Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 10 - 2012

BARIÉRY velký experiment – pořad,

který by měl ukázat charitu jako

přirozenou společenskou aktivitu,

apřitom diváky nenudit anementoro-

vat. Je to krok doneznáma?

Vnaší zemi ano. Nazápad odnás je totiž

charita aběžná solidarita stěmi, kteří potře-

bují pomoc, tak samozřejmá jako zastavení

načervenou. Unás najdete už několik

osvědčených charitativních projektů, jako

zmiňované Konto BARIÉRY nebo naši part-

nerskou organizaci Člověk vtísni, děláme

pravidelně známé Kuře neboli Pomozte dě-

tem, ale stále se nemůžeme dostat odpomo-

ci jednotlivým sbírkám a– popravdě řečeno

– odklasické estrády. Takže nyní zkoušíme

nový koncept, pořad zábavný, apřesto ak-

centující potřebu nové společenské kultury,

nové atmosféry. Chceme inspirovat diváky

kjakési proměně jejich vztahu kcharitě.

Odpříležitostných sbírek kehledání vlastní-

ho osobního programu trvalé asamozřejmé

pomoci. Jak to dopadlo, viděli diváci

29. září.

Mluvíte ovašich divácích. Jde ojinou

skupinu než ukomerčních televizí?

Jistě ne. Lidé si vybírají, přepínají, hledají.

Všichni máme jen jedny diváky – občany.

Rozdíl je vtom, že my se snažíme nabízet

veřejnou službu, tedy kvalitu. Pořady,

jejichž životnost je delší než čas samotného

vysílání. Když vysíláte tak skvělý seriál,

jako je Zdivočelá země, je zřejmé, že bude

zajímavý třeba ipodvaceti letech. Tento

princip chceme postupně více uplatňovat

ivpublicistice. Teď pro EBU (European

Broadcasting Union, sdružení evropských

veřejnoprávních médií) připravujeme skoro

hodinový dokument oženách-samoživitel-

kách, což je mimochodem ičastá situace

maminek dětí snejrůznějším postižením.

Věřím, že když to znovu uvidí divák další

generace, dostane zajímavý asilný pohled

�

Všichni máme jen

jedny diváky – občany.

Rozdíl je vtom, že my

se snažíme nabízet

veřejnou službu, tedy

kvalitu. Pořady, jejichž

životnost je delší

než čas samotného

vysílání.