Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25



Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 5 - 2011

SLOUPEK

Daniely FILIPIOVÉ

Znaky vozíčkáře

Asi se shodneme natom, že sbezbariéro-

vostí úzce souvisí pohyb poměstě. Veřejná

hromadná doprava je ale zcela nepřístupná

nejen pro ty, kteří chtějí cestovat sami,

ale ipro ty, kteří mají doprovod adělají

eskamotérské ariskantní kousky třeba

naeskalátorech pražského metra. Azdá se,

že tak tomu ještě dlouho bude. Takže pro ty,

kteří sami nebo spomocí druhé osoby zvlá-

dají jízdu vozem, je auto jediný dopravní

prostředek.

Ale istím jsou velmi často spojeny velké

problémy. Mnohdy je možnost zaparkovat

natakovém místě, které je uzpůsobeno

specifickým potřebám osoby spohybovým

handicapem, zhola nemožné.

Moc často se nám stane, že místo je obsaze-

né! Jak je to možné?! Že by unás bylo tolik

lidí, kteří mají problém schůzí?!

Ne, nejsme proti jiným státům světa stiženi

nějakou zvláštní formou nemoci, která by

nám tímto způsobem podlamovala zdraví.

Způsobeno je to dvěma faktory.

Asi nejčastěji diskutovaným faktorem toho-

to jevu je problém zneužívání znaků. Znak

získá například babička avyužívá ho celá

rodina, aniž babičku autem sveze. Mám do-

konce čerstvou zkušenost, jak je znak užíván

neoprávněně. Parkovala jsem před Českou

televizí navyhrazeném místě. Když jsem se

vrátila kautu, tak mezera, která mi sloužila

kotevření dveří vozu, byla obsazena malým

autem, ato mělo rovněž znak vozíčkáře.

Ten, kdo by měl znak oprávněně, by se

takhle nikdy nepostavil, protože ví, kčemu

odstup odvedlejšího vozu slouží. Snažili

jsme se zjistit, kdo je majitel takto „šikovně“

zaparkovaného auta. Bohužel se nám to ani

popůl hodině nepodařilo, aprotože jsem

spěchala, vyjela mi sautem moderátorka

pořadu, vekterém jsem účinkovala. Policie

se dokonce setkala ispadělky.

Druhým faktorem je, že nárok naznak

má unás obrovské množství lidí. Proti

vyspělým, anejen evropským státům, kde

možnost označit vozidlo znakem vozíčkáře

mají jen ti, kteří mají postižení pohybového

aparátu, osoby smentálním postižením

avněkterých zemích iváleční veteráni (ti

však mají svůj znak, ale mohou využívat

výhod znaku vozíčkáře), je tento znak unás

přiznáván poměrně širokému spektru lidí.

Bohužel mám itakové informace, že sami

lékaři svým pacientům doporučují zažá-

dat si oprůkazku ZTP, protože budou mít

například možnost získat vyhrazené místo

před místem bydliště.

Bojuji stím už deset let. Bohužel neúspěšně.

Autorka je senátorka

FILM? TO JE NA CELÝ ŽIVOT

režiséra pozádech, podívat se nadenní

práce apodobně. Veškerou práci dělali tzv.

line producenti.“

Rozhodně také svou práci nebere jako

ryze komerční záležitost, ze které by zbo-

hatl. Při výběru scénářů si naopak volí téma-

ta, která nemají až takovou šanci zasáhnout

nejširší masu diváků: „Producentství vsobě

spojuje vpodstatě manažerskou práci

surčitou uměleckou snahou. To mě natom

zajímá apořád ještě baví. Já si většinou

vybírám tzv. veřejnoprávní témata. Takže

se snažím ogranty Fondu kinematografie

akoprodukci sČeskou televizí. Ataké:

sponzoringy aprodukt placementy, to mi

opravdu nejde.“

Iproto musí lidé veštábu už předem po-

čítat stím, že nebudou zasvoji práci zapla-

ceni tak, jak jsou zvyklí třeba zreklam nebo

zahraničních zakázek. Pracují zanevelké

honoráře, případně svůj honorář necháva-

jí vefilmu jako koprodukční vklad. Jdou

dotoho snadějí, že je film učiní známějšími,

možná slavnějšími. Tedy že se jim investice

vrátí jinak.

Emoce budou zajímavé vždycky

Režisérkou, která naspolupráci sViktorem

Schwarczem vzpomíná ráda, je Irena Pavlás-

ková. Ta sním natočila snímek Zemský ráj to

napohled (2009). Oceňovala při práci fakt,

že vše klapalo abylo dobře zajištěno.

„Každý film je zvláštní ajedinečný, ale

princip vždy byl abude stejný: scénář,

technologie, herci… Cílem je dostat ztoho,

co leží nastole, optimální tvar,“ říká Viktor

Schwarcz. „Bez problémů nešlo nikdy nic

anejde dodnes. Produkce je vlastně jakýsi

,předvídač‘ možných problémů – řeší je

plánovaně rovnou. Apoté, co další přijdou,

se zprodukce stává ,řešič‘. Film je vlastně

komplexem proměnných veličin odtvůrčích

přes výrobní až poekonomiku. Pořád je nad

čím přemýšlet.“

Více nawww.muzes.cz

PUSINKY NAHOŘE.

Film režisérky Karin Babinské

byl přirovnáván k prvním

snímkům Věry Chytilové.

VATERLAND

 LOVECKÝ DENÍK DOLE.

Bizarní snímek natočil

Schwarczův kamarád,

režisér David Jařab.