Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

REFLEKTOR / OHROŽENÉ DĚTI

není. Péči poskytujeme z různých dů-

vodů – po dohodě s rodiči, kteří jsou

v kritické socioekonomické situaci,

třeba ztratili bydlení. Pak jsou tu žá-

dosti orgánů sociálně-právní ochrany

dítěte, hlavně v případě, kdy rodiče

nejsou schopni zajistit péči, ale sami

to neřeší. Důvodem může být i roz-

hodnutí o předběžném opatření nebo

přímo rozsudek, třeba v případě týrá-

ní nebo těžkého zanedbávání.

Takže lepší časy nepřicházejí?

Například přímo u nás je třetina dětí

na základě předběžného opatření

nebo rozsudku. Důvody? Třeba al-

koholismus rodičů a jejich nízká mo-

tivace k léčbě. Dále týrání, bití, těžké

fyzické násilí…

Ado jaké míry se daří tyto pomě-

ry zlepšit avrátit děti do rodiny?

Nebo jste spíš přestupní stanicí

pro umístění do jiné péče?

Je to individuální a dost složité. Jen

někdy je umístění dítěte k nám dost

velkým motivem, aby si alespoň je-

den z rodičů uvědomil, že se musí

změnit. Některé maminky sem dá-

vají děti jen s těžkým srdcem, ale

třeba ztratily životního partnera, ne-

mají střechu nad hlavou, jsou v těžké

finanční krizi a ztratily oporu v širší

rodině.

Jsou bohužel i případy, spíš vzác-

nější, kdy rodiče jsou vlastně spo-

kojeni, že se stará někdo jiný. Máme

tady třeba dva sourozence, jejichž

matka byla lékařem důrazně upo-

zorňována, že musí abstinovat, aby

přežila. Tato paní však s lékaři hůře

spolupracuje, nemá zájem podstou-

pit léčbu závislosti a děti jsou tu už

rok a půl. Docházejí za nimi babička

s dědou, ale nemohou se o ně vzhle-

dem ke svému zdravotnímu stavu

a socioekonomické situaci postarat.

Když se neustále setkáváte

stakovými situacemi, nenapadne

vás, proč si takoví lidé vůbec děti

pořizují?

Takhle nepřemýšlím. Spíš se snažím

zjistit, proč se o děti neumějí nebo

nemohou postarat, a jak jim pomo-

ci. Najdete těžší psychiatrické dia-

gnózy, najdete jisté zatížení z minu-

losti, špatné vzorce chování z jejich

dětství. Může jít o kombinaci těchto

symptomů, také o slabší mentální

kapacitu rodičů.

Vidíte příčiny těchto stavů ivšir-

ší společnosti?

Většinová společnost je někdy ne-

tolerantní, zejména vůči minoritním

etnikům. Neobjektivně hodnotí lidi

a tím jim přisuzuje nesprávné cho-

vání. Zároveň neumí a nechce oce-

nit ty, kteří se chovají společensky

odpovědně. Natož jim v konkrétním

případě pomoci. V lidské společnosti

je přece i projev neformální solida-

rity a drobná pomoc moc důležitá.

Když se ale setkáváte jen s předsud-

ky a netolerancí, je mnohem větší

pravděpodobnost, že sami selžete.

Je pravda, že nepěkné dětské

osudy se hodně dědí?

Spíše ano. Když se blíže podíváte na

minulost dospělých, kteří třeba týrají

své děti, uvidíte, že oni sami si prošli

traumatem, těžkým dětstvím, po-

znamenaným násilím, krutostí a za-

nedbáváním. Vlastně ani nepoznali

biologickou hezkou rodinu, vlídnost,

skutečné city. Mají potlačené správ-

né lidské hodnoty a v životě se svými

dětmi je rozhodně nestaví vysoko.

Už pracuji ve Fondu ohrožených dětí

osm let a zažila jsem přijímání dětí,

které už dnes mají děti – a zase byly

umístěny do Klokánku.

I v Klokánku může

být zábava. Ale

lepší by to bylo

doma. Kdyby...

Školní povinnosti

platí i pro děti

v náhradní péči.

Většinová společnost

je někdy netolerantní,

zejména vůči minoritním

etnikům. Neobjektivně

hodnotí lidi a tím jim

přisuzuje nesprávné

chování.