále se
zhoršující degenerativní neuro
-
logickou nemocí. Byl napojený
na přístroje, přežíval ve vegeta
-
tivním stavu sužován neustálými
záchvaty. Lékaři proto dospěli
k závěru, že by mu měli umožnit
důstojně, bezbolestně a v klidu
odejít ze světa. Chtěli ho odpojit
od umělé ventilace a výživy a za
tišící medikace nechat přirozenou
cestou zemřít. Rodiče, hlubo
-
ce věřící katolíci, nesouhlasili
a obrátili se na soud. Ten kauzu
podrobně posoudil a konstatoval,
že „nejlepším zájmem“ chlapce je,
aby byl od přístrojů odpojen. To
se také stalo, chlapec po několika
dnech zemřel. Kolem případu se
objevilo množství fám a hyste
-
rických obvinění. Myslím ale, že
je třeba odlišovat. Život je dar.
Každý život. Včetně toho, který je
obtížný, pro někoho dokonce ne
-
představitelný. Ostatně v Můžeš
vždycky najdeme nějaký příběh
obětavých rodičů, kteří pečují
o velmi těžce postižené děti.
Zaslouží obdiv a pomoc. Ale je to
pořád život. Příběh Alfieho je jiný
v tom, že už to život prakticky
nebyl, jenom vegetování v utrpe
-
ní se špatným koncem. Proto ne-
lze říkat, že lékaři, kteří se snaží
toto utrpení mírnit, jsou zabijáci.
Dav ale nepřemýšlí, dav šílí.
Autor je bývalý mluvčí ministerstva
zdravotnictví, dnes šéfredaktor on-line
Zdravotnického deníku.
SLOUPEK Tomáše CIKRTA
Jsme tak trochu obětí zbytečně
složitých struktur. Nejrůznějších
komisí je mnoho a stále přibývají.
Většinou jen proto, aby politické strany
mohly uplatnit své zástupce.
Nejúčinnějším
nástrojem zdejšího
koordinátora
prevence
kriminality je
přímočarost.