Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18

18

můžeš / číslo 5 - 2014

PŘÍBĚH KONTA BARIÉRY

■ Osudovou se jí stala projížďka nakoni.

■ Díky svému povolání se rychle vrátila doživota.

■ Radost jí dělá syn Adam.

J

eždění nakoni pro ni bylo splněním

dětského snu. „Jezdila jsem už tři roky.

Ten den jsme byly navyjížďce vjižních

Čechách. Kamarádka dostala klidné zví-

ře, namě naopak vyšel bývalý dostihový

kůň. Nikdo mi bohužel neřekl, že je naučený

natrochu jiné povely. Při projížďce se splašil

avyhodil mě ze sedla. Jezdec obvykle padá

dopředu, já jsem ale padala naopak nazáda

atvrdě jsem přistála naspodní části páteře.

Ležela jsem anadávala. Necítila jsem totiž

nohy auž jsem tušila, že to nedopadlo

dobře,“ tak vzpomíná Marie Bártová Scott

naudálosti, které ji vroce 2007 upoutaly

nainvalidní vozík. Pád zkoně jejím životem

sice zatřásl, dnes už ale oněm vypráví bez

zášti. Žije totiž možná ještě aktivnějším

životem než před osudnou projížďkou.

Před úrazem se život dnes dvaatřicetileté

rodačky zPrahy ubíral poběžných kolejích,

ikdyž možná trochu rychlejším tempem.

Pozákladní škole nastoupila nastřední

zdravotní školu, aprotože ji zdravotnictví

bavilo apřitahovalo, rozhodla se ho studovat

inavysoké škole. Bakalářský titul, který zní

oficiálně udělal kvalifikovanou zdravotní

sestru, úspěšně získala naUniverzitě Karlově.

Narok potom odjela zaživotní zkušenos-

tí doAnglie, ponávratu se ale ještě doškoly

vrátila dodělat magisterské studium voboru

supervize amanagement vsociálních

azdravotních organizacích. Doškoly dochá-

zela ovíkendech, vtýdnu naplný úvazek

pracovala jako zdravotní sestra voperativ-

ním týmu Ústřední vojenské nemocnice.

„Byla to obrovská zkušenost, sestry zopera-

tivního týmu jsou nasazovány podle potřeby

navšech odděleních. Dodnes nevím, jak

jsem to se studiem zvládala,“ usmívá se

mladá vozíčkářka.

Nakonci léta 2007 dostala životní pří-

ležitost, která se později, poúrazu, ukáže

jako klíčová. Nadoporučení kamarádky se

přihlásila navolné místo zdravotní sestry

naamerické ambasádě apráci – tři měsíce

před svým úrazem – skutečně dostala. „Byla to

další velká výzva. Naambasádě se práce sestry

prolíná idokompetencí praktického lékaře.

Očkování, prohlídky atak. Nastarosti jsem

měla nejen zaměstnance ambasády, ale

také jejich rodiny iděti. Když byla potřeba

konzultace vesložitějších případech, volala

jsem doVaršavy lékaři, který měl náš region

nastarosti,“ vypráví Marie. Než se ale stačila

pořádně rozkoukat, přišel úraz páteře.

Zjižních Čech ji odvezl najejí vlastní žádost

vrtulník dopražské Ústřední vojenské ne-

mocnice, kde předtím pracovala.

Chtěla, aby ji operovali veznámém pro-

středí. „Někdy má život krásný smysl pro iro-

nii. Vnemocnici mě se slovy – co jsi, proboha,

dělala – přijímala kamarádka ze studií, která

tu teď pracuje jako sestra,“ směje se Marie.

Vozík? Nato jsme připraveni

Šanci vrátit se doběžného života dosta-

la Marie poměrně rychle. Už když ležela

naspinální jednotce, dělaly jí radost květiny

adopisy odamerických ičeských kolegů

zambasády. Skvětinou přišla velmi brzy

také její tehdejší nadřízená.

„Chvilku jsme si tak normálně povídaly,

aona se mě pak zeptala, kdy tedy myslím,

že bych se vrátila dopráce. Jen tak, mezi

řečí, jako by to bylo něco automatického.

Doslova mi vyrazila dech, nedovedla jsem si

tenkrát ani představit, že bych se dopráce

Vozíčkářka

se stetoskopem

VELKOU ROLI V ŽIVOTĚ MARIE BÁRTOVÉ

hraje osudový muž, dnes už její manžel,

Thomas Scott. Když ležela Marie

v nemocnici, nezaváhal

a hned za ní ze Skotska přiletěl.