Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 26

NÁZORY

DĚTI POSTIŽENÝCH?

PROSÍM

O HLUBOKOU ÚVAHU!

Text: MARTIN BOJAR

Koláž: JIŘÍ BUŠEK

D

enně se setkávám vmotolské

nemocnici strpícími bytostmi,

které zaskočila neočekávaná

choroba postihující nervový,

opěrný ahybný systém, případ-

ně je sužuje souběh choroby

nervového systému schorobami

dalších orgánů. Nemoc je přivádí nanemoc-

niční lůžko aučinila je více či méně bezmoc-

nými azávislými napersonálu naší kliniky.

Nemoc, nehoda, nešťastná náhoda narušily

neočekávaně abrutálně běh jejich života

aživotů jejich blízkých.

Kladou si – vystaveni destruktivnímu

azároveň formativnímu vlivu choroby –

otázky popříčině neočekávané nemoci,

která vpadla dojejich soukromí, donu-

tila je podepsat informovaný souhlas,

podrobovat se vlastně nedobrovolně řadě

nepříjemných aněkdy irizikem zatíže-

ných vyšetření, ponichž čekají narozho-

vor sošetřujícími lékaři asdělení opovaze

onemocnění ioplánech naléčbu adalší

ošetřování.

Nemoc není normální. Nemoc je těžká,

zneklidňující zkouška. Nemoc bývá spojena

sbolestmi autrpením majícími původ jak

tělesný, tak spirituální.

Nemoc je spojena snejistotou arozko-

lísáním hodnot, které považujeme zajisté

aneměnné. Zdraví aobyčejný běh rodin-

ných apracovních záležitostí bereme jako

samozřejmost, věc přirozenou jako dýchání,

usínání aprobouzení.

Nemoci se snaží většina znás, kte-

ří osobě poněkud naivně alehkovážně

soudíme, že jsme zdrávi, vyhýbat. Snemocí

hodláme smlouvat. Licitovat. Tvářit se, že

necítíme, že první zneklidňující příznaky se

již objevily.

Snemocí smlouváme, zaříkáváme ji.

Ti, kterým byla dána víra, se modlí

azpovídají, protože nemoc může být vní-



můžeš / číslo 5 - 2011

mána též jako zkouška, někdy jako varová-

ní, neřku-li trest. Někteří by se rozpomněli

achtěli by se vykoupit odpustky. Nemoc,

boj sakutními projevy nemohoucnosti,

sporuchou některých orgánů, tělesná idu-

ševní nepohoda, může někdy díky léčbě,

jindy zapomoci ozdravné síly organismu

aduše nebo též vlivem souhry šťastných

okolností pominout.

Jenže nezřídka zanechává paměťovou

stopu, jakousi jizvu, která může podobně

jako srůsty vyvolávat nepříjemné až neural-

gické pocity.

Choroba astrach zjejích důsledků,

hrozících recidiv, slabostí, klopýtání, tápání

arůzných handicapů mohou být noční

můrou nebo zneklidňovat ipřes den abránit

vnormálním běhu života.

Zdraví je zvláštní stav. Pro většinu

zdravých platí, že pokud si jeho narušení

neuvědomujeme, nevnímáme cenu zdraví,

prý toho skoro nejdražšího, co mimoděk

vlastníme. Cena, kterou jsme ochotni

zazdraví zaplatit, je, přihlédnuto kokolnos-

tem, značně relativní.

Každý má jinak nastaven práh pro vní-

mání svého zdraví, pro toleranci handicapů

spojených snarušeným zdravím, narušeným

životem. Platí to pro důsledky chorobného

děje, úrazu nebo vrozené dispozice – ne-

šťastná heredita, proklaté geny.

Jejich důsledky komplikují životy mnoha

našich pacientů.

Představují jakousi červenou Ariadninu

nit, trajektorii, podél níž jsou utvářeny jejich

životní děje, jejich nemohoucnost ibezna-

děj, atomu se mnozí zpacientů, oněž sna-

šimi spolupracovníky pečujeme, pokoušejí

vzdorovat.

Když je naděje jen relativní

Dodejme, že to činí obdivuhodně. Aprá-

vě nelehké cestě životem těchto těžce

zkoušených pacientů, jejich vzdorování

nepřízni osudu astrázním, které přinášejí

všední isváteční dny, bude věnována má

Zdá se, že se

dostatečně a rozvážně

nezamýšlejí

nad možností,

že jejich toužebně

očekávané děcko,

někdy doslova

vymodlené, může být

postiženo hereditární

podmíněnou

poruchou, která bude

spojena s trvalým

handicapem a životem

plným nesnází.

úvaha. Mnozí znašich pacientů trpí nevy-

léčitelným anenapravitelným narušením

integrity nervového ahybného systému.

Jsou postiženi poruchou pohyblivosti,

narušením běžných fyziologických dějů

asníženou schopností vykonávat činnos-

ti všedního dne. Nesmírně cennými se

stávají tyto důležité funkce teprve tehdy,

když nám jsou vdůsledku nemoci či úrazu

odepřeny. Náhle, záludně anevhodně

jsme postižení důsledky ortelu, zakterý

většinou nemůžeme. Leckdy jde ofatální