Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

REFLEKTOR

Vzkazy ze Svitav

Půvabné město na rozhraní Čech aMoravy má nejen

dlouhou historii, ale také zajímavou současnost. Zdejší

radnice má už dlouhá léta prozíravé vedení, atak se podařilo

zvládnout porevoluční propad zaměstnanosti, do nových

kabátů obléci starší budovy ipaneláky, vybudovat nová místa

kulturních asportovních zážitků ataké odvážně rozvíjet

sociální apreventivní politiku.

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

V každém městě potkáte bezdomov-

ce. Někde je místní autority soustav-

ně pronásledují, jinde jim zakazují

posezení na lavičkách, k „dobrým“

nápadům patří pokusy obnovit dáv-

nou domovskou příslušnost a posílat

tak „nevhodné“ občany do míst jejich

narození.

Ve Svitavách město pochopilo, že

za bezdomovectví si ne každý může

sám. A rozhodlo se nabídnout sku-

tečnou pomoc, postavit jim „Šanci

– zařízení pro sociálně vyloučené

osoby“. Bude tu nízkoprahové denní

centrum, noclehárna a azylový dům.

Vše provázeno službami sociální re-

habilitace a pracovními službami pro

sociálně vyloučené.

I přes protesty některých občanů

zařízení za pětatřicet milionů vznik-

ne. Zdejší sociální politika má totiž

dlouhodobou koncepci, neřídí se

ohledy na krátkodobou popularitu

a nebojí se sáhnout na třaskavá té-

mata. A tak jsou zdejší zkušenosti

a zásady zajímavé i pro jiné. Neměly

by zajímat i vrcholné politiky? S tím

jsme začali rozhovor s Erichem Stün-

dlem, duší zdejších preventivních ak-

tivit a člověkem až nečekaně přímým.

Pohybujete se vsociální sféře už

dvacet let. Jaká je vaše zkušenost?

Společnost se sice snaží, ale to nej-

důležitější se moc nedaří. Za velkými

čísly ze státního rozpočtu se ztrácí

konkrétní člověk, živý jedinec a jeho

problémy. Vytváříme škatulky, uza-

vřené dotační programy, ze kterých

se nedá prakticky vystoupit, nemů-

žete uplatnit místní specifické přístu-

py. Je to plné podrobných podmínek,

plné restrikcí – a je jich čím dál víc.

Souhlasíte stím, že jednou

zhlavních příčin je atmosféra

nedůvěry? Lidé vsociálních služ

-

bách jsou stále více kontrolováni,

protože co kdyby…

Souhlasím. Klienti sociálních služeb

vám musí věřit a je to někdy dost

těžké… Státní aparát vám už z prin-

cipu nevěří. Asi to není jeho vina, je

k tomu doslova veden. A tak jsme

podezřelí i proto, že se stále nechce-

me vejít do tabulek, do papírových

představ o životě, do mechanických

pokusů najít univerzální sociální po-

litiku, která co nejpodrobněji popíše

lidské osudy. Co se do takového po-

pisu nevejde, neexistuje.

Do našeho rozhovoru se připoju-

je i svitavský starosta David Šimek:

„Před pár lety jsme rozjeli startova-

cí byty pro mladé. Jejich přidělení je

podmíněno určitým příjmem rodiny.

Když ho překročí třeba jen o pár sto-

korun, měli bychom je vystěhovat.

Taková je směrnice. Přitom na sa-

motné sociální situaci rodiny se ne-

změnilo vůbec nic. Naše znalost této

konkrétní situace nikoho nezajímá.“

Pokračujeme s dr. Stündlem:

Jak pomoc vypadá vkaždodenní

praxi?

U nás se vyvinula zvláštní spole-

čenská atmosféra. Hlavně neudělat

chybu! Začíná to už ve škole. Neudě-

lat chybu, abych ji nemusel přiznat.

Raději nedělat nic. Proto se úředník

schovává za komise, komise se scho-

vávají za nějaký dotační program

Společnost se sice snaží,

ale to nejdůležitější se moc nedaří.

Za velkými čísly ze státního rozpočtu

se ztrácí konkrétní člověk,

živý jedinec a jeho problémy.