Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

25

Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

Foto: JAN ŠILPOCH

Touha zatančit si vězela v Marké-

tě i po nutné amputaci končetiny.

V posledních letech zvládla dokonale

svou změněnou tělesnou schránku –

její půlhodinové „one woman show“

LeŤ jsou potvrzením toho, že odliš-

nost nemusí být handicap. Když na

začátku představení stojí sólistka ve

volné sukni nehnutě na osvětleném

jevišti zády k publiku, diváci vnímají,

že má nohy obě. Ovšem hned v prv-

ních minutách svou protézu ode-

píná. Stojí bez hnutí na jedné noze,

jako plameňák, Markétina inspirace

z ptačí říše. A pak se roztančí…

Zjevně jste se odmítla spokojit po

amputaci sverdiktem, že stan

-

cem je konec… Jak to bylo před

ní?

Pocházím z Hradce Králové, ale od

studií žiju v Praze. Tančila jsem od-

malička, od sedmi let ve folklorním

souboru Červánek. Už na střední

škole jsem ochutnávala i jiné formy

tance, občas mě troufale napadlo,

že bych mohla zkusit jít na taneč-

ní školu. Pak jsem se vydala jinou

cestou, šla jsem studovat fyziotera-

pii (na lékařské a sportovní fakultě),

ovšem během studia jsem onemoc-

něla. O nohu jsem přišla v pětadva-

ceti.

Sólo

na jedné noze

Stanečnicí a performerkou

Markétou Stránskou o rovnováze

vživotě i na jevišti a touze tančit

– sprotézou nebo bez ní.

Bylo třeba sradikálním zákrokem

souhlasit…

Čekalo mě několik operací, lékaři se

snažili nohu zachránit. Na začátku

roku 2004 šlo o radikální řez, který

mi zachránil život. Se svým lékařem

jsem zcela otevřeně probírala, že

jiná cesta neexistuje. Rychlá a jed-

noznačná volba. Když se ohlédnu na

první tři měsíce po vysoké amputa-

ci nohy, každý den se rodil nějaký

progres a radost z pokroku, z do-

sažení další mety. Osobně mi velmi

pomohlo, že jsem vystudovala obor,

který s mou diagnózou přímo sou-

visel, seznámila jsem se i s ampu-

táři. Měla jsem zkušenost s několika

lidmi, kteří se připravovali na novou

protézu. Už před vlastní operací jsem

hovořila s protetikem, který mi de-

finoval další fáze cesty k protéze

– jednalo se o kompletní náhradu,

včetně pánevního koše.

Jak si vysvětlujete rychlost vaší

rehabilitace?

Neměla jsem žádný problém se sta-

bilitou, zřejmě proto, že jsem od-

malička tančila – mám schopnost

balancovat. Když jsem se postavila

na nohu, dokázala jsem stát pevně.

Kromě toho, že se mi motala hlava,

mi stání na jedné noze připadalo

Jednu část představení

odtančí Markétao berlích.