Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

16

můžeš / číslo 1 - 2015

NEVIDOMÁ UMĚLKYNĚ

■ O zrak přišla kvůli autoimunitnímu onemocnění.

■ Sochy byly původně jen koníčkem.

■ Sní o své velké výstavě vLondýně.

Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

Foto: JAN ŠILPOCH

T

o, co by mnozí znás považovali za

samozřejmý předpoklad sochařské

tvorby, tedy zrak, nevidomé so-

chařce Marianně Machalové schází.

Přesto má za sebou dvacet výstav

(tu poslední bylo možné celý listopad vidět

vprostorách žižkovské radnice vPraze)

ajejí dílo je milým připomenutím hloubky,

sjakou je nutné umění vnímat.

Marianna Machalová trpí autoimunitním

onemocněním, které ji mezi šestnáctým

advaadvacátým rokem života postupně

připravilo ozrak. Když rozvažovala, kam

se svým životem dál, stalo se jí koníčkem

modelování zhlíny. „Úplně mě to na celé

hodiny odvedlo od reality. Zapomínala

jsem, že nevidím, avhlavě se mi znovu

promítaly obrazy zběžného světa. Ty jsem

zhmotňovala. Nejdříve šlo omalé sochy,

asi tak 15cm. Absolvovala jsem také kurz

arteterapie vBratislavě spolu se zdravými

spolužáky, což mě hodně posunulo dopředu

nejen vtvorbě, ale iosobním životě,“ vyprá-

ví umělkyně osvých začátcích. Dodává, že

svou tvorbu už od počátku nevnímala jako

terapii svého postižení.

Ta otázka je opravdu nasnadě, anevi-

domá umělkyně ji také často slýchá. Jak

vlastně člověk bez zraku dokáže vytvořit

sochu? Podle paní Marianny je to podobné

jako shudbou. „Vhlavě si umíme prozpěvo-

vat, aniž bychom hudbu vtu chvíli slyšeli.

Já to mám podobné svizuálními obrazy.

Pamatuji si je zdoby, kdy jsem viděla, navíc

se mi často vhlavě tvoří obrázky při zvucích,

vůních ijiných podnětech. Tuhle představu

pak vhlavě přemodeluji apředstavím si ji

jako figuru na papíře. Přemýšlím, jak ji budu

tvořit, co akam posunu, promýšlím jednot-

livé tahy. Apak pracuji podle plánu. Vím, asi

to zní neskutečně,“ říká žena, která dokáže

jen pomocí dotykových vjemů na konečcích

svých prstů vytvořit sochu plnou života,

sochu shlubokým příběhem.

Inspirace kní přicházejí různými cestami.

Někdy slyší báseň nebo píseň, vnímá své

okolí při procházce venku. Vše evokuje

obrazy, které se pak snaží modelovat, ajak

sama říká, není spokojená, dokud svou

představu dokonale nenaplní. Ráda také

Sochy ve tmě

SOCHY MARIANNY MACHALOVÉ

vznikají „ve tmě“, pouze hmatem,

přesto mají širokou duši.