Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

15

můžeš / číslo 5 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

■ Ojedinělá zkušenost spéčí olidi sautismem.

■ Když nechybí odvaha knovým řešením.

■ Příspěvek napéči jinak.

Veřejné peníze

využíváme dobře

Foto: JAN ŠILPOCH, ARCHIV

N

aše dcera Lucie je dvacetiletá dívka

satypickým autismem amentálním

postižením. Autismus jí nedovoluje

vnímat svět kolem tak, jak to doká-

že většina společnosti. Má celoživot-

ní poruchu vnímání, představivosti asociální

komunikace. Atypický typ autismu znamená,

že je velmi komunikativní, ale jinak, než jsme

zvyklí. Ulpívá naurčitých detailech, pama-

tuje si celé pasáže textů zpohádek, opakuje

věty aslova. Chtěla by okolí přizpůsobit svým

představám. Přejímá, kopíruje aztotožňuje

se sextrémními i vulgárními projevy. Je to

její způsob komunikace.

Odmala jsme řešili nejen aktuální pro-

blémy, ale ijejí budoucnost. Naučí se něco

užitečného, zvládne alespoň základní prak-

tické dovednosti, pro jiné děti samozřejmé?

Nakonec se ukázala jako jediná schůdná ces-

ta integrace doběžné školy spedagogickou

asistencí. Když ale základní školu dokončila,

zjistili jsme, že pro naši dceru neexistuje

další vzdělávání, které by dosavadní pozitiv-

ní výsledky rozvíjelo.

Stálá otázka – co bude dál?

Praktická škola by Lucku vrátila knežádou-

cím sociálním projevům, kterých se několik

let poopuštění speciální školy těžce avelmi

pozvolna zbavovala. Pomalu vyhasínaly, ale

stále jsou zasunuty vobdivuhodně dokonalé

paměti, kdykoliv připraveny opět vstoupit

nascénu aprakticky znemožnit její setrvání

mezi vrstevníky. Smentálním postižením je

klasická střední škola nepoužitelná, vhodné

učební obory nejsou. Nezbylo než vzít

situaci dovlastních rukou. Amimochodem

řešit ifinanční otázku: budou nám příjmy

– včetně příspěvku napéči – nacelodenní

bezpečný asmysluplný život postižené

Lucky stačit?

Řešila jsem, jak to všechno co nejlépe

skloubit, kde jinde mimo domov zařídit

základnu, kam by docházela, ahlavou se

Milena NĚMCOVÁ:

mi honily stále častěji myšlenky, co sLucií

bude, až my nebudeme. Tehdy jsem potkala

Milenu Johnovou ze Společnosti pro změnu

– QUIP, která mi nabídla účast vprojektu

Podpora řízená jednotlivcem. Rozhodla

jsem se to zkusit.

Ono je to vlastně všechno úžasně jedno-

duché, ale přijít nato!

Díky postupným krokům, kterými nás

kurz provázel, jsme si udělali inventuru

vevztazích kolem Lucie, což pomohlo dát

napapír avyjmenovat všechny, kdo jsou pro

ni nejbližší, zjejího pohledu důležití ajaký

význam pro ni mají.

Pojmenovali autřídili jsme vztahy,

vytvořili Luciin profil, silné aslabé stránky,

oblasti, kde se neobejde bez pomoci akde ji

potřebuje jen zdáli. Úžasná je komunikační

tabulka. Velmi jednoduchá záležitost, která

ohromně usnadňuje pochopení Lucčiných

reakcí aumožňuje předcházet těm nežá-

doucím. Neustále se doplňuje, aktualizuje,

přibývají nové situace anová řešení těch

původních, protože Lucie se stále vyvíjí

aposouvá.

Udělali jsme si jasno vkompetencích při

řešení nejrůznějších situací, což je výborná

pomoc pro osobní asistenty, dobrovolníky

avšechny důležité lidi. Nazačátku kurzu

jsem si vůbec neuměla představit, jak to vše

Lucka zvládne, jak se dokáže zapojit. Moje

překvapení bylo velké. Lucie se díky těmto

krokům ukotvila vesvětě, lépe se orientuje

vevztazích, lépe si uvědomuje sama sebe,

své přednosti aschopnosti.

Nejkrásnějším zážitkem pro mě byla

plánovací schůzka sVeronikou, které se zú-

častnila také Lucie. Byla naplánována natři

hodiny apozvali jsme všechny, kdo vposled-

ní době sLuckou intenzivně pracovali. Přišli

osobní asistentky, pan učitel zpěvu, lektor

výtvarné terapie, psycholožka zobčanského

sdružení, byla tam moje sestra, já imanžel.

Lucie poprvé vživotě zažila, že jí někdo

vykal. Dokázala pojmenovat, co je pro ni

důležité, co ktomu potřebuje nyní ico bude

potřebovat vbudoucnu! Splnou vážností

vnímala setkání všech kolem. Poslouchala

slova otom, co naní obdivují, čeho si váží.

Kam jde příspěvek napéči

Podpora řízená jednotlivcem je metoda,

která umožní objektivně zjistit, CO, KDY,

KDO aJAK člověk se zdravotním postižením

potřebuje, aby jeho život byl spokojený. Aby

žil, aby jen nepřežíval. Umožní zmobilizovat

nejbližší okolí, oslovit úřady anavrhnout

konkrétní řešení situace. Někdy mohou být

ta řešení až překvapivě snadná aminimálně

nákladná.

Automaticky totiž zavrhujeme spoustu

nápadů hned nazačátku jen proto, že ne-

máme peníze, že nejsou služby, nebo jsou,

ale drahé, nebo jinde, než je potřebujeme,

jinačí, než je potřebujeme – atak řekneme,

že to prostě nejde.

Nakonec přehledně vidíte, jak je mož-

né efektivněji vynakládat finance uvnitř

LUCIE si díky promyšlené podpoře okolí

našla velkou lásku – malování.

Aúspěšně vystavuje.

�