Strana 24
24
můžeš / číslo 1 - 2015
ASISTENTI PEDAGOGA
JANA MATOUŠOVÁ patří k těm odborníkům,
jejichž hlas by měl být slyšen.
■ ZŠ a MŠ Červený vrch vPraze jsou patnáct let otevřeny i dětem spostižením.
■ Finanční odměna asistenta pedagoga neodpovídá realitě.
■ Chybí jasná a srozumitelná pravidla kinkluzivnímu vzdělávání.
Nejdůležitější volbu řeší rodiče
vají zvýšený – nezanedbatelný – normativ
na žáka shandicapem. Vnaší škole to je
na dítě s těžkým tělesným handicapem na
prvním stupni 16233 Kč, na druhém stupni
18300 Kč na celý kalendářní rok, tj. 1361
a1525 Kč měsíčně. Nezdá se mi, že by tato
částka nějak výrazně ovlivnila náš rozpočet.
Sfinancováním asistentů má dr. Pičman
pravdu, škola musí dvakrát ročně žádat
opřidělení peněz: na období leden–srpen
azáří–prosinec. Každý kraj má svůj nor-
mativ, ataké pravidla, ze kterých vychází.
Myslím však, že žádný neplatí asistenty za
plnou dobu pobytu dítěte ve škole. VPraze
se vychází ztoho, kolik hodin má dítě ve
svém učebním plánu, nezohledňuje se, že
např. asistent musí jít sdítětem na oběd,
musí se ipřipravovat apod. Je-li dítě vprvní
třídě, kde je dvacet vyučovacích hodin, pak
má asistent polovinu ze čtyřiceti hodin tý-
denní pracovní doby. Tomu odpovídá ijeho
mzda. Na období září–prosinec letošního
roku mám 7,6 úvazku asistenta pedagoga
(13 integrovaných žáků svážnějším han-
dicapem) ačástku 348700 Kč, což činí na
měsíc ajeden celý úvazek 11 470 Kč. Má-li
asistent zmiňovaných 20 hodin, pak by měl
dostat polovinu. Částka naprosto neodpoví-
dá tomu, že existuje katalog prací izařazení
asistenta do určité platové třídy, že asisten-
tem může být také vysokoškolák.
Změnily komunální volby situaci?
Osvícení zřizovatelé, atím byla dosud iPra-
ha 6, škole pomáhají – ale především se
stavebními úpravami či přispívají na kom-
penzační pomůcky, nikoli na mzdy. Do mezd
výrazněji přispíval aškoly podržel magistrát
ze svého rozpočtu vobdobí primátora Béma,
který si byl vědom důležitosti integrace. Jak
to školy řeší? Různě – možná některé nesluš-
ně, jak je popisováno vPičmanově článku,
většinou jim však nezbývá, než aby samy
dofinancovaly asistenty zrozpočtu určeného
na odměny pedagogických pracovníků.
Tato situace je neudržitelná. Stát se
přihlásil kinkluzivnímu vzdělávání vnašich
školách, zároveň stím však nenastavil jasná
pravidla – ať už se týkají výše úvazku přímé
práce asistenta se žákem či jeho mzdy.
Rozumím tomu, že rodiče chtějí, aby se
jejich dítě vzdělávalo se svými vrstevníky
zokolí, aby snimi navazovalo přirozené
sociální vazby. Soužití zdravých shandica-
povanými přináší prospěch oběma stranám.
Vžádném případě bych tím ale nechtěla
jakkoli zpochybnit existenci speciální školy.
Poskytuje dítěti shandicapem takové mož-
nosti, jaké běžná škola může stěží poskyt-
nout, ainaopak. Měli bychom nechat na
rodičích, jakou cestu pro své dítě zvolí.
Mezititulky aredakční úprava: zj
Text: JANA MATOUŠOVÁ
Ilustrační foto: JAN ŠILPOCH
Včlánku Co nám to ten ministr udělal?
(Můžeš 11/2014) se dlouholetý ředitel
Jedličkova ústavu aškol ačlen rady Konta
Bariéry Jan Pičman zamýšlel nad úlohou
asistentů pedagogů ve školách. Jako reakci
na jeho text přinášíme další názor kintegraci
ainkluzi ve školách od ředitelky ZŠ aMŠ
Červený vrch vPraze.
J
e to již více než patnáct let, kdy jsme ZŠ
aMŠ Červený vrch vPraze otevřeli všem
dětem, nejen těm zdravým, ale itěm
snějakým handicapem. Poprvé jsme se
museli vyrovnat spřítomností handicapo-
vaného žáka, když se do školy vrátil chlapec
po těžké autohavárii. Uvědomila jsem si, že
vtakové situaci se může ocitnout kdokoli znás
nebo našich blízkých aže samozřejmou povin-
ností ostatních by měla být podaná pomocná
ruka. Tato zkušenost mě vedla ktomu, že jsem
se nevymlouvala na nedostatek zkušeností
či budovu plnou bariér, když kzápisu přišla
maminka schlapcem na vozíku.
Vládík ajeho paní učitelka Irenka, která
později do třídy přijala ižáka smentálním
handicapem, byli vlastně první, kteří otevře-
li integraci dveře naší školy. Škola se postup-
ně stala bezbariérovou. Nikdy nezapomenu
na rozzářené oči chlapce, když se díky nově
vybudovanému výtahu poprvé dostal do
pracovny přírodopisu vprvním patře, kde
vteráriích chováme plazy. Ušli jsme za těch
patnáct let dlouhou cestu, odstranili jsme
bariéry nejen fyzické, ale především bariéry,
které byly vkaždém znás.
Od začátku jsme museli spoléhat ina
pomoc asistentů. Vdobě, kdy ve škole po-
máhali chlapci na civilní službě, byla situace
zdánlivě jednoduchá. Problém přišel se zru-
šením této služby – museli jsme hledat, kdo
by tuto špatně placenou práci vykonával.
Kupodivu to byly maminky našich zdravých
žáků, které se otuto práci přihlásily. Pozici
asistenta pedagoga jsme od začátku chápali
jako pomocníka učitele. Nedovedu si před-
stavit, že by vedle tohoto asistenta byl ve
třídě či někde čekal ještě další člověk, osobní
asistent, který by měl na starosti převoz
dítěte do jiné učebny, pomáhal mu stoa-
letou apod. To vše unás vždy vykonával
avykonává asistent pedagoga. Nikdy jsme
po rodičích nechtěli, aby za úkony osobní
asistence platili.
Ošidná hra čísel
Jak je to vlastně spenězi, které na žáka
shandicapem přicházejí? Vycházím zroz-
počtu naší školy vroce 2014. Jan Pičman
(Můžeš 11/2014) zmiňuje, že školy dostá-
Od začátku jsme museli
spoléhat ina pomoc
asistentů. Vdobě, kdy
ve škole pomáhali
chlapci na civilní službě,
byla situace zdánlivě
jednoduchá. Problém
přišel se zrušením této
služby.