Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

ŽIVOT / LUCIE LEIŠOVÁ A SENSEN

800 303 304

V O L E J T E Z D A R M A

www.altech.cz

Rádi poradíme i ohledně vyřízení finančního příspěvku od ÚP na pořízení některého z našich zařízení

• schodišťové plošiny

• schodišťové sedačky

• stropní zvedací systémy

• schodolezy

• nájezdové rampy

• bazénové zvedáky

Asi muselo být těžké najednou

zvolnit, když jsi byla zvyklá na

takový zápřah.

Ze začátku to ani tak těžké neby-

lo, protože jsem neměla vůbec sílu.

Až po nějakých dvou třech měsí-

cích jsem na sebe začala mít strašný

vztek, že nezvládám to, co dřív. Stále

jsem naprogramovaná tak, že mu-

sím zvládat úplně všechno a pořád –

a najednou se to nedělo. Říkala jsem

si: Panebože, seš úplně nemožná!

Jak ses ztoho dostala?

Dlouho jsem chodila na psychotera-

pie. Uvědomovala jsem si, že mám

nějaký problém, když to svoje tělo

nemůžu nechat vydechnout, a psy-

choterapie mi strašně pomohla s tím

pracovat. Postupně jsem si začala

připouštět – možná to zní blbě ve 23

letech – že se to bude horšit, že ne-

budu mít pořád sílu být od rána do

večera v šíleném tahu. Ještě dneska,

když si sednu a zapnu film, tak mě

napadá: Seber se a jdi něco dělat! Ale

už to není zdaleka takové jako dřív.

Jak relaxuješ?

Hodně mi pomáhají se uklidnit au-

dioknížky. Neposlouchám žádnou

těžkou četbu, ale většinou detek-

tivky. Taky ráda čtu, ale dřív to bylo

tak, že jsem si na to nechtěla udě-

lat čas. A pak mi pomáhá jít třeba

do lesa. Když můžu a přijedu domů

do Příbrami, vezmu psa a jdu s ním

někam na dvě hodiny. Vyrostla jsem

skoro na vesnici a vždycky jsem

byla hodně času venku, v Praze mi

to chybí.

Teď chodíš plavat štafetu se

Senzačními seniory, jsi patron

-

kou projektu Přeplavme svůj La

Manche. Co tě na tom baví?

Pro mě je to hrozně fajn. Jednak staré

lidi ráda poslouchám, jejich životní

zkušenosti – a v SenSenu (Senzační

senioři, projekt Nadace Charty 77 –

pozn. red.) jsem slyšela strašně moc

životních příběhů, které mi přišly

Voda vklasickém

bazénu je pro Lucii

jako kafe, raději

plave vpřírodě

azvládla to

ivmrazu na Sibiři.