Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24



můžeš / číslo 5 - 2011

PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ

Když se někdo ocitne na invalidním vozíku,

není to zrovna šťastná událost. V takovém případě

je ale štěstí, pokud člověk může dál pracovat

v oblasti, které se dosud věnoval. A právě to je případ

filmového producenta Viktora Schwarcze.

FILM? TO JE NA CELÝ ŽIVOT

Text: ANDREJ HALADA

Foto: ARCHIV CINEART

D

oFilmového studia Barrandov

se podíval poprvé vroce 1973,

vesvých devatenácti letech.

Doroku 1989 pracoval voblasti

výroby nadesítkách českých

hraných filmů. Často spolu-

pracoval například srežisérem

Karlem Kachyňou, natáčel také sJurajem

Herzem, zajišťoval ivýrobu seriálu Cirkus

Humberto. Dnes natehdejší socialistickou

výrobu vzpomíná snadhledem:

„Barrandov byl zajímavý podnik, vlastně

izasocialismu tak trochu pracoval podni-

katelsky. Dostal jste úkol amusel jste nějak

film natočit. Mohl jste si být přitom jistý,

že ikdyž se dostanete doproblémů aplán

přešvihnete, film se vždycky dotočí. To

už dneska vůbec jisté není. Zatímco teď je

největším problémem sehnat peníze, tehdy

bylo pro nás hlavním problémem sehnat

technické prostředky. Dneska není potíž

postavit dekoraci, ale zajistit ktomu povo-

lení. Ale přesto musím říci, že tehdy bylo při

natáčení docela dost legrace.“

Poroce 1989 se jako mnozí jeho kolego-

vé zprodukce dal nasoukromé podnikání,

věnoval se především reklamní sféře. Ale

pak přišel rok 1994 asním havárie vautě.

Odté doby je nainvalidním vozíku.

„Boural jsem, když jsem se vracel zfes-

tivalu vCannes. Byla to moje blbost. Byl

jsem utahaný ajel jsem rychle,“ vzpomíná

nanehodu. Zatímco byl vnemocnici, firmu

vedla dál manželka. Pomalu se také začal

vyrovnávat se změnou situace: „Ze začátku

si každý myslí, že se všechno zlepší. Pošoku

přichází vzdor. Apak jakési smíření. To

umě nastalo zhruba poroce.“

Vpráci se zdálo, že všechno bude nějak

fungovat. Jenže kvůli vozíku se stále méně

zúčastňoval rautů, večírků ajiných akcí,

kde se doznačné míry domlouvají obchody.

Takže dostával méně práce. Ale nadruhou

stranu se zase otevřela možnost pracovat

navětších aviditelnějších projektech – fil-

mech celovečerních.

Vysnili si film, tak ho měli

Prvním filmem natočeným vprodukci

Schwarczovy firmy Cineart byly Pasti,

pasti, pastičky, které vroce 1998 dokon-

čila režisérka Věra Chytilová. Následoval

snímek další režisérské legendy šedesátých

let, Drahomíry Vihanové: Zpráva oputová-

ní studentů Petra aJakuba (2000). SChy-

tilovou pak natočil ifilm Vyhnání zráje

(2001) sdebutujícím Bohdanem Slámou.

Jeho byl idodnes výjimečný avČesku stále

nedoceněný film Divoké včely (2001).

SDavidem Jařabem realizoval bizarní film

sprvky surrealismu Vaterland – Lovecký

deník (2004).

Že ufilmu aprodukce zůstal, to Viktor

Schwarcz považuje vlastně zalogické aje-

diné možné řešení: „Vživotě jsem nic jiného

nedělal. Uprofese producenta, pokud máte

něco zažito amáte dobré kolegy, vlastně ani

nanatáčení nemusíte být přítomen. Jde to

řídit tak trochu virtuálně. Zvlášť dneska, kdy

jsou kdispozici sofistikované komunikační

technologie.“

Při své práci využívá především mobil

amail, přímo nanatáčení příliš často ne-

jezdí. Jeho role je také dát film dohromady

jako celek, nikoli být coby produkční-vedou-

cí výroby naplace atam vše zajišťovat.

Soustředí se také načeské projekty, byť

někdy se zahraniční podporou: „Těžko bych

mohl jezdit někam dociziny avyjednávat

podmínky. Taky si myslím, že je to práce pro

mladší producenty.“

Ikdyž by se jeho současná role dala vní-

mat jako typický producent západního typu,

podobnému srovnání se Viktor Schwarcz

brání: „Nevím, zda jsme praví producenti.

Producenti, tak jak jsem je poznal naza-

kázkách naBarrandově, přijeli poplácat