Strana 22
ŽIVOT / AKTIVNĚ – BASKETBAL VOZÍČKÁŘŮ
Text: MICHAELA ZINDELOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH
Dvouhodinový trénink basketu na
vozíku mi v pražském Gymnáziu
Jana Keplera uběhne neuvěřitelně
rychle. Pěkně dynamická hra má
náboj, vozíky i hráči „létají“ po hřiš-
ti… Docházka smíšeného týmu je za
jedna, všichni se sem rádi vrace-
jí. Snažím se zorientovat na hřišti,
jednotlivé hráče mi představí trenér
Pražských jezdců Jaroslav Menc.
Zajímavý mix – mezi šestnácti hráči
tři krásné ženy a také zdravý herec
Filip Březina, který si vloni v českém
filmu Zlatý podraz zahrál lídra naše-
ho vítězného mužstva na evropském
šampionátu (1946).
Je konec tréninku, vozíčkáři pře-
sedají na „své“. Ty sportovní, zlatý
poklad pro basketbalový tým, sklá-
dá Jaroslav Menc do auta – budou
s ním putovat do domovské stanice
v Pardubicích. Jeho každotýdenní
úvazek. Zdá se mi, že běžný den
rychlého a bystrého muže má o ně-
jakou hodinu víc, než máme k dis-
pozici my ostatní. Není zvyklý ztrá-
cet ani minutu.
Úhrnem dvacet pět let je trenérem
basketbalových mužstev handica-
povaných i zdravých v Pardubicích
i v Praze, někdy sám hraje, je čle-
nem výkonného výboru asociace
– to vše dělá mimo svou profesi.
A pokud vám to připadá málo, letos
Košíková pro každého
finišuje příprava národního týmu na
mistrovství Evropy, každý měsíc se
pořádají také víkendová soustředě-
ní… „Je dost náročné skloubit domá-
cí soutěž, rakouskou ligu, soustře-
dění a kempy pro začínající hráče,“
přikývne.
Trénink má promyšlenou struk-
turu: po bleskurychlém přejezdu
vozíků v tandemu hrají čtyřčlenná
mužstva proti sobě, v sevřených
formacích. Mezi pravidelným úkolo-
váním týmu na hřišti a hlasitým ko-
mentováním dokáže trenér ještě od-
povídat na moje dotazy. „Dostal jsem
se k basketu handicapovaných, pro-
tože můj kamarád měl před deseti
lety úraz a skončil na vozíku. Do té
doby aktivní sportovec nenacházel
v pardubickém regionu nic vhodné-
ho – věděl jsem, že impulsem by se
pro něj mohl stát basket, který hrát
neuměl. Já v té době působil jako
trenér basketu u dívek, to byla náplň
mého volného času,“ vysvětluje a do-
dává: „Brzy jsme s mým kamarádem
založili v Pardubicích klub, kde ak-
tuálně hraje až osmnáct vozíčkářů.“
Zájemci se „nabalili“ na sociál-
ních sítích. Zpočátku jim stačily dva
koše, míč a starší vypůjčené vozíky.
Ovšem po první konfrontaci v sou-
těžním zápase zjistili, že pokud chtějí
něčeho dosáhnout, zapojit více lidí
a klub etablovat, neobejdou se bez
kvalitních vozíků na míru.
MEZI TUCTEM
NEJLEPŠÍCH VEVROPĚ
Jen co se sportovní klub vozíčkářů
WBS Pardubice zaběhl, byla tu nová
výzva. Parta nadšenců začala budovat
pod záštitou České asociace basket-
balu na vozíku nový klub v Praze, aby
se tak rozšířila nabídka sportů pro
vozíčkáře v hlavním městě. „Vede-
ní zbylo na nás, napřed jsme sháněli
na trénink vůbec nějaký prostor, teď
jsme zakotvili na Hradčanech,“ říká
Jaroslav Menc. „Výsledky jsou potě-
šující. V Česku je v současnosti pět
týmů, a to poprvé v historii! Úroveň
týmů je vysoká, vedle domácí soutě-
že hrajeme také mezinárodní mače.
A navíc už třetí rok i rakouskou ligu,
samozřejmě velmi motivující záleži-
tost…“ prohodí. „Kvalifikovali jsme se
Basketbal, dovezený až zAmeriky,
se unás poprvé hrál před víc než sto lety.
Stále populární disciplína se
po druhé světové válce stala také
nejrozšířenějším sportem pro
handicapované – ato na celém světě.
Pokud zbyde na
trenéra Mence
sportovní vozík,
zahraje si basket
schutí také...