Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

můžeš / číslo 1 - 2012

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

číst jen půlku knihy – azrovna ztéhle půlky

dostane otázku. To ale nejde donekoneč-

na. Navíc se jí horší zrak natolik, že už jen

odhaduje, co text říká. Dlouhé věty, složitý

obsah. Ividící si to musí přečíst dvakrát, aby

vůbec rozuměl.

Vzdát to? Odejít? Ale ne… Řešení se

najdou. Studium lze rozložit. Jana už taky

ví, že nemůže používat zrak jako hlavní

způsob získávání informací. Začíná víc

využívat sluch. Nechává si knížky načítat.

Ale neusnout učteného ústavního práva je

někdy fuška.

„Kdo je dotoho hozený, tak se naučí.

Já jsem si dala jedinou podmínku: nechci

dostudovat zacenu, že úplně ztratím zrak.

Protože bych jednou chtěla vidět třeba svoje

děti.“

Nakonec vrozloženém režimu studuje

deset let. Rychleji to nejde. Ale vroce

2009 stojí vKarolinu apřebírá „troubu“

sdiplomem. Je zní absolventka Právnické

fakulty Univerzity Karlovy. Který zžáků

téhle staroslavné školy musel předvést to-

lik síly avůle jako novopečená Mgr.Jana

Fialová?

I slepý vidí

„Hodně lidí si myslí, že když je člověk han-

dicapovaný, jeho výkon nebude dostatečný.

Bývá obtížné přesvědčit je, že tomu tak ne-

musí být. Postižení také nepotřebují chránit.

Potřebují příležitost. Aby mohli ukázat, že

nejsou horší než ti druzí. Můj handicap není

moc vidět, to je naněm zvláštní,“ říká Jana

příjemným hlasem, snímž by mohla dělat

irozhlasovou moderátorku.

„Nemám bílou hůl, akdyž se zeptám

nazastávce tramvaje načísla, tak se oslove-

ný skoro lekne. Řeknu mu, že špatně vidím

– aon se uklidní, že poněm nechci peníze.

Většinou ochotně pomůže. Hodně lidí má

určitý ostych, myslí si, že je potřeba hledat

zvláštní přístup. Ale žádný takový není.

Prostě pomoci, jako pomáhá člověk vlastní

babičce.“

Sama chtěla pomáhat, proto iprofesní

specializaci směřovala nalidská práva,

ochranu sociálně slabých. Rok apůl dělala

vČeském helsinském výboru, současně byla

krátce veSdružení obrany spotřebitelů.

Teď dělá včasopise dTest, který se zabývá

testováním výrobků aspotřebitelským po-

radenstvím. Sedí natelefonické poradenské

lince, kde může využít svůj hlas iprávnické

vzdělání.

„Nesním zatím oadvokátské kariéře,“

říká vokamžiku, kdy nevyřizuje hovo-

ry. „Ráda bych si jen udělala vnejbližší

době rigorózní zkoušku.“ Pak přijde řeč

nasoukromí: „Chtěla bych určitě vbu-

doucnu děti, ikdyž nevím, jestli tím úplně

nepřijdu ozrak. Vtěhotenství se vždycky

zhoršuje.“ Aktuální to ale není. Devět let

chodila spřítelem, pak se rozešli. Je jí

teprve třicet.

„Vždycky pro mě byla důležitá samostat-

nost,“ říká. „Porozchodu jsem si tu samo-

statnost musela znovu hledat. Ale našla

jsem ji. Sehnala jsem práci, mám bydlení.

Mám ifajn přátele. Ikamarády, kteří vůbec

nevidí, apřesto fungujou. Žijou, pracujou,

chodí spartnery, pak se zase rozcházejí…

Všichni nějak jdeme životem. Jen to moje

tempo je asi pomalejší, než bývá obvyklé.“

Pomalé, nebo rychlé? Co natom záleží…

Vůle ausilovnost. Nedají se změřit, apřece

jsou tak zřejmé. Islepý je vidí. 

JANA FIALOVÁ

vystudovala

i přes značné

zrakové posti-

žení Právnickou

fakultu Univerzity

Karlovy a dnes

pracuje ve firmě,

která pomáhá

řešit zákaznické

právní otázky.

Studium

s Kontem BARIÉRY

Devět let zdeseti podporovalo Janu

Fialovou najejích vysokoškolských

studiích Konto BARIÉRY.

Jana sama říká, že bez tohoto

finančního příspěvku by si nemohla

koupit mnohé speciální pomůcky,

nemohla by vlastně vůbec studovat.

Natuhle podanou ruku proto vždycky

ráda upozorní.

info

Kdo je do toho hozený, naučí se.

Já si dala jedinou podmínku: nechci dostudovat

za cenu, že úplně ztratím zrak. Protože bych

jednou chtěla vidět třeba svoje děti.