Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

Město před
objektivem
Irena Vagenknechtová se vypravila
sHonzíkem na Žižkovskou věž vPra-
ze afotila zptačí perspektivy. Počasí
nepřálo, ale tak to obecně je scestovní
fotografií. Jsme tam včase, jaký je,
aspočasím nehneme. Zde oceňuji posa-
zení horizontu blízko horní vodorovné
třetiny, tak je to správné, to je dobrý
poměr. Každopádně je třeba se varovat
půlené kompozice (pokud ovšem to není
očividný výtvarný záměr).
Na téhle fotce jaksi „jedeme do města“!
Aje to krásný příklad, kdy půlená, symet-
rická kompozice má onen očividný záměr.
Martin Růžička si všiml odrazu voknech,
odraz jde někam do nekonečna. Je to
zvláštní, jakoby snová fotografie. Dá se to
vyfotit imobilem, důležité je všimnout si!
Veronika Růžičková si troufla ina slunce
vzáběru. Ono obvykle nadělá světelnou
paseku, ivelmi kvalitní adrahé objektivy
rozhodí obvykle obraz anasekají vjeho
ploše světelné odrazy, ale výsledek může
být efektní. Itady je: slunce je umístěno
do rohu avopačném rohu je dívčí silueta
sprosvětlenými vlasy. Obrázek celkem
všední městské scenérie je najednou
tajemný, jako zpohádky.
Změsta se podívejme na vesnici. Téma
snímku Martiny Kubínové také není bůh-
víjak senzační. Obyčejný domek, hezký,
pěkně upravený. Když ale zachytíme ijeho
odraz vlouži, obrázek zahraje jakýsi
šibalstvím. Domek si sám sebe prohlíží, jak
mu to pěkně sluší. Důležité je nedívat se jen
na téma, na motiv – zde domek. Je dobře se
podívat kolem, jestli by to téma nešlo nějak
rozehrát. Třeba odrazem vlouži.
Závěrem mi dovolte trochu sestavu fotek
oživit, abychom nezůstali jen ubudov.
Katrin Linhard vyfotila psí kukuč. Šlo
se zde hodně blízko, to je správné. Mám
jen malou technickou výtku. Ostrý je
čumák psa, oko nikoli. To je zřejmě
tím, že ostření bylo ponecháno vrežimu
celkového, celoplošného ostření – pak
si automatika vybírá to, co je nejblíž,
vdaném případě je to čumák.
Lépe je přepnout na jednobodové, nasta-
vit ten bod na to nejdůležitější, co chceme
mít ostré, zde by to mělo byt oko, pak při
namáčknuté spoušti dokončíme kom-
pozici (zarámování) astiskneme spoušť
úplně. Říká se tomu přenášení zaostřova-
cího bodu, pak je ostré to, co potřebuje-
me, ane to, co nám automat naservíruje.
Zkuste si to, je to jednoduché!
Přeji vám pěkné jaro.
Autor je novinář aspisovatel.
SLOUPEK
Ondřeje NEFFA
VAŠE FOTOGRAFIE
25
můžeš / číslo 5 - 2014
Vážené čtenářky,
vážení čtenáři,
děkujeme, že posíláte snímky dorubriky
Vaše fotografie naadresu www.muzes.cz.
Jsou zde každému knahlédnutí aOndřej Neff
znich pravidelně vybírá ty nejlepší.
Ty pak otiskujeme aautoři dostanou honorář.
Letošní jaro přišlo brzy, takže zajímavých
příležitostí je hodně. Co kdybyste zkusili
třeba „jarní lidi“? Ale uvítáme každý neotřelý
pohled na svět.
Snímky prosím posílejte co největší.
Přeji vám dobré světlo.
(jš)
VERONIKA RŮŽIČKOVÁ
KATRIN LINHARD
IRENA VAGENKNECHTOVÁ
MARTIN RŮŽIČKA
MARTINA KUBÍNOVÁ
Můžeš