Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 1 - 2012

SLOUPEK

Jiřiny ŠIKLOVÉ

Slepí jsou vnímáni

lépe než jiní

postižení

Slepý stařec – kazatel – se vztaženýma

rukama stojící napahorku nebo slepý

básník doprovázející své verše hraním

naloutnu jsou docela častý obraz vysky-

tující se nejen vmytologii, ale ivhistorii.

Dokonce ivnaší historii se vyskytují voje-

vůdci, kteří byli slepí, apřesto jeli nakoni

včele vojska.

Být slepý, nevidět svět kolem sebe, žít vevěč-

né tmě vzbuzuje včlověku hrůzu. Přesto je

sociální postavení aocenění slepých vespo-

lečnosti lepší než lidí sjiným handicapem.

Atak tomu bylo ivminulosti.

Slepí mají vnaší společnosti – tedy nejen

dnes, ale ipřed staletími – vyšší sociální

status, tedy vyšší ocenění vhierarchickém

sociálním systému než jiní. Sociální status

– tedy oficiální, vrozený, připsaný jedinci

podle jeho původu, postavení vrodině

nebo získaný vlastním úsilím – je nesmírně

významný nejen pro naše ocenění asebeoce-

nění, ale ipro přežití nebo dnes pro kvalitu

našeho života.

Slepí lidé mají vsoučasnosti kdispozici

mnoho amnoho pomůcek: zvukovým sig-

nálem označené přechody ulice, bílá hůl jim

zjednává pomoc, ačasto ivysoký respekt.

Proč?

Jsou totiž, přestože nevidí, snadněji začle-

nitelní dospolečnosti, avždycky byli. Slovo,

řeč, schopnost dorozumět se, je bezesporu

hlavní způsob komunikace mezi lidmi.

Slepí se účastnili setkávání celé tlupy či širší

rodiny, aprotože nebyli rozptylováni tolika

podněty, patrně měli lepší schopnost naslou-

chat, pamatovat si, apřípadně ireproduko-

vat to, co slyšeli. Mohli vyprávět apřenášet

nadalší generace to, co bylo považováno

zadůležité: historii, legendy, příběhy, ze kte-

rých se odvíjela morálka společenství. Ataké

to dělali. Měli znalosti druhým nedostupné

acenné. Proto byl jejich sociální status

vtlupě, rodině ináboženském společenství

podstatně vyšší, než měli jedinci sjiným

handicapem.

Proto také již vminulosti měli řadu po-

můcek, které jim zjednodušovaly zařazení

doskupiny. Moderní oftalmologie, optika

ichirurgické zákroky dělají zázraky. Špatně

vidět je sice stále handicap, ale není to již

tragédie. Nosit brýle se dokonce stalo sou-

částí módy. Ato je velký posun vevnímání

těch, kteří jsou takto postiženi.



Autorka je socioložka,

členka rady Konta Bariéry.

ti syntézy podnětů, neměla by expozice

přesáhnout počet třiceti exponátů. Je dobré

myslet inato, že každý návštěvník by měl

mít možnost umýt si ruce.

Důležitý je materiál, zněhož jsou expo-

náty vytvořeny. Pro hmat jsou nejpříjem-

nější dřevo, kámen, sklo abronz. Sádra

je vyhledávaná méně stejně jako různé

formy zpracování laminátů. Příliš drsné

materiály nejsou ideální, brání soustředě-

ní se natvar aobjem. Vpřípadě historic-

kých exponátů je lepší dát přednost kopii

před sádrovými odlitky, protože tím se za-

chovají důležité hmatové charakteristiky:

váha, kvalita povrchu atd. Koblíbeným

předmětům mezi zrakově postiženými

dětmi patří plastiky zvířat nebo exponáty,

snimiž se dá hýbat.

I vidící si sáhnou

Hmatové výstavy jsou vytvářeny pro

nevidomé, ale jejich využitelnost je širší.

Mezi lidmi se zrakovým postižením je

navíc hodně těch, kteří mají zbytky zraku,

nejsou zcela slepí. Jakkoli to zní zvláštně,

expozice by měla být koncipována jako

hmatová izraková zároveň. Vpraxi to zna-

mená, že díla by měla být idobře nasvíce-

na, umístěna nakontrastních podložkách

či pozadí.

Navýstavy chodí společně spostižený-

mi ividící návštěvníci. Jaký to pro ně bývá

zážitek?

„Vidící jsou zhmatových expozic

většinou nadšeni,“ říká Vladimíra Sýko-

rová. „Mohou si například uvědomit, jak

málo vběžném životě vnímáme hmat. Při

prohlížení sochařských děl se také více

vciťují dokonkrétního díla, mohou hlouběji

Máslo pro nevidomé

Vroce 1997 vzniklo vobci Máslovice

severně odPrahy Muzeum másla,

které ukazuje historii atechniku jeho

výroby. Je to jediné muzeum tohoto

druhu vestřední Evropě. Jsou zde různé

druhy máselnic, odstředivek, formiček

namáslo, máslenek naservírování

másla, kolekce obalů atd. „Hmatová je

prakticky celá expozice,“ říká starostka

obce aředitelka muzea Vladimíra

Sýkorová.

„Odborný lektor je vždy přítomen,

aby upozornil nazajímavé exponáty,

pomohl sjejich prohlížením avyprávěl

onich. Chystáme iaudioprůvodce, ale

lidé jsou raději, když je expozicí někdo

provádí. Napamátku si mohou odnést

pracovní listy, kde je vBraillově písmu

stručně popsáno muzeum, je tu vtipný

testík omásle askládačka vpodobě

kolébkové máselnice.“

Muzeum je ibezbariérové, otevřeno má

vsobotu avneděli 10–12 a13–16 hodin

(kromě února). Vevšední dny je nutné se

objednat.

info

VELMI DŮLEŽITÝM

FAKTOREM

je materiál, ze

kterého jsou

odlitky-kopie

pro nevidomé

vyrobeny. Za

ideální se považuje

například dřevo či

kámen, sádra už je

méně vhodná.

porozumět jeho smyslu.“ Vidícím je možné

nabídnout ito, aby si výstavu prohlédli

stejně jako postižení. Ktomu je dobré mít

připravenou pásku naoči nebo neprůhledné

brýle. 