Strana 19
19
ŽIVOT / LUCIE LEIŠOVÁ A SENSEN
Text: LUCIE NEKVASILOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH
S Lucií jsme si povídaly cestou na
plavání se Senzačními seniory,
a protože bylo jasné, že spolu bu-
deme kvůli akci Přeplavme svůj La
Manche trávit dost času (jako pa-
tronka štafety s organizátorkou), do-
mluvily jsme se, že si budeme tykat.
Dočetla jsem se otobě, že vlastně
ani nemáš moc ráda vodu. Oprav
-
du jsi tohle někdy řekla?
Jo, jednou jsem to fakt řekla. (smích)
Bylo to na Silvestra, měla jsem za se-
bou docela těžkou sezonu. Už jsem
v sobě měla asi tři skleničky vína a ří-
kala jsem: Hele, víte co, já vlastně ani
nemám moc ráda vodu. Mezi mými
LUCIE LEIŠOVÁ:
Chci zas mít
z plavání radost
blízkými se z toho stala ikonická hláš-
ka. Ale jinak to samozřejmě není prav-
da, to bych nemohla takhle plavat.
Taky jsem ale četla, že plavání
není zrovna sport, na který bys
měla talent.
Když jsem byla malá, bylo vidět, že
mám větší cit pro míčové hry než pro
vodu. V bazénu bylo kolem mě mno-
hem víc talentovanějších lidí. U míčo-
vých sportů bych se možná dostala
dál. Ve vodě jsem musela víc dřít.
Proč sis tedy plavání vybrala?
Měla jsem plavání radši, i když mi to-
lik nešlo. Když jsem skočila do vody,
JE JÍ TEPRVE 23 LET, PŘESTO
MÁ PLAVKYNĚ LUCIE LEIŠOVÁ
ZÁŽITKŮ, ŽE BY VYDALY NA KNIHU,
A TO UŽ JEDNU NAPSALA.
PRALA SE S VLNAMI NA
GIBRALTARU, LEDOVOU
VODOU NA SIBIŘI
A V POSLEDNÍM ROCE
I SAMA SE SEBOU. TAK
DLOUHO TOTIŽ TRÁPILA
SVOJE TĚLO ŠÍLENOSTMI,
AŽ JI ZRADILO.
zapomněla jsem úplně na všechno.
A když jsem byla starší a potřebova-
la si vyřešit nějaký problém, věděla
jsem, že ve vodě mě stoprocentně
napadne nějaké řešení.
Jsi členkou Mensy, která sdružuje
lidi svysokým IQ. Nesměrovali tě
rodiče spíš kučení než ke sportu?
Nesměřovali, a ani bych se nene-
chala, byla jsem odmalička tako-
vá zarputilá. Testy do Mensy jsem
dělala spíš náhodou. Škola pro mě
ale byla vždycky důležitá. Já nikdy
nechtěla trávit život jen sportem,
bylo mi jasné, že to nejde. Teď stu-
duju poslední semestr mezinárod-
ních vztahů na Karlově Univerzitě.
Pak se budu hlásit na historii, chci
studovat soudobé dějiny a udělat si
doktorát.
Na webu máš seznam plaveckých
úspěchů: 2014 Gibraltar, 2015
Vltava (180 km za 10 dní – pozn.
red.), 2016 bronz zmistrovství
světa vzimním plavání vRusku,
2017 závod 2 Bridges Hudson Ri
-
ver vUSA… Rok 2018 chybí. Loni
se ti nepovedlo nic?
Loni nic. Byla jsem nemocná. Prodě-
lala jsem mononukleózu a hodně mě
to sebralo, protože jsem první dva
měsíce, co na to doktoři přišli, nebyla
schopná vůbec fungovat, třeba ani jít
do práce. Řekla jsem si teda, že jeden
rok obětuju. Já jsem předtím to svoje
tělo opravdu trápila a vystavovala ší-
leným věcem.
Myslíš, že nemoc byla důsledkem
zátěže, že tvoje tělo prostě řeklo
dost?
Rozhodně. Od 11 let jsem vstáva-
la v půl páté ráno, od šesti jsem už
byla v bazénu, pak jsem šla do školy
a ze školy zas na trénink, kde jsem
byla další dvě hodiny. Když jsem
měla třeba chřipku, vždycky jsem
ji přechodila, nikdy jsem neležela
doma. A tak to šlo dlouhá léta. Po os-
miletém gymplu v Příbrami jsem si
přibrala vysokou školu, práci (Lucie
pracuje v kanceláři europoslance –
pozn. red.)… Nikdy jsem svoje tělo
nenechala odpočinout, ani když to
potřebovalo.
Odpočinek neměl
v Luciině životě
dlouho místo.
Naučit se na
chvíli „vypnout“
jí pomohla až
psychoterapie.