Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

SEX SE TÝKÁ VŠECH,

I MENTÁLNĚ POSTIŽENÝCH

Psycholožka Dana Štěrbová se zabývá oblastí,

která je zatím minimálně reflektovaná: sexualitou osob

s mentálním postižením. Přitom pro zainteresované

je to problém každodenní, až všední. Láska, vztahy

i sex se totiž týkají každé lidské bytosti.

TÉMA: Láska, sex a zodpovědnost lidí s handicapem



můžeš / číslo 5 - 2011

Text: ANDREJ HALADA

Foto: JAN ŠILPOCH

Když se řekne sexualita osob smen-

tálním postižením, co si pod tím může

laik představit?

Prakticky všechno, co obnáší sexualita

osob bez postižení. Oblast lásky, navazo-

vání vztahů, intimity, hygieny, stejně tak

imožnost ohrožení asexuálního zneužití.

Je tam opravdu všechno, vevšech kladech

izáporech.

Jsou nějaké rozdíly vevnímání sexuali-

ty mezi lidmi smentálním postižením

aběžnou populací?

To je velmi složitá otázka, protože každý

člověk – ibez zdravotního postižení – při-

stupuje klásce asexu úplně jinak. Uosob

slehkým mentálním postižením nedochází

kvýznamným rozdílům odběžné populace.

Znáte film Nuda vBrně? Hrál vtom Jan

Budař.

Ano, to byl nejlepší český film roku

2003.

Vidíte, ato je zrovna film, který ukazuje

sexualitu osob smožná mentálním posti-

Dana Štěrbová:

žením. Ikdyž tu není jasně řečeno, že dvě

hlavní postavy jsou mentálně postižené.

Ale je to oté zvláštní nejistotě, neznámé

oblasti, opřibližování dvou jedinců. Je to

citlivě natočeno, navíc jde ověrnou nápo-

dobu situací, které se vrodinách, snimiž se

setkávám, mohou vyskytnout.

Ale ještě kté předchozí otázce. Kdy-

bych měla zmínit hlavní rozdíl vevnímání

sexuality mezi lidmi spostižením abez

něho, tak je to především otázka důsledků

chování amíra informovanosti. Lidé smen-

tálním postižením si ne vždy uvědomují,

co jim jejich milostné či přímo sexuální

jednání přinese. Ataké toho velmi málo

ocelé oblasti vědí.

Vaše činnost je především vzdělávací.

Komu nejčastěji přednášíte?

Moje práce psychologa je věnovaná na-

příklad rodinám, které mají děti vevěku

odnarození až dodospělosti atyto děti

jsou mentálně postižené. Také školím pra-

covníky vpřímé péči.

Jak takové školení pracovníků probíhá?

Kurzy mají rozsah zhruba patnáct hodin

ajsou rozděleny nadvě části. Vté první

by měl člověk pochopit základy sexuality

auvědomit si vlastní postoj kproblemati-

ce. Pokud dotyčný není vyrovnán se svou

vlastní sexualitou, tak vtéhle oblasti nemá

co dělat. Je důležité, aby pečovatel nezastá-

val odsuzující stanoviska. Divil byste se,

jak je tento postoj eliminující, adokonce

se to týká iodborníků. Když například

vytáhnete nějaký model penisu, aby klient

viděl jeho funkci včetně výstřiku umělého

spermatu, tak se navás někteří lidé dívají

docela zvláštně. Ikdyž uznávám, že je

ktomu potřeba dojít avyžaduje to jistý čas

azkušenosti.

Druhá část kurzu je věnována prak-

tickým věcem: jak upravit podmínky

vzařízeních, jak přistoupit ktomu, aby

se dotyčný klient cítil dobře. Týká se to

například otázky vzdělávání, hygieny, také

vztahů, antikoncepce, plánování rodiny,

ale ipoužívání erotografických materiálů

nebo témat sexuálního zneužívání aobtě-

žování.

Lidé smentálním

postižením si

ne vždy uvědomují,

co jim jejich milostné

či přímo sexuální

jednání přinese.