Strana 18
ŽIVOT
Patrik neprohrál
„Je to pitomec,“ říká súsměvem osvém vnukovi
úžasná Patrikova babička, která se oněj stará celý život.
Vposledních deseti letech už úplně sama.
Elegantní starší dáma akluk, který může hýbat
jen tak rameny apočítač obsluhuje pusou.
Text: ZDENĚK JIRKŮ
Foto: JAN ŠILPOCH
Kolikrát jsme to už slyšeli – mladý
šikovný sportovec si jen tak skočí do
vody a místo dvoumetrové hloubky
je tam jen pár desítek centimetrů.
Nebo kámen. Nebo kus traverzy.
Zkrátka tělo narazí v prudké rych-
losti do překážky a cosi nevydrží…
Patrikovi tehdy, v létě 2008, cosi
nevydrželo, i když mícha zůstala ne-
porušena. I tak sledovala jeho babička
dvouměsíční boj v brněnské nemocni-
ci, každý den za ním chodila a prosila
všechny mocnosti světa i okolí, aby se
kluk probudil, začal reagovat, prostě
žil. Byla už tehdy jeho jediným blíz-
kým člověkem – rodiče vlastně neměl.
Paní Šimánková ještě nevědě-
la, co vnuka čeká, co se ona sama
bude muset naučit, jaká jsou pravi-
dla i nepravidla světa postižených.
Nyní, po deseti letech, řeší například
naprostou banalitu – pořádný nájezd
pro vozík do jejich paneláku. A kon-
statuje: „Jako bych stavěla Karlův
most. Jde o kousek místa a pár ližin.
Je nomže těch povolení, potvrzení,
omezení a posudků! Dokonce i v na-
šem domě se našel ,odborník‘, kte-
rému to vadí. Nikdy mu nedošlo, že
by možná jednou mohl… To nikomu
nepřeji, ale zabedněnost některých
úředníků i souseda mi bere síly.“
SKRIPTA NA SOCIÁLNÍ SYSTÉM?
Patrik potřebuje pomoc opravdu ve
dne v noci. Není sice ufňukaný ani
líný, ale když sledujete, jak hezký,
stále urostlý kluk potřebuje babičku,
aby si jen mohl loknout čaje, před-
stavíte si celodenní člověčí potřeby
a rychle vám naskočí představa po-
řádně těžkých okamžiků, které oba
den co den musejí prožívat. Sice po-
máhají i asistenti, ale bez opravdu
zázračné babičky by Patrik určitě
nemohl žít ve svém bytě.
Nejen žít, díky ní skvěle vystu-
doval střední školu a právě v těchto
dnech končí studium na Metropolit-
ní univerzitě v Praze. Vysokoškolák,
dobře jazykově vybavený, perfektně
zorientovaný v mezinárodních vzta-
zích, s ochrnutým skoro celým tělem
se hlásí do práce: „Chtěl bych zkusit
nějakou evropskou instituci. Zdá se
mi, že to by byl nejlepší způsob, jak
se uplatnit a pak se třeba vrátit. Ale
konkurzy tam jsou tvrdé. Kvůli vozí-
ku mi nic neodpustí. Zato mám jisto-
tu, že jde o spolehlivě bezbariérové
prostředí.“
A začne si i vydělávat. Protože
asistence stojí velké peníze, učí se,
jak oslovovat sponzory, jak najít
podporu mimo standardní sociální
sféru. Tak se stal i trochu odborní-
kem na největší bolest sociálního
systému – příšernou byrokracii
a formalismus, který nebere ohledy
na konkrétní situaci lidí. „O všech-
no se musíte strašně prát. Co vám
někdo neporadí nebo si to sám ne-
načtete, co vám úředníci sami ne-
řeknou a dostanete jen to, co tabul-
ky výslovně určují. A běž, s tím si
musíš vědět rady…“
MODERNÍ BABIČKA SÚŽASNÝM
HLASEM
Paní Šimánková ví o těžkostech ži-
vota opravdu hodně. Už odmalička
se musela o kluka místo jeho rodi-
čů starat. Krátce po vnukově úrazu
jí zemřel manžel, její hlavní životní
opora.
Letitá práce s Patrikem ji tak na-
učila spoléhat se hlavně na sebe,
musela se ponořit i do tajemství
medicíny, protože když kluk nemá
porušenou míchu, co mu vlastně je,
že bez pomoci jiných nemůže sko-
ro nic? „Objeli jsme všechna možná
špičková pracoviště. Viděli jsme se
Univerzitní
prostředí Patrikovi
docela svědčí.
Ještě chce zkusit
rigorózum.