Strana 10
TÉMA: Nevidomí
můžeš / číslo 1 - 2012
už potřebují náročnější pomůcky, aby jejich
zrak zvládl třeba jen čtení. Spolu slékařkou
je připraven optik Zdeněk Adámek aveved-
lejší místnosti čeká pracovnice hradec-
kého Tyflocentra, aby poradila snároky
napříspěvky, smožnostmi kvalifikovaných
služeb, snejlepšími pomůckami. Je pátek
aje objednáno šest pacientů, jejich jména
září napočítači. Přijde jen dvaaosmdesá-
tiletá Božena Petrová zKoldína. Dostává
pozornou akvalifikovanou péči, trpělivě se
učí, jak pracovat slupou. Akde jsou ti ostat-
ní? Jana Nekolová se smutným obličejem
říká: „Dnešek není výjimkou. Pacienti se
objednají, čekáme naně, aani se neomluví
ane uvolní tak místo dalším, potřebných je
přitom mnoho.“
Léčba není jen technický úkon
Rozšířená představa – mám potíže, dají mi
nějaké kapičky abude pokoj – vykazuje po-
zoruhodnou trvanlivost. Vnaší společnosti,
azkušenosti hradecké kliniky to krásně
potvrzují, jsou onemocnění nebo vážná
vada přece problémem lékařů. Oni mají léčit
avyléčit. Vždyť už dnes mají roboty, lasery,
všechny možné počítače… Umějí transplan-
tace. Ataké dlouhodobě připravují pacienty
nastav, kdy oči už opravdu sloužit nebudou.
Vysvětlují, nabízejí pomůcky, zamýšlejí se
nad sociálním okolím, nad bydlením těch,
jejichž onemocnění povede neodvratně
kčástečné nebo úplné slepotě. Ztráta zraku
jistě není koncem života, ale dramatickou si-
tuací jistě. Zvláště useniorů, kteří se stímto
handicapem těžko sžívají aněkdy už nedo-
kážou postižení kompenzovat. Je nějaká
naděje, že budeme mít funkční umělé oko?
„Možná se ptáte špatně,“ říká Jana
Nekolová súsměvem. „Možná myslíte,
kdy budeme mít funkční náhradu zraku,
protože oko samo je docela jednoduchý
orgán, velmi podobný klasickému foto-
aparátu. Jenomže zoka vede zraková
cesta dopříslušného mozkového centra.
Atam mnoho zlepšit ještě zdaleka neumí-
me. Tedy – kdy budeme mít funkční umělý
mozek? Asi nikdy, ale to už je otázka
nejen pro lékaře.“
Technický vývoj je voční medicíně
opravdu daleko. Také proto je mezi stu-
denty medicíny otento obor zájem. Ovšem
vždy, jako vjiných disciplínách, záleží
nejen najejich znalostech azručnosti, ale
také najejich jisté lékařské univerzalitě,
naschopnosti vidět člověka jako originál-
ního jednice sjeho zvyky, jinými nemocemi
asociálním zázemím. Oko pro ně není
jen oknem doduše, ale především obra-
zem, který osvém nositeli říká víc, než si
myslíme.
Přednosta kliniky Pavel Rozsíval ktomu
docela přísně dodává: „Je to nekonečné
vysvětlování – choďte pravidelně kočnímu
lékaři, zvlášť popětačtyřicítce. Společnost
dává našim pacientům speciální zdravotní
pomůcky zdarma. Sami jste viděli, že ani
nepřijdou. Stejné je to uobjednaných ope-
rací – postavíme tým, ten se musí dokonale
připravit, apacient nikde…. Neomluví se.
Vzemi, kde je víc mobilů než obyvatel.
Dnes čeká unás naoperaci zhruba tisíc
lidí, jak chcete zkrátit lhůty, když nevíte,
zda pacient opravdu přijde… Asankce
žádná. Nemohu jinak než podtrhnout, že
lidé spoléhají navšeobecnou dostupnost
aláci našich služeb. Vzahraniční jsem
mnohokrát viděl, co musí lidé zaplatit
zašpičkovou medicínu. My ji děláme skoro
zadarmo. Podle toho si této péče společ-
nost váží…“
Hradecká oční klinika umí zvládnout
imimořádné aunikátní diagnózy. Její lékaři
mají nejen vysokou odbornou aakade-
mickou kvalifikaci, ale také bystrý pohled
napacienty. Aten onás nepřináší jen dobré
zprávy.
NEJMODERNĚJŠÍ TECHNIKA
nenahradí spolupráci pacienta.
Mnoho lidí však věří, že jejich zrak
je problém lékařů.
�
OČI JSOU NEJEN SPOJENÍM se světem,
ale také svědectvím o našem
odpovědném životě.
Technický vývoj je voční medicíně
opravdu daleko. Také proto je mezi studenty
medicíny otento obor zájem.