Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Modelování zhlíny mě na celé hodiny úplně odvedlo od reality.

Zapomínala jsem, že nevidím, avhlavě se mi znovu promítaly

obrazy zběžného světa. Ty jsem zhmotňovala.

17

můžeš / číslo 1 - 2015

chodí na výstavy fotografií aobrazů. Manžel

Petr jí popisuje, co na obrazech vidí. Má

ráda, když narazí na myšlenku, sníž se

ztotožňuje, ado sochy, kterou tvoří, může

pak vtisknout nějaké východisko. Její sochy

doprovází také zvláštní zaklínadlo: těsně

před dokončením je rozřízne adovnitř vloží

dvě malá srdíčka. To aby se socha necítila

osamělá.

Každé její dílo vzniká postupně několik

týdnů, někdy iměsíců. Celých patnáct let

trvalo, než si se svými sochami troufla na

výstavu. Bát se rozhodně nemusela, klidem

její procítěné sochy promlouvají. Některé

její práce jsou dnes zakoupeny do soukro-

mých sbírek, další čekají na zvědavé oči

návštěvníků vtrvalém depozitu Oblastní

galerie Vysočiny vJihlavě nebo na některé

zčetných výstav po celé České republice.

Dnes pořádá workshopy, spolupracuje

srůznými nadacemi avede keramickou

dílnu. Výstavy má naplánované na dva roky

dopředu. Přála by si, aby si její sochy mohli

prohlédnout lidé imimo Českou republi-

ku, například vLondýně. „Jsem ale přece

jen samouk, atak bych přivítala inějakou

konzultaci sodborníkem. Chtěla bych vědět,

co dělám špatně ajak se můžu zlepšit,“ říká

paní Marianna. Nemálo inspirace jí také

přináší její dcerka, kterou jí osud původně

vůbec nepřál, adnes ji spolu smanželem

šťastně vychovávají vrodinném domku ve

Valašském Meziříčí.



SOCHAŘKA

vystavuje

po celém Česku.

Sní ale o tom,

že by si její práci

mohli prohlédnout

i v zahraničí.

PŘÍBĚHY, které se v sochách

ukrývají, mají u publika úspěch.

Protože jsou velmi lidské,

mnozí se s nimi lehce ztotožní.