Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

29

můžeš / číslo 5 - 2014

■ Airbus A380 může jako jediný nasvětě sestavit toaletu pro vozíčkáře.

■ Cestování poČíně vyžaduje občas tvrdé lokty.

■ Veřejný prostor není připraven nalidi spostižením.

zníž nezadržitelně ukrajují nové anové

výškové budovy.

PoČíně se dá cestovat vlakem nebo vnit-

rostátními leteckými linkami. Druhý způsob

má vedle časové úspory výhodu vtom, že le-

tenky je možné koupit přes internet předem,

např. nactrip.com. Atak nás třetího dne vezl

taxík nanízkonákladové letišťátko najihu

Pekingu, znějž jsme měli odpoledne přeletět

asi 3000 km nazápad doUrumči, hlavního

města autonomní oblasti Sin-ťiang.

Desetileté informátorky

Zatímco západní aerolinky mají už pro ces-

tování vozíčkářů solidně zaběhnutý systém,

tady bylo třeba podstatně více improvizace

aasertivity. Vozík jsme museli podat spolu

sostatními zavazadly už při odbavení ačas

doodletu trávili kdesi vkoutě naerárním,

spíše nemocničním modelu. Ponastoupení

se navíc přihnala bouřka, která náš stroj

přikovala naosm hodin naletištní plochu.

Vcelém letadle jsme byli jediní cizinci,

anglicky neuměly ani letušky, atak jsme

informace otom, co se bude dít, vyzvídali

oddvou asi desetiletých holčiček, které

seděly před námi. Opůlnoci nakonec

kapitán zavelel kopuštění letadla, dali nám

krabičku sjídlem aodvezli nás dosešlého

předměstského hotelu.

Ráno probíhalo vminiaturní odbavovací

hale hotové peklo: dav cestujících zminu-

lého dne doslova obléhal přepážky asnažil

se vyměnit si včerejší palubní vstupenky

zadnešní. Nezbývalo než se také zapojit

dosouboje ramen aloktů. Okolo půlnoci

jsme se svíce než třicetihodinovým zpoždě-

ním ocitli uprostřed dvoumilionové metro-

pole čínského Divokého západu.

Nastala druhá úroveň kulturního

šoku. Stejně jako vPekingu tu byly nápisy

vedvojím písmu – ale tady to druhé nebyla

latinka, ale písmo arabské. Tu atam jsme

zahlédli azbuku, která nás téměř zahřála

coby dotek domova. Asi jsme tam uprostřed

noci nazastávce mezi mrakodrapy, sLonely

Planet avytištěnou Google mapou vypadali

dost bezradně. Ráno jsme prolézali zadní

dvorky ujgurské čtvrti atržiště. Městské

autobusy tu zastavovaly chaoticky upro-

střed ulice, takže zorientovat se anastoupit

donich svozíkem vyžadovalo bleskurychlé

reakce.

Napříč dvěma pouštěmi

Nacházeli jsme se nyní vnejodlehlejším

bodě naší trasy adál nás čekala dlouhá

cesta pozemi podél dávné Hedvábné stezky

až kpobřeží. Autobusem jsme se přepravili

dorozpálené oázy Turpan, proslulé výrobou

rozinek aobklopené ruinami 2000 let

starých měst, aodtud nočním vlakem napříč

pouštěmi Taklamakan aGobi, lemovanými

naseveru inajihu zasněženými pásy vele-

hor. Jeli jsme pohodlným vagonem aráno

se probudili vtříapůlmilionovém Lan-čou,

které drží neslavný primát nejznečištěněj-

šího města Číny. Čtyři hodiny autobusem

je klášter Labrang, jedno zhlavních center

tibetského buddhismu mimo samotnou

autonomní oblast Tibet.

Osmihodinovou cestu zLan-čou doŠi-anu

jsme absolvovali pro změnu vlakem nejniž-

šího standardu hardseat. Rezervace míst

není možná acestující čekají napříjezd vlaku

vdlouhé frontě uvnitř přeplněné nádražní

budovy. Ši-an byl několikrát hlavním měs-

tem Číny, už v7. století měl milion obyvatel,

má zachovalé historické opevnění anaokraji

města byla nalezena slavná terakotová ar-

máda. Podvou dnech jsme přeletěli až téměř

navýchodní pobřeží, doChang-čou. Přivítalo

nás přívalovým deštěm – konečně zpátky vté

pravé Číně. Rychlovlakem uhánějícím rych-

lostí 350 km/h jsme se přesunuli doŠan-

ghaje, výkladní skříně Číny 21. století.

Jsou tu ale ivýstavní budovy koloniální éry

apostupně mizející chatrné domky starého

města, kde se prodává, jí iumývá přímo

naulici.

Zapouhé dva týdny jsme nemohli poznat

nejlidnatější zemi světa příliš dohloubky

ani navázat kontakty smístními. Pokud jde

ocelkovou připravenost napohyb vozíčkářů

veveřejném prostoru, je natom Čína tak

naúrovni našich 80. let. 

Dvěma nejznámějšími atrakcemi Pekingu aokolí

– Velkou čínskou zdí aZakázaným městem – jsme pohrdli,

raději jsme se procházeli mizející zástavbou starých hutongů.

... někde přístupnější... ... jinde tajemná... ... plná symbolů síly...

... autoritativní

ipřátelská...

... achutná.

ALE NE PRO

KAŽDÉHO.