Strana 32
PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ
Město Chomutov
se snaží být bezbariérové.
Šestnáct úřednic
na zdejším magistrátu
a dva městští strážníci
umějí mluvit s neslyšícími.
V CHOMUTOVĚ MAJÍ JASNO:
ODSTRANIT VŠECHNY BARIÉRY
Text afoto: NAĎA KOCÁBKOVÁ
S
neslyšícími, nedoslýchavými či
hluchoněmými dnes mohou lépe
komunikovat úřednice zchomu-
tovského magistrátu, ale idva
strážníci městské policie. Chomu-
tov se tak snaží bourat dosavadní
bariéry. Kromě odstraňování
stavebních překážek, které dělají problém
tělesně postiženým, udělalo město další
vstřícný krok. Pomáhá neslyšícím. Šestnáct
úřednic adva městští strážníci absolvovali
zvlastní iniciativy avesvém volnu půlroční
kurz anaučili se základům znakové řeči.
„Slovo bezbariérový chápu minimálně ze
dvou různých pohledů. Každého napadne,
že mám namysli především stránku týkající
se stavebních úprav, ale jsem rád, že kromě
toho bouráme bariéru další,“ říká primátor
Jan Mareš. Dodává, že je pyšný natakový
přístup svých úředníků, kteří zvládli nelehký
úkol adnes mohou vesvé práci aktivně
pomoci službou, která zatím nikde vÚstec-
kém kraji nenašla následovníky. VCho-
mutově žijí nejméně dvě desítky lidí, kteří
novou službu uvítají. „Žádný oficiální registr
takových osob sice nemáme, ale znám
zChomutovska dvacet neslyšících, snimiž
jsem pravidelně vkontaktu,“ tvrdí tlumoč-
nice znakové řeči apředsedkyně krajské
organizace svazu neslyšících anedoslýcha-
vých Ústeckého kraje Eva Žáčková. Podle ní
však může naChomutovsku žít daleko více
neslyšících. Znakovou řeč využijí namagis-
trátu vpraxi především pracovnice sociální-
ho odboru, ale handicapovaní se spolehlivě
domluví také narecepci, stavebním úřadu,
úseku dopravním anamatrice. Vterénu
vypomohou iměstští strážníci David Herolt
aPavlína Mašková.
Úřednice, které základy znakové řeči
zvládly, tvrdí, že naučit se posunkům není
nic, co by se nedalo zvládnout, ale chce to
získat jistotu. „Chceme vkurzu dále pokra-
čovat, aby se nám znaková řeč pořádně zafi-
xovala,“ říká osvých nových dovednostech
Jitka Nejedlá. AŠárka Fuková to potvrzuje:
„Je to výborný pocit, když se dokážete sne-
slyšícím domluvit apomoci mu hned abez
tlumočníka.“ Doposud podle ní musela
většina lidí stímto postižením při návštěvě
úřadu či jiné instituce využívat právě služeb
tlumočníků. Je sice bezplatná, ale nacelý
kraj jsou tlumočníci jen čtyři, adva znich
jsou dokonce načástečný úvazek. Najejich
pomoc se tak muselo někdy počkat. Podle
Evy Žáčkové iprimátora Mareše je tato služ-
ba obrovský přínos. Naučit se znakovou řeč
totiž není jednoduché, ostatně jako jakou-
koliv jinou řeč. Podle Žáčkové se ti nejzdat-
nější mohou znakovou řeč naučit nejdříve
zarok, spíše zadva.
Proklientsky zaměřený chomutovský ma-
gistrát již dříve pamatoval naméně pohyb-
livé lidi. Například je vybaven jak zvonkem,
kterým si handicapovaní mohou přivolat
pomoc, tak ivýtahem, kde jsou tlačítka
upravena pro nevidomé. Pro občany, kteří se
sice kúřadu dostanou, ale pohybují se velmi
obtížně, je kdispozici vinformační recepci
vozík, aby pro ně cesta úřadem nebyla tak
náročná. Všechny tři budovy magistrátu jsou
vybaveny bezbariérovým sociálním zaříze-
ním. Chomutovský magistrát jde skutečně
vbourání bariér příkladem všem ostatním
institucím vkraji.
ŠÁRKA FUKOVÁ
A JITKA NEJEDLÁ
(vpravo) jsou pra-
covnice sociálního
odboru chomutov-
ského magistrátu,
které se naučily
základům znakové
řeči.