Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 28

PŘÍBĚH KONTA BARIÉRY

28

můžeš / číslo 1 - 2015

Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

Foto: JAN ŠILPOCH

P

okud je oněkom možné prohlásit,

že žije svůj život skutečně naplno,

byla by to určitě osmapadesátile-

tá Anna Xaverová zBrna. Viet-

nam, Laos, Galapágy, Venezuela,

Trinidad, Barma, Kambodža, Borneo,

Ekvádor, Papua-Nová Guinea, Siberut. To

je jen krátký výčet zemí, které se vydala

prozkoumat. Vedle toho je celý život ak-

tivním sportovcem, věnovala se softballu,

vysokohorské turistice, jezdila lyžovat,

zkoušela jógu ikickbox, skok padákem,

ve čtyřiceti letech se dokonce postavila

na snowboard vedle mnohem mladších

nadšenců. Na kole projela albánské hory.

Osudnou se jí nakonec stala klidná večerní

jízda na kole vBrně.

Zhřiště na kolo

Anna Xaverová se narodila vPraze, kde

také vystudovala filozofickou fakultu

afakultu tělesné výchovy asportu. Po stu-

diích se provdala do Brna; ještě vPraze se

ale začala věnovat softballu, sportu, který

ji doprovázel celý život. VBrně dokonce

založila dodnes velmi úspěšný tým Drači-

ce Brno, sama je dlouhá léta aktivní hráč-

kou, trenérkou ipředsedkyní klubu, vle-

tech 1990–1992 byla předsedou Českého

svazu baseballu asoftballu. Vedle sportu

■ Procestovala půlku světa.

■ Celý život se věnovala softballu.

■ Úraz na ni čekal na klidné cyklostezce.

Cestovatelka smladou duší

učila na střední škole angličtinu, český

jazyk atělocvik. Spolu smanželem Mir-

kem vychovala dvě dcery, starší Zuzana si

dnes dodělává doktorát na Fakultě tělesné

kultury Univerzity Palackého vOlomouci

voboru kinantropologie, mladší Pavla

vystudovala Mendelovu univerzitu vBrně

voboru agroekologie. Vposledních deseti

letech se paní Anna také proměnila vnad-

šenou cestovatelku. Vždy na jeden až dva

měsíce vroce vyjíždí na daleké výpravy

do hor nebo za domorodci vexotických

zemích. Nová vášeň stojí dost času, proto

paní Anna opouští školství apracuje jako

OSVČ ve finančním poradenství, kde si čas

organizuje sama.

Když před čtyřmi roky završila svou ne-

smírně bohatou softballovou kariéru, začala

se věnovat jízdnímu kolu. Právě kolo jí také

před necelým rokem obrátilo život naruby.

„Vraceli jsme se spřáteli domů večerním

Brnem. Jela jsem pomalu, večer jsem jezdila

opravdu nerada. To, co se seběhlo pak,

znám jen zvyprávění kamarádů, kteří jeli se

mnou. Narazil do mě prý jiný cyklista, střetli

jsme se řídítky ajá letěla kzemi. On pak na

místě nečekal, prý snad byl iopilý, vytratil

se, než přijela policie,“ vzpomíná paní Anna.

„Když si projdu, co všechno jsem ve svém

dosavadním životě prožila, je můj úraz

vlastně poměrně absurdní.“

Žádný prostor nudě

Následující měsíce strávila paní Anna vne-

mocnici avrehabilitačním ústavu vHra-

byni. Úraz páteře anásledná paralýza jak

nohou, tak zvelké části irukou, ji upoutala

na elektrický vozík; potřebuje tak neustá-

lou asistenci. „Stakovým zlomem vmém

životním stylu jsem pochopitelně pomýšlela

na sebevraždu. Kdysi jsem svým dcerám

dokonce říkala, že pokud se někdy nebudu

moci hýbat, budu vpodstatě mrtvá. Dnes

už si ale přeji, abych ještě dlouho mrtvá

nebyla,“ usmívá se vitální žena.

Krátce po pobytu vrehabilitačním ústavu

strávila nějakou dobu na LDN oddělení. Na

to však nevzpomíná vůbec ráda; udělal se

jí tam navíc dekubit, snímž zápolí dodnes.

Do svého původního bydliště, bytu vetřetím

patře bez výtahu, se však vrátit nemohla.

Bytovou situaci bylo potřeba co nejdříve

vyřešit. Podařilo se: dnes bydlí paní Anna

vdomě spečovatelskou službou na kraji

Brna, kde má kdispozici pomoc asistentů 24

hodin denně. „Můj den začíná vsedm ráno,

když mě přijde sestřička obrátit na záda.

Pak sama cvičím, snažím se protahovat, co

jde, to ostatní si alespoň snažím představo-

vat, aby mozek nezapomněl. Asistentky mě

potom umyjí, mám rehabilitaci, oběd, mo-

mentálně se také věnuji kurzu pro pokročilé

na ovládání počítače, který pořádá místní

Liga vozíčkářů. Azítra organizuji sportov-

ní den pro své přátele, budou si tam moci

vyzkoušet isportování na vozíku. Původně

jsem si myslela, že tím úrazem aktivní život

skončil, že se zaberu třeba do čtení, ale

opak je pravdou. Nemám čas se nudit,“ líčí

nadšeně paní Anna.

ANNA XAVEROVÁ se i přes své těžké postižení

pořád usmívá. Energii by mohla rozdávat.

Vždy na jeden až dva

měsíce vroce vyjíždí

na daleké výpravy do

hor nebo za domorodci

vexotických zemích.