Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 1 - 2012

Jaký rozdíl proti celé tradici řecko-římské,

proti její zdobnosti aornamentálnosti! Když

přijel doČech Jan Lucemburský, přinesl

ssebou právě tu gotickou eleganci. Proč se

ktomu vracím – sám nasobě jsem zakusil,

že život musí mít nějaký řád, nějakou myš-

lenku, která přesahuje všední den, nějaký

cíl, velký atřeba istoprocentně nedosažitel-

ný. Ale cíl! Vtom se spojuje skutečná kvalita

výtvarného umění seživotem, který se třeba

kvůli náhodě nebo osudu zkomplikuje,

nepříjemně zauzlí, jakoby ztratí šance. Já se

peru sobrnou stále. Ajak mi roky přibýva-

jí, chodí se stále hůř. Mám proto nadávat

nasvět? Mám zapomenout, že naplátně

takový handicap nemá být ani vidět, ani

cítit? Mám se malbou litovat?

Zlobím se, když vidím, co se stalo svý-

tvarným uměním už od19. po20. století.

Tolik stylů, tolik opuštěných aosvědčených

zásad – avýsledek? Tolik banality. Chybí

řád. Jistě to vyhovovalo adodnes vyhovuje

velkouzenářům, kteří si přijdou objednat

obraz, sochu, náhrobek…. Společnost

je roztříštěná nejen vesvém vkusu, ale

ivpředstavách, jaký smysl má život. Všech-

no se zbláznilo, amáme nějaké pevné body?

Poznal jsem vdětství každodenní život

navesnici. Život chudých babek isedlá-

ků. Tam platily principy, třeba nepsané,

asamozřejmě často nespravedlivé. Daly by

se najít příklady, že morálka, řád, adokonce

obyčejný vkus, spojený spřiměřeností, jsou

spojeny sprací, těžkou obyčejnou prací. Le-

nost se nevyplácela. Ale dnes? Co mnozí hle-

dají – pohodlí, akoneckonců inepořádek.

Šanci mi dala Indie

Povysoké škole, začátkem 70. let jsem do-

stal obrovskou příležitost – výstavu vIndii!

Tam jsem také dostal svou životní příleži-

tost, ilustrace kdětské knize bájí, která vyšla

vestatisícovém nákladu. Trochu jsem Indii

Kdo je Karel Šafář

Absolvent Vysoké školy umělecko-

průmyslové (prof.K. Svolinský).

Vystavuje odr. 1971 doma ivzahraničí.

Pravidelný účastník Aukčních salonů

Konta Bariéry.

Realizoval přes třicet samostatných

výstav aje zastoupen vsoukromých

iveřejných sbírkách. Vposlední době

připravil poštovní známku smotivem

zakladatele genetiky G. Mendela.

info

STAROMĚSTSKÉ MOTIVY,

olej na plátně, 2009

KLAUN,

olej na plátně, 2008

procestoval, dostal jsem tam idalší práci,

ale hlavní bylo poznání, že ilidé vbídě,

kterou si nedokážeme představit, se umějí

radovat. Indie není zdaleka tak barevná,

jak ji známe zturistických reklam. Viděl

jsem zemi zaprášenou, plnou míst svýkaly,

evropskému nosu nevoňavou. Ale viděl

jsem také skupiny, kterým se říká Baulové.

Ti jdou krajinou ajako potulní muzikanti

zpívají atančí všude, kde je zájem. Co dosta-

nou, to mají. Jednou málo, jednou víc. Kdy-

by jako my všechno přepočítávali napeníze,

nemohli by to dělat. Takže příklad radosti,

ahlavně svobody – oni si nic nevynucují,

nežebrají, neobtěžují.

Co přináší radost nám? Klíče odza-

vřených bytů, klíče odtrezorů, karty

odbank? Snažím se, aby moji klauni, dív-

ky avidění Prahy – to jsou moje celoživot-

ní náměty – trochu radosti lidem nabídly.

Abychom si uvědomili, že si radost – ať

tě nemoc nebo nehoda postihly sebevíc

– můžeme dopřát každý. Jen ji hledejme

tam, kde opravdu je. 

Mezititulky azáznam: zj

Společnost je

roztříštěná nejen

vesvém vkusu, ale

ivpředstavách, jaký

smysl má život.

