Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

10

můžeš / číslo 5 - 2014

TÉMA: Otazníky kolem příspěvků napéči

péče je nutná, jednak jsou rodiče často ze so-

ciálně slabých vrstev, kde je ipro zdravé lidi

těžké najít práci. Zkrátka dostane-li rodina

peníze amá se rozhodnout, zda péči zvládne

sama nebo ji nakoupí, vůbec nejde oto, že by

příjemci byli hamižní.

Sama jsem matkou postižené dívky

azapéči oni platíme zdejšímu stacioná-

ři zpříspěvku napéči, který dostáváme

odstátu. Ale pokud bych byla nezaměstnaná

aměla se rozhodnout, zda polovinu jejího

příjmu, protože má pochopitelně idůchod,

mám vydat mimo rodinu, budu si to hodně

rozmýšlet. Ajsme ujednoho ze zdrojů vel-

kých nedorozumění. Pro mentálně postiže-

�

né jsou pobyt vkolektivu, zajímavá činnost,

navazování kamarádství, vycházky avýlety

obrovsky naplňující. Těší se knám. Jenom-

že oni nerozhodují, to rodina řekne, zda je

knám pustí – azaplatí, nebo zůstanou doma

– aušetří se.

Naco se ušetří?

Pomých zkušenostech je bohužel situa-

ce jasná – když už jsem ty peníze dostal,

mám je vydat zapohodu apéči pro svého

postiženého, nebo koupit svíčkovou?

Někdy vyhraje maso. Tím nikomu nic

nevyčítám, jen vám říkám každodenní

zkušenost.

Kdybych mohla rozhodnout já, příspěvky napéči bych vrátila

těm, kteří opravdu kvalifikovaně poskytují sociální služby.

Opatrovatelům, tedy nejčastěji rodičům, bych pomáhala jinak,

jinými nástroji sociální politiky.

Jaký plyne závěr zté zkušenosti?

Systém není dobrý. Příspěvky napéči by

měla dostávat řádně akreditovaná pracoviš-

tě. Vím, že by to některé rodiny postihlo, ale

jejich situaci, protože iony pečují, amnohdy

velmi pěkně, ať řeší jiné nástroje sociální

politiky.

Takže se zlobíte napolitiky?

Jistě. Vezměte zrušení redukované minimál-

ní mzdy. Pro lidi smentálním postižením

je práce také terapie, pobyt vkolektivu,

vytržení zjejich světa. Tedy hodnoty, které

nemůžete ocenit finančně. Ajejich pracov-

ní výkon většinou objektivně nemůže být

TEPLICKÁ

ZKUŠENOST

se zajištěním

dobrých

služeb – boj

okaždou

korunu.

KAŽDODENNÍ

NEJISTOTA

ve financování

nesmí být

vpéči vidět.

JAKÉ NÁKLADY by se tady asi daly uštědřit?

UMÍ SYSTÉM POZNAT individuální potřeby

každého zpostižených? Neumí.