Strana 21
časopis pro ty, kteří se nevzdávají
můžeš / číslo 1 - 2012
SLOUPEK
Daniely FILIPIOVÉ
Děti asvět
nevidomých
Člověku bylo dáno pět smyslů. Asi se
všichni shodneme natom, že nejvý-
znamnějším apro život nejdůležitějším,
nejnepostradatelnějším ze všech, je zrak.
Ztráta zraku nás uvrhne donepředstavi-
telné temnoty.
Ostatní smysly se sice zostří, ale vnímání
světa kolem nás bude prostě odlišné, apři-
znejme si, že nepředstavitelné.
Musím říci, že pro mě jako projektan-
ta není jednoduché vytvářet přístupné
prostředí pro nevidomé. Jak má vypadat
místo pro tělesně handicapované, si každý
architekt jen při troše snahy dokáže
představit apoté navrhnout azrealizovat.
Stačí, když bude naslouchat nebo si nastu-
duje podklady, kterých je dnes mnoho.
Vedle vyhlášky jsou kdispozici různé pub-
likace, které detailně popisují, ale hlavně
znázorňují bezbariérové prostory měst
ajejich objektů. Bude-li zvláště snaživý,
může si kdekoliv vypůjčit vozík aběhem
pár minut pochopí.
Ale jak se dostat dosvěta nevidomých?
Zavřít oči? Možná, ale to neumožní
pochopit, jak nevidomý vnímá svými
neobyčejně zjitřenými ostatními smysly
– hmatem asluchem – prostředí ajeho
terén. Jak vnímá nevidomý při své chůzi
pochozí plochu? Jak dokáže rozpoznat
různé typy povrchů jednak pomocí hole,
mnohdy ichodidlem?!
Ano, ivevyhlášce avdalších materiálech,
které má projektant kdispozici, jsou
popsána aznázorněna řešení. Ale úspěch
každého lidského konání záleží naschop-
nosti asnad imožnosti vcítit se doproblé-
mu. Prožít ho. Jak se ale dostat dosvěta
nevidomých?
Moje matka je silně slabozraká. Když jsem
to před lety vysvětlovala dceři, nechápala.
Pak jsem ji ale opakovaně viděla, jak cho-
dí pobytě se zavřenýma očima arukama
napřaženýma před sebou. Pohybovala se
podél stěn anábytku aosahávala si je.
Sedla si kestolu apokoušela se tam najít
různé předměty arozpoznat je, zkoušela
se napít, najíst.
Děti jsou zvídavé. Objevují svět kolem
sebe. Chtějí ho pochopit. Dodceřiny snahy
opochopení se dostal isvět nevidomých.
Také bychom občas měli býti dětmi, aby-
chom ty, pro něž nejen jako projektanti,
ale ijako spoluobčané vytváříme svět,
pochopili.
Autorka je senátorka.
zdravých dětí. Nejenže je téměř obvině-
na zčarodějnictví, ale ocitá se úplně bez
prostředků. Nelítostné zákony boje opřežití
vedou kodkládání dítěte. „Zažil jsem malou
nevidomou holčičku, která žila vchlívku se
zvířaty. Přitom šlo ovelmi chytré aspolečen-
ské dítě, jak se později ukázalo,“ vzpomíná
Filip Zoubek napříběh se šťastným koncem.
Jindy se ovšem happy end nekoná. Řada dětí
poztrátě zraku dodvou let umírá. Přitom jen
vEtiopii má trachom devět milionů dětí!
Před lidmi ze Světla pro svět stojí nemalé
úkoly. Nechtějí ale být „bílými muži, kteří zá-
zračně sestupují znebes jako spása“. Vevšech
projektech působí především místní lidé, ať už
jde oterénní pracovníky, oční kliniky, komu-
nitní rehabilitaci nebo tisk knih avzdělávání
pro děti srůzným postižením. Tok finanční
pomoci je zásadně co nejadresnější. Není
moudré předat peníze dorukou zkorumpo-
vané vlády či místní samosprávy. Filip Zoubek
přiznává, že má natyhle věci dost vyhraněné
názory. Pro někoho až kontroverzní.
„Přímá potravinová afinanční pomoc má
smysl vnaléhavých případech akrizových
situacích, jinak může taková byť dobře míně-
ná intervence přinést více škody nežli užitku.
Vzbuzování falešných nadějí ulidí vzoufalé
životní situaci považuji zanezodpovědné.“
Otazníky nad některými misemi
Podobně se výkonný ředitel dívá inaněkteré
lékařské mise ze zahraničí. Během krátké
doby se sice podaří operovat relativně velký
počet lidí, ale zpravidla chybí následná poope-
rační péče. Místní lékaři spodporou Světla pro
svět pak těžko získávají zpět důvěru místních
obyvatel anedokážou vyvrátit klamný mýtus,
že se Afrika bez bílých lékařů neobejde. Jako
příklad nedomyšlené pomoci sami Afričané
zmiňují snahu vozit odložené brýle načerný
kontinent. Většina dioptrických čoček je
namístě nepoužitelných. Staré brýlové obru-
by vysychají apři výměně skel praskají vruce.
Nehledě nafakt, že dovoz brýlí „zdarma“
má negativní dopad inatěch několik málo
místních optiků, kteří tím přicházejí oživoby-
tí. Přičteme-li celkové náklady nasamotnou
kampaň adrahou dopravu doAfriky, musíme
si položit otázku, má-li to celé smysl.
Možná si říkáte, proč posílat peníze
doAfriky, když ani unás doma nemají lidé se
zrakovým postižením narůžích ustláno. Pod-
mínky jsou ale nesrovnatelné. Aslepí jsou ti,
kdo zavírají oči, jak praví heslo Světla pro svět.
Netečnost kpotřebám nejpotřebnějších, byť
nadruhém konci světa, je nebezpečná ipro
nás samé. Přesto se najdou lidé, kteří doLight
For The World píší dopisy plné rasismu alid-
ské malosti. Nadruhé straně přes polovinu
všech nákladů naprojekty uhradí individuální
drobní dárci, jimž není lhostejný osud těch
milionů Afričanů spostižením zraku.
Připojit se mezi ty, kteří pomůžou, přitom
není vůbec těžké. Podívejte se nastránky
www.svetloprosvet.cz. Kvrácení zraku sku-
tečně mnohdy stačí pouhých osm set korun.
Zarok to představuje šedesát sedm korun
měsíčně, azaně obrátíte život člověka acelé
jeho rodiny ztemnoty dosvětla. „… Ano,
vidím…, vidím vás všechny!“ odpověděla
Sabira naotázku Filipa Zoubka. Ještě včera
nevidomá abezmocná žena se počtyřech
letech vtemnotě rozhlíží popokoji amar-
ně hledá slova díků. Doktor Fitsum Bekele
ivýkonný ředitel českého Světla pro svět sní
prožili tichý okamžik zázraku.
MILIONŮM
AFRICKÝCH DĚTÍ
může odpotíží
sočima pomoci
banální léčba.
Zdravotnické
isociální péče je
však málo.