Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24

24
můžeš / číslo 1 - 2015
ASISTENTI PEDAGOGA
JANA MATOUŠOVÁ patří k těm odborníkům,
jejichž hlas by měl být slyšen.
ZŠ a MŠ Červený vrch vPraze jsou patnáct let otevřeny i dětem spostižením.
Finanční odměna asistenta pedagoga neodpovídá realitě.
Chybí jasná a srozumitelná pravidla kinkluzivnímu vzdělávání.
Nejdůležitější volbu řeší rodiče
vají zvýšený – nezanedbatelný – normativ
na žáka shandicapem. Vnaší škole to je
na dítě s těžkým tělesným handicapem na
prvním stupni 16233 Kč, na druhém stupni
18300 Kč na celý kalendářní rok, tj. 1361
a1525 Kč měsíčně. Nezdá se mi, že by tato
částka nějak výrazně ovlivnila náš rozpočet.
Sfinancováním asistentů má dr. Pičman
pravdu, škola musí dvakrát ročně žádat
opřidělení peněz: na období leden–srpen
azáří–prosinec. Každý kraj má svůj nor-
mativ, ataké pravidla, ze kterých vychází.
Myslím však, že žádný neplatí asistenty za
plnou dobu pobytu dítěte ve škole. VPraze
se vychází ztoho, kolik hodin má dítě ve
svém učebním plánu, nezohledňuje se, že
např. asistent musí jít sdítětem na oběd,
musí se ipřipravovat apod. Je-li dítě vprvní
třídě, kde je dvacet vyučovacích hodin, pak
má asistent polovinu ze čtyřiceti hodin tý-
denní pracovní doby. Tomu odpovídá ijeho
mzda. Na období září–prosinec letošního
roku mám 7,6 úvazku asistenta pedagoga
(13 integrovaných žáků svážnějším han-
dicapem) ačástku 348700 Kč, což činí na
měsíc ajeden celý úvazek 11 470 Kč. Má-li
asistent zmiňovaných 20 hodin, pak by měl
dostat polovinu. Částka naprosto neodpoví-
dá tomu, že existuje katalog prací izařazení
asistenta do určité platové třídy, že asisten-
tem může být také vysokoškolák.
Změnily komunální volby situaci?
Osvícení zřizovatelé, atím byla dosud iPra-
ha 6, škole pomáhají – ale především se
stavebními úpravami či přispívají na kom-
penzační pomůcky, nikoli na mzdy. Do mezd
výrazněji přispíval aškoly podržel magistrát
ze svého rozpočtu vobdobí primátora Béma,
který si byl vědom důležitosti integrace. Jak
to školy řeší? Různě – možná některé nesluš-
ně, jak je popisováno vPičmanově článku,
většinou jim však nezbývá, než aby samy
dofinancovaly asistenty zrozpočtu určeného
na odměny pedagogických pracovníků.
Tato situace je neudržitelná. Stát se
přihlásil kinkluzivnímu vzdělávání vnašich
školách, zároveň stím však nenastavil jasná
pravidla – ať už se týkají výše úvazku přímé
práce asistenta se žákem či jeho mzdy.
Rozumím tomu, že rodiče chtějí, aby se
jejich dítě vzdělávalo se svými vrstevníky
zokolí, aby snimi navazovalo přirozené
sociální vazby. Soužití zdravých shandica-
povanými přináší prospěch oběma stranám.
Vžádném případě bych tím ale nechtěla
jakkoli zpochybnit existenci speciální školy.
Poskytuje dítěti shandicapem takové mož-
nosti, jaké běžná škola může stěží poskyt-
nout, ainaopak. Měli bychom nechat na
rodičích, jakou cestu pro své dítě zvolí.
Mezititulky aredakční úprava: zj
Text: JANA MATOUŠOVÁ
Ilustrační foto: JAN ŠILPOCH
Včlánku Co nám to ten ministr udělal?
(Můžeš 11/2014) se dlouholetý ředitel
Jedličkova ústavu aškol ačlen rady Konta
Bariéry Jan Pičman zamýšlel nad úlohou
asistentů pedagogů ve školách. Jako reakci
na jeho text přinášíme další názor kintegraci
ainkluzi ve školách od ředitelky ZŠ aMŠ
Červený vrch vPraze.
J
e to již více než patnáct let, kdy jsme ZŠ
aMŠ Červený vrch vPraze otevřeli všem
dětem, nejen těm zdravým, ale itěm
snějakým handicapem. Poprvé jsme se
museli vyrovnat spřítomností handicapo-
vaného žáka, když se do školy vrátil chlapec
po těžké autohavárii. Uvědomila jsem si, že
vtakové situaci se může ocitnout kdokoli znás
nebo našich blízkých aže samozřejmou povin-
ností ostatních by měla být podaná pomocná
ruka. Tato zkušenost mě vedla ktomu, že jsem
se nevymlouvala na nedostatek zkušeností
či budovu plnou bariér, když kzápisu přišla
maminka schlapcem na vozíku.
Vládík ajeho paní učitelka Irenka, která
později do třídy přijala ižáka smentálním
handicapem, byli vlastně první, kteří otevře-
li integraci dveře naší školy. Škola se postup-
ně stala bezbariérovou. Nikdy nezapomenu
na rozzářené oči chlapce, když se díky nově
vybudovanému výtahu poprvé dostal do
pracovny přírodopisu vprvním patře, kde
vteráriích chováme plazy. Ušli jsme za těch
patnáct let dlouhou cestu, odstranili jsme
bariéry nejen fyzické, ale především bariéry,
které byly vkaždém znás.
Od začátku jsme museli spoléhat ina
pomoc asistentů. Vdobě, kdy ve škole po-
máhali chlapci na civilní službě, byla situace
zdánlivě jednoduchá. Problém přišel se zru-
šením této služby – museli jsme hledat, kdo
by tuto špatně placenou práci vykonával.
Kupodivu to byly maminky našich zdravých
žáků, které se otuto práci přihlásily. Pozici
asistenta pedagoga jsme od začátku chápali
jako pomocníka učitele. Nedovedu si před-
stavit, že by vedle tohoto asistenta byl ve
třídě či někde čekal ještě další člověk, osobní
asistent, který by měl na starosti převoz
dítěte do jiné učebny, pomáhal mu stoa-
letou apod. To vše unás vždy vykonával
avykonává asistent pedagoga. Nikdy jsme
po rodičích nechtěli, aby za úkony osobní
asistence platili.
Ošidná hra čísel
Jak je to vlastně spenězi, které na žáka
shandicapem přicházejí? Vycházím zroz-
počtu naší školy vroce 2014. Jan Pičman
(Můžeš 11/2014) zmiňuje, že školy dostá-
Od začátku jsme museli
spoléhat ina pomoc
asistentů. Vdobě, kdy
ve škole pomáhali
chlapci na civilní službě,
byla situace zdánlivě
jednoduchá. Problém
přišel se zrušením této
služby.
Můžeš