Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

časopis pro ty, kteří se nevzdávají 
můžeš / číslo 1 - 2012
SLOUPEK
Daniely FILIPIOVÉ
Děti asvět
nevidomých
Člověku bylo dáno pět smyslů. Asi se
všichni shodneme natom, že nejvý-
znamnějším apro život nejdůležitějším,
nejnepostradatelnějším ze všech, je zrak.
Ztráta zraku nás uvrhne donepředstavi-
telné temnoty.
Ostatní smysly se sice zostří, ale vnímání
světa kolem nás bude prostě odlišné, apři-
znejme si, že nepředstavitelné.
Musím říci, že pro mě jako projektan-
ta není jednoduché vytvářet přístupné
prostředí pro nevidomé. Jak má vypadat
místo pro tělesně handicapované, si každý
architekt jen při troše snahy dokáže
představit apoté navrhnout azrealizovat.
Stačí, když bude naslouchat nebo si nastu-
duje podklady, kterých je dnes mnoho.
Vedle vyhlášky jsou kdispozici různé pub-
likace, které detailně popisují, ale hlavně
znázorňují bezbariérové prostory měst
ajejich objektů. Bude-li zvláště snaživý,
může si kdekoliv vypůjčit vozík aběhem
pár minut pochopí.
Ale jak se dostat dosvěta nevidomých?
Zavřít oči? Možná, ale to neumožní
pochopit, jak nevidomý vnímá svými
neobyčejně zjitřenými ostatními smysly
– hmatem asluchem – prostředí ajeho
terén. Jak vnímá nevidomý při své chůzi
pochozí plochu? Jak dokáže rozpoznat
různé typy povrchů jednak pomocí hole,
mnohdy ichodidlem?!
Ano, ivevyhlášce avdalších materiálech,
které má projektant kdispozici, jsou
popsána aznázorněna řešení. Ale úspěch
každého lidského konání záleží naschop-
nosti asnad imožnosti vcítit se doproblé-
mu. Prožít ho. Jak se ale dostat dosvěta
nevidomých?
Moje matka je silně slabozraká. Když jsem
to před lety vysvětlovala dceři, nechápala.
Pak jsem ji ale opakovaně viděla, jak cho-
dí pobytě se zavřenýma očima arukama
napřaženýma před sebou. Pohybovala se
podél stěn anábytku aosahávala si je.
Sedla si kestolu apokoušela se tam najít
různé předměty arozpoznat je, zkoušela
se napít, najíst.
Děti jsou zvídavé. Objevují svět kolem
sebe. Chtějí ho pochopit. Dodceřiny snahy
opochopení se dostal isvět nevidomých.
Také bychom občas měli býti dětmi, aby-
chom ty, pro něž nejen jako projektanti,
ale ijako spoluobčané vytváříme svět,
pochopili.
Autorka je senátorka.
zdravých dětí. Nejenže je téměř obvině-
na zčarodějnictví, ale ocitá se úplně bez
prostředků. Nelítostné zákony boje opřežití
vedou kodkládání dítěte. „Zažil jsem malou
nevidomou holčičku, která žila vchlívku se
zvířaty. Přitom šlo ovelmi chytré aspolečen-
ské dítě, jak se později ukázalo,“ vzpomíná
Filip Zoubek napříběh se šťastným koncem.
Jindy se ovšem happy end nekoná. Řada dětí
poztrátě zraku dodvou let umírá. Přitom jen
vEtiopii má trachom devět milionů dětí!
Před lidmi ze Světla pro svět stojí nemalé
úkoly. Nechtějí ale být „bílými muži, kteří zá-
zračně sestupují znebes jako spása“. Vevšech
projektech působí především místní lidé, ať už
jde oterénní pracovníky, oční kliniky, komu-
nitní rehabilitaci nebo tisk knih avzdělávání
pro děti srůzným postižením. Tok finanční
pomoci je zásadně co nejadresnější. Není
moudré předat peníze dorukou zkorumpo-
vané vlády či místní samosprávy. Filip Zoubek
přiznává, že má natyhle věci dost vyhraněné
názory. Pro někoho až kontroverzní.
„Přímá potravinová afinanční pomoc má
smysl vnaléhavých případech akrizových
situacích, jinak může taková byť dobře míně-
ná intervence přinést více škody nežli užitku.
Vzbuzování falešných nadějí ulidí vzoufalé
životní situaci považuji zanezodpovědné.“
Otazníky nad některými misemi
Podobně se výkonný ředitel dívá inaněkteré
lékařské mise ze zahraničí. Během krátké
doby se sice podaří operovat relativně velký
počet lidí, ale zpravidla chybí následná poope-
rační péče. Místní lékaři spodporou Světla pro
svět pak těžko získávají zpět důvěru místních
obyvatel anedokážou vyvrátit klamný mýtus,
že se Afrika bez bílých lékařů neobejde. Jako
příklad nedomyšlené pomoci sami Afričané
zmiňují snahu vozit odložené brýle načerný
kontinent. Většina dioptrických čoček je
namístě nepoužitelných. Staré brýlové obru-
by vysychají apři výměně skel praskají vruce.
Nehledě nafakt, že dovoz brýlí „zdarma“
má negativní dopad inatěch několik málo
místních optiků, kteří tím přicházejí oživoby-
tí. Přičteme-li celkové náklady nasamotnou
kampaň adrahou dopravu doAfriky, musíme
si položit otázku, má-li to celé smysl.
Možná si říkáte, proč posílat peníze
doAfriky, když ani unás doma nemají lidé se
zrakovým postižením narůžích ustláno. Pod-
mínky jsou ale nesrovnatelné. Aslepí jsou ti,
kdo zavírají oči, jak praví heslo Světla pro svět.
Netečnost kpotřebám nejpotřebnějších, byť
nadruhém konci světa, je nebezpečná ipro
nás samé. Přesto se najdou lidé, kteří doLight
For The World píší dopisy plné rasismu alid-
ské malosti. Nadruhé straně přes polovinu
všech nákladů naprojekty uhradí individuální
drobní dárci, jimž není lhostejný osud těch
milionů Afričanů spostižením zraku.
Připojit se mezi ty, kteří pomůžou, přitom
není vůbec těžké. Podívejte se nastránky
www.svetloprosvet.cz. Kvrácení zraku sku-
tečně mnohdy stačí pouhých osm set korun.
Zarok to představuje šedesát sedm korun
měsíčně, azaně obrátíte život člověka acelé
jeho rodiny ztemnoty dosvětla. „… Ano,
vidím…, vidím vás všechny!“ odpověděla
Sabira naotázku Filipa Zoubka. Ještě včera
nevidomá abezmocná žena se počtyřech
letech vtemnotě rozhlíží popokoji amar-
ně hledá slova díků. Doktor Fitsum Bekele
ivýkonný ředitel českého Světla pro svět sní
prožili tichý okamžik zázraku.
MILIONŮM
AFRICKÝCH DĚTÍ
může odpotíží
sočima pomoci
banální léčba.
Zdravotnické
isociální péče je
však málo.
Můžeš