Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

21

úžasné. Za druhé si i já uvědomuju,

že populace stárne a že je potřeba

seniory do něčeho zapojit. A hroz-

ně mě to baví. Všichni jsou ke mně

vstřícní a přátelští.

Skutečný kanál La Manche, na

rozdíl od toho pomyslného, který

pomáháš zdolat seniorům, je

ale taky taková tvoje bolístka,

nepovedlo se ti ho přeplavat. Co

se tam tehdy stalo?

Bohužel je to tak, za půlkou jsem vy-

lezla. Už to budou tři roky, a čím je

to déle, tím míň mě to mrzí a víc to

chápu jako nějakou lekci. Měla jsem

stanovený pokus na začátek červen-

ce, ale nevyšlo počasí. Odletěla jsem

teda domů a už jsem ani nepočítala,

že se mi ozvou. V září mi ale zavo-

lali, měla jsem dva dny na to dostat

se do Anglie a plavat. Teď už vím, že

jsem na to neměla v tak šibeničním

termínu přistoupit. Ale udělala jsem

to a pak už to byla souhra všech věcí

dohromady: byla jsem nevyspalá,

nebyly dobré podmínky…

To bylo vté době, kdy sis mys-

lela, že musíš zvládnout úplně

všechno?

Je to tak. Po Gibraltaru navíc vzrostl

zájem o moji osobu, spousta lidí se

ptala, i novináři. A já, úplně nesmysl-

ně, měla pocit, že to musím někomu

dokázat. To hrálo velkou roli. Člověk

by měl dělat věci pro sebe. Věřím, že

na mě nikdo nátlak dělat nechtěl, ale

já to tak cítila. Rozhodně tím ale na

nikoho neházím vinu, byl to čistě můj

problém a už se to nedá vzít zpět.

Je pravda, že jsi pak už ani ne-

chtěla plavat?

Hned po pokusu o La Manche jsem

odjela na dva měsíce na stáž, kde

jsem neplavala vůbec, ale radši si

šla večer zaběhat. Pak jsem do vody

chodila, ale neměla jsem k ní úplně

dobrý vztah. Léto potom jsem jela

plavat do Ameriky do Hudsonu a pak

už jsem nechtěla jít do vody. Měla

jsem pocit, že toho mám spoustu.

A pak přišli na mononukleózu. K za-

tížení jsem se vrátila až loni v srpnu.

Máš ještě nějaké plavecké cíle?

Určitě bych se jednou chtěla na La

Manche vrátit. Je jedno, jestli mi

bude třicet, čtyřicet, plavou to lidi

i v sedmdesáti. Teď mám ale cíl vrátit

se k plavání, abych z něj měla radost.

Kde vidíš sama sebe, řekněme, za

10 let?

Ráda bych měla doktorát z historie,

chtěla bych přednášet na univerzitě

a dělat osvětu ve společnosti. Když

Česká televize dělá anketu, co se stalo

v roce 1968, a lidi koukají a nevědí,

říkám si, jak se mohou rozhodovat

o budoucnosti? To je potřeba napra-

vit. Určitě bych ale taky chtěla mít

rodinu, úplně zbožňuji děti a nechci

je mít v 35. Spousta lidí dnes nejdřív

dělá kariéru a pak si vzpomene. Já ne,

chtěla bych mít alespoň dvě, beru to

jako důležité. A to mi asi bude stačit.

Být šťastná, spokojená a žít v klidu.



Lucie Leišová (*)

Rodačka zPříbrami. Odmalička se věnuje plavání. Vbazénu ji

to ale nebavilo, atak se vrhla na dálkové azimní plavání.

Vroce  jako teprve . Češka přeplavala Gibraltarskou

úžinu. Orok později se svůj úspěch rozhodla přetavit do

charity – ve spolupráci sKontem Bariéry plavala  km

Vltavou, aby podpořila sbírku pro vozíčkáře Radka.

Vroce  získala bronzovou medaili na mistrovství světa

vzimním plavání vRusku.

Je členkou Mensy, právě dokončuje studium mezinárodních

vztahů na Karlově Univerzitě achce se věnovat historii.

Osvých zážitcích napsala knihu Proti proudu.

Plavecká štafeta láká

čím dál víc seniorů

Pátý ročník soutěže Přeplavme

svůj La Manche, jíž je Lucie Leišová

patronkou, přilákal rekordní počet

zájemců. Do štafetového plavání

se zapojily dvě desítky seniorských

klubů ze  měst České republiky. Jen

pro srovnání: loni jich bylo  aorok

dříve . Akci pořádal projekt SenSen

(Senzační senioři) Nadace Charty 

aseniorské týmy při ní měly za úkol

jen za měsíc únor společnými silami

přeplavat pomyslný kanál La Manche,

tedy zdolat vzdálenost  kilometrů.

Lucie Leišová letos plavala společně

se Senzačními seniory vČeských

Budějovicích, Praze, Liberci, Teplicích,

Svitavách aPoděbradech, resp.

vblízkém Nymburce. Krekordní

účasti vsoutěži přispěly ale itýmy

zBrna, Prachatic, Pardubic, Rožnova

pod Radhoštěm, Lovosic, Strakonic,

Paskova, Litoměřic, Mostu, Plzně

aBruntálu. Výsledky soutěže se

dočtete na www.sensen.cz.

Plavání se seniory

Lucii baví. Jako

patronka projektu

Přeplavme

svůj La Manche

každoročně

objede několik

seniorských

klubů – letos třeba

českobudějovický

Klub Aktiv

(na snímku).