Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

11

můžeš / číslo 1 - 2015

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

■ Berounské rehabilitační centrum patří mezi unikáty.

■ Budování důvěry nebylo snadné.

■ Pacienty sem posílají i velké pražské nemocnice.

Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

Foto: JAN ŠILPOCH

N

ávrat do života je složitý proces,

jehož je medicína jen jednou

zmnoha součástí. Itak je ale

nezbytně nutné, aby byla součástí

platnou, kvalitní, aco možná nej-

komplexnější. Jeden zpozitivních příkladů

takové péče nabízí Rehabilitační nemocnice

vBerouně, která se za posledních sedm let

dokázala proměnit knepoznání adnes patří

mezi nejojedinělejší zařízení vrepublice.

Kulisy historického filmu

Vroce 1929, vdobě svého vzniku, byla be-

rounská nemocnice špičkové zařízení. Otřásl

sní sice rok 1948 idlouhá léta socialistického

zdravotnictví, přesto se jí podařilo udržet

slušnou pověst až do roku 1989. Po revoluci

přivedly spory atahanice nemocnici na pokraj

krachu alékaři houfně odcházeli jinam. Vroce

1997 prošla nemocnice privatizací, tehdy vel-

mi hlasitě mediálně ipoliticky kritizovanou.

Když už se zdálo, že její pověst už nemůže být

horší ažádná pěkná budoucnost ji nečeká, při-

šla naděje vpodobě nového majitele. Společ-

nost Jessenia, a. s., Ing. Sotiriose Zavalianise,

která nemocnici tehdy koupila, neváhala do

revitalizace aobnovení dobré pověsti investo-

vat úsilí inemalé finanční prostředky.

„Dá se říci, že tu nefungovalo skoro nic.

Oddělení byla vdost špatném stavu, bez

potřebného vybavení, budovy chátraly

nejen zvenku, ale izevnitř. Zrekonstruovat

avyměnit se muselo kompletně vše včetně

například technických rozvodů,“ líčí tisková

mluvčí nemocnice Vlasta Dolejšová. Dodá-

vá, že se tu několikrát objevil ifilmový štáb,

to když potřeboval záběry zobdobí první re-

�

Velká

rehabilitace

v malé nemocnici

Umět

přijmout osud

Medicína má za úkol léčit azachraňovat

životy. Dnešní medicína umí zachránit

mnoho lidí, kteří by dříve na svou choro-

bu, po těžkém úrazu či na jejich kompli-

kace zemřeli. Nejsou to zdravotníci ani ni-

kdo další, kdo by mohl říci, že někdo léčen

bude ajiný ne, že ten žít bude adalší ne.

Pokud pacient jednoznačně nedoloží svoji

vůli – třeba písemným prohlášením, že

nechce být resuscitován, které má usebe

propřípad, že nebude schopen někdy sám

za sebe rozhodnout – zdravotníci se musí

snažit ojeho záchranu. Ikdyž následně

bude třeba ležící azávislý na asistenci.

Obrovskou úlohu má následná péče

arehabilitace, aby lidé měli možnost svůj

stav zlepšit. Intenzita rehabilitace je na

následné péči někdy velice malá; pokud

je jedna fyzioterapeutka na 20 pacientů,

co snimi může realizovat? Proč není

terapeutů více? Odpověď je: nejsou na ně

finanční prostředky, protože následná

péče je hrazena jinak než akutní.

Ve složitých situacích je třeba, aby se

zapojila pacientova rodina. Pokud se rodina

semkne, funguje, chce se učit aintenzivně

se potřebnému věnuje, mnohdy dokáže

zásadním způsobem zlepšit jeho život. Je

třeba přehodnotit priority, život všem okolo

se změní, ale není to nemožné. Výhodou je,

když nalezne pomoc vneziskovém sektoru.

Zdravotnictví nemá možnosti, prostředky

ani personál na to, aby se vjeho rámci

denně sněkým intenzivně rehabilitovalo.

Na druhé straně: kolik lidí má bolesti zad

akolik znich doma denně cvičí, chodí

plavat astará se osvé tělo tak, aby své

obtíže minimalizovali vlastními silami?

Má-li člověk vysoký krevní tlak, nadváhu

aporuchu metabolismu tuků, zásadním

opatřením by měla být úprava životosprá-

vy aredukce hmotnosti. Je velmi časté,

že diabetikovi, který si píchá inzulin, se

vprůběhu rehabilitačního pohybu vlůž-

kovém zařízení při pravidelně provádě-

ných pohybových aktivitách ajídelníčku

sdiabetickou dietou množství podávané-

ho inzulinu snižuje. Po návratu domů se

vše vrátí do starých kolejí.

Mnoho mých pacientů po spinálním trau-

matu se pohybuje na vozíku, někteří ina

elektrickém, aačkoliv jsou třeba na asis-

tenci závislí, jsou aktivní, snaží se pracovat

abýt užiteční. Pokud člověk dokáže svou

situaci přijmout, může prožít dobrý aplno-

hodnotný život, byť třeba úplně jinak, než

si před nemocí či úrazem plánoval.



Autorka je lékařka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK

Lii Vašíčkové

V BEROUNĚ DLOUHO BOJOVALI

o svoji pověst. Dnes už tu, na jedné

z nejlepších rehabilitací v České republice,

mohou v klidu bojovat pacienti

– o dobrý stav svého zdraví.