Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 35



můžeš / číslo 5 - 2011

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

Všude jsou cyklostezky avy se musíte naučit

skoly počítat. Jakmile máte nasemaforu

zelenou aklidně si chcete odbočit vpravo,

běžně se kolem vás natéže straně vpřímém

směru protáhne několik jezdců, kteří mají

přednost!

Chudáci ani netuší, jaké nebezpečí jim

hrozí odČechů. Vždyť unás sotva dáváme

přednost protijedoucím při odbočování

vlevo.

Jezdit autem poKodani ale není nutné.

Veřejná doprava je bezbariérová aterén

města je rovinatý, takže nepředstavuje pro

vozíčkáře problém. Občas narazíte nakostr-

batější dlažbu, ale to jen naněkolika ulicích

vúplném centru.

Jinak se bez obtíží můžete projíždět

podél nábřeží avodních kanálů, pomos-

tech imezi domy, které trochu připomínají

stavebnici Lego, jejímž domovem Dánsko je.

Akdyž už jsem tak utěch dánských produk-

tů, tak vedle Lega, Andersena aMalé moř-

ské víly odtud pocházejí iunás velmi známé

značky některých zdravotních pomůcek.

Platit, či neplatit?

Zajímavou situaci sotázkou cenového

zvýhodnění jsem řešil vautobusu městské

hromadné dopravy. Mne aněkolik dalších

vozíčkářů schodícími asistenty řidič auto-

busu vyzval, abychom zaplatili plné jízdné,

což činilo 23 DKK zaosobu. Jelikož jsme si

ale ještě všichni nevyměnili peníze, začalo

hromadné skládání požadované částky.

Řidič to viděl ařekl nám, ať mu tedy dáme

stovku, že to stačí.

Bankovku si strčil dokapsy ukošile ajelo

se. Ušetřil nám tak nějakých 38 DKK, ale

nejspíš oškubal místní dopravní společnost,

protože nám nevydal jízdenky. Později mi

jeden Dán řekl, že vozíčkáři vautobusech

neplatí. Druhý však tvrdil, že ano. Dodnes

nevím, jak to vlastně je. Každopádně zpáteč-

ní jízdu už jsme platili normálně.

Nedivil bych se, kdyby lidé spostižením

žádné velké cenové úlevy neměli. Podle

dánských kolegů navozíku se oně jejich

stát stará velmi dobře, takže slevy nejsou

nezbytně nutné.

Například automobil dostanou takový,

jaký potřebují. Pokud prokáží, že se neobe-

jdou bez mikrobusu, dostanou ten nejlev-

nější natrhu. To alespoň tvrdili. Jejich slova

mi potvrdil fakt, že většina znich skutečně

vautech stejné značky jezdí. Rovněž vozíky

jim prý plně hradí takové, jaké jim vyhovují.

Nepodařilo se mi tuhle informaci ověřit,

nicméně nemám důvod nevěřit. Přístup

ksociální oblasti vseverských zemích Evro-

py je pověstný.

Vraťme se ale ksamotné Kodani. Když

opustíte historické centrum, určitě vás

zaujme moderní architektura, které se tu

nebojí. Přitom však nemáte pocit, že jde

orušivé projekty zasazené násilně doveřej-

JEDNÍM Z TYPICKÝCH ZNAKŮ MĚSTA je moderní

a účelná architektura, která je citlivě spjatá s přírodou.

CYKLISTÉ SE PO MĚSTĚ pohybují velmi bezpečně.

Všude mají své stezky, motoristé jim dávají přednost.

ného prostoru. Naopak. Všude namě dýchal

slovy těžko vyjádřitelný pocit šetrnosti kpří-

rodě. Asi to souvisí se vším, co vidíte kolem

sebe. Lidé jezdí nakolech, nikdo neodha-

zuje odpadky, větrné elektrárny představují

běžnou věc.

Dva v jednom

Osklonech kalternativním přístupům svěd-

čí ijedna zkodaňských rarit – Svobodný

stát Christiania. Vroce 1971 se poarmádě

uvolnila kasárna orozloze přibližně čtyři-

ceti hektarů. Ještě než došlo kplánované

demolici, usadila se vopuštěných budovách

skupina hippies, squaterrů arůzných nekon-

venčních existencí.

Tito lidé zde vytvořili komunitní spole-

čenství postavené navlastních idealistických

principech. Opakované pokusy ojejich vy-

hnání selhaly, takže stát nakonec přistoupil

kekompromisnímu řešení.

Christiania získala samosprávu výměnou

zadohodu orespektování základních dán-

ských zákonů. Obyvatelé začali platit daně

znemovitosti avypudili se svého středu

uživatele tvrdých drog, kteří začínali být

velkým problémem. Dnes už má Christia-

nia největší slávu zasebou astala se spíše

atrakcí.

Původní duch se doznačné míry vytratil.

Počet obyvatel vzrostl avětšina znich

normálně pracuje mimo komunitu. Hospo-

daření napůvodních políčcích už patří spíše

minulosti. Odehrávají se zde ale alternativní

koncerty, výstavy adalší akce. Rozhodně jde

stále ovelmi osobité místo, které stojí zaná-

vštěvu. Nad branou vás uvítá nápis: „Vítejte

vChristianii, právě opouštíte Evropskou

unii.“ Když tedy vyrazíte doKodaně, můžete

vlastně navštívit dvě země najednou.

Více na www.muzes.cz

Podle dánských kolegů

navozíku se oně jejich

stát stará velmi dobře.

Například automobil

dostanou takový,

jaký potřebují.