Strana 13
13
můžeš / číslo 1 - 2015
Chybí lepší
následná péče
Medicína je obor, který zejména unás za
posledních dvacet pět let udělal neuvě-
řitelný pokrok. Díky Sametu jsme se
dostali kléčebným metodám, přístrojům,
zdravotnickému materiálu, lékům atd.,
které před tím unás nebyly buď dostupné
vůbec, nebo jen pro vyvolené. Amedicína
se vyvíjí dál. To, co by ještě před pár lety
nebylo léčitelné nebo bylo léčitelné jen
těžko, dnešní medicína zvládá zcela, nebo
alespoň částečně, apomáhá tak lidem
žít, byť vrámci limitů, které stanovuje
nemoc.
Přes všechna tato fakta je ale medicína
obor, který – byť se vyvíjí, má logicky své
limity vyplývající znašich znalostí aob-
jevů na tomto poli. Ostatně není to jediný
obor lidské činnosti, který lidstvo neustále
zlepšuje avyvíjí.
Naše zdravotnictví, náš systém zdravotní
péče azdravotního pojištění ierudovanost
našich lékařů jsou na špičkové úrovni. Sice
často slýcháváme, ato od vlastních obyva-
tel apolitiků, že všechno je špatně, ale není
to pravda! Při svých služebních cestách se
zdravotním výborem Senátu jsem viděla
mnohé systémy zdravotnictví asamozřej-
mě jsme imy představili ten náš. Aroz-
hodně jsme se neměli za co stydět. Právě
naopak. Například naše záchranná služba
patří kvrcholu toho, co různé země pro své
pacienty nabízejí. Mnohdy nám naši kole-
gové zciziny nevěřili, jak úspěšní vtomto
oboru jsme. Ato nemluvím odalších spe-
cializovaných oborech, jako jsou například
kardiologie nebo rekonstrukční plastická
chirurgie (vní jsme dokonce světovými
průkopníky).
Ale zpět ke zdravotní péči obecně. Aby
zdravotní péče mohla zajistit zcela nebo
alespoň vrámci našich znalostí amožností
plnohodnotný návrat do života, je potřeba
zdokonalit následnou péči. Vtéto oblasti
zdravotní péče bohužel vše zcela vpořád-
ku není. Často se tak stává, že vynikající
zákrok lékařů je zmařen nedostatečnou
nebo nenavazující následnou péčí. Myslím,
že nám chybí uzákonění vytvoření násled-
ného systému rehabilitační péče, chcete-li
plánu, již ve zdravotnickém zařízení, kde
byl zákrok proveden, jak spacientem bez-
prostředně (ato slovo chci zdůraznit) po
zdravotním zákroku pracovat. Nedostateč-
nou následnou péčí tak dochází ktomu, že
nemalé finanční prostředky vynaložené na
lékařský zákrok často přijdou do značné
míry vniveč. Ato je nesmírná škoda přede-
vším pro pacienta.
Autorka je senátorka.
SLOUPEK
Daniely FILIPIOVÉ
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
ninkový prostor pro nácvik pohybu. Jsou tu
úseky srůzným druhem povrchu, například
dlažebními kostkami nebo kamínky. Stojí
tu ipřední část linkového autobusu, kam
mohou pacienti zkoušet nastupovat. Kdis-
pozici je jim magnetoterapie, fototerapie,
termoterapie ielektroléčba, ale například
ipočítačově řízené posilovací stroje DAVID.
Důležitým detailem, který až skoro na sa-
mém závěru našeho povídání zmíní mluvčí
nemocnice Vlasta Dolejšová, je přítom-
nost sociálního pracovníka. Ač se taková
funkce může zdát vnemocnici navíc, opak
je pravdou. Sociální pracovník tu pomáhá
potřebným lidem odejít znemocnice, aniž
by se museli ocitnout bez podpory asociální
pomoci státu. Takový rozměr rehabilitace
se bohužel ještě stále podceňuje, alidí, kteří
netuší, kdo ajak jim může vtíživé situaci
pomoci, je stále hodně.
Spolupráce sPrahou
Celé to funguje skvěle. Nemocnice má
pacienty hlavně zBerounska, Hořovicka,
částečně iPrahy-západ, vyhledávají ji ale
lidé prakticky zcelé republiky.
Někteří se ptají na možnost léčby už
dlouhé měsíce dopředu. „Pozitivní reference
se mezi lidmi rychle šíří adělají něco, čeho
bychom nedosáhli ani sebelepší propagační
kampaní.
Reputaci se nám podařilo vzkřísit
doslova zmrtvých,“ říká pyšně mluvčí
nemocnice Vlasta Dolejšová, aprimář
Horáček dodává: „Zpočátku jsme cítili, že
nás některá velká pracoviště jaksi oťuká-
vají. Proto nějaký čas trvalo, než jsme je
přesvědčili, že jsme schopni poskytovat
kvalitní léčebnou rehabilitaci. Dnes dobře
funguje spolupráce např. sklinikami ve
FN Motol, hlavně neurologií, spondylo-
chirurgií aortopedií, spolupracujeme také
snemocnicí Na Homolce, FN Vinohrady,
Fakultní Thomayerovou nemocnicí, VFN
iÚstřední vojenskou nemocnicí. Považuji
za úspěch, že si nás tato renomovaná pra-
coviště vybrala za partnera.“
Plány do budoucna tu mají stále ještě velké.
„Momentálně teď doděláváme přístavbu
rehabilitačního centra – sbazény, plnohodnot-
nou vodoléčbou, velkou jídelnou akavárnou
pro pacienty izaměstnance, snovými šatnami.
Budou tam ihaly pro sport aléčebný tělocvik,
ale idalší lůžková kapacita. Před areálem
nemocnice se také buduje nové velkokapacitní
parkoviště, které moc potřebujeme,“ vypočí-
tává Vlasta Dolejšová vybavenost, jakou by
nepohrdly žádné české lázně.
Na nevytíženost si tu stěžovat nemohou.
„Pamatuji si, že když jsem sem nastoupil,
mnozí předpovídali, že se nám nepodaří
tak velké oddělení naplnit, že neseženeme
dost pacientů. Ta obava se však ukázala
jako lichá adnes bohužel musíme některé
pacienty iodmítat. Bez problémů bychom
to tu naplnili dvakrát, možná itřikrát,“ uza-
vírá primář rehabilitačního centra Ondřej
Horáček.
Oddělení byla vdost špatném stavu,
bez potřebného vybavení, budovy
chátraly nejen zvenku, ale izevnitř.
KINEZIOLOGICKÉ PRACOVIŠTĚ
pomáhá s nácvikem toho správného pohybu.
I ZDEJŠÍ
ERGOTERAPIE
je na vysoké
úrovni,
pacientům se tu
věnuje několik
specialistek.