Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10



můžeš / číslo 10 - 2012

TÉMA: Média a lidé s postižením

nadobu, kterou žijeme. Aposoudí, jestli se

vtomto problému něco změnilo nebo ne. To

je přímá souvislost stematikou, okteré mlu-

víme – vracet se, připomínat, co se napří-

klad vživotě postižených mění. Kdobrému

ikezlému.

Řekl byste, že chcete, aby Česká

televize byla spolehlivým přítelem,

partnerem svých diváků?

Ano, ale také spolehlivým nepřítelem všech,

kdo škodí společnosti, jednotlivcům, kultuře

isportu. Atedy inepřítelem všech, kdo svět

postižených nechápou, kdo jim škodí aubli-

žují. To není laciné cukrátko, to je naše pří-

jemná povinnost. Žádný pořad sám osobě

nic nezmění. Ale může pomáhat kezměně

atmosféry, informovanosti, achcete-li, ipo-

litiky. Možná mohu říci, že prostě chceme,

aby náš divák byl lepším občanem. Abychom

mu pomáhali ivtěžkých situacích najít

trochu optimismu. Proto musíme být lepší

především my. 

Osudy lidí s handicapem, které občas vidíme

na televizní obrazovce, bývají silné a mnohé diváky

dojímají. Některé dokonce natolik vyprovokují,

že se rozhodnou postiženému pomoci. Přinášíme

příběhy dětí, jejichž rodiče už nevěděli kudy kam

a obrátili se na ostravskou redakci České televize.

MOC A BEZMOC TELEVIZNÍ REDAKTORKY

Text: SILVIE KLEKOVÁ

Foto: ARCHIV MARCELY KOPLOVÉ

Jirkova zbytečná léta v ústavu

Docela drsné setkání srealitou zdra-

votně postižených – to byl vroce 2006

příběh malého Jirky – jednoho zdvojčat

svrozeným postižením mozku, který byl

vroce apůl dán doústavu aaž dopěti let

nesměl žít vesvé biologické rodině. Ato

přesto, že se rodiče starali odruhé dvojče

aochlapce stáli.

Byl to smutný příběh, kde sehrál roli

podivný rozsudek – rodiče byli odsouzeni

kpodmínce zaúdajné týrání syna, přičemž

vrozsudku ktomu dost důkazů nebylo

adivili se mu iodborníci. Ovšem ani

pouplynutí podmínky rodičů, kteří se stále

starali odruhé dvojče, chlapec nesměl

zústavu domů. Jeho návrat nenavrhli ani

pracovníci ústavu, přestože měli tuto pra-

vomoc avěděli, že rodina oněj stojí.

Obrat klepšímu nastal až vokamžiku,

kdy se dopřípadu vložila nezisková orga-

nizace, ata kontaktovala nás.

Nasociálním odboru jsem se pak dozvě-

děla, že kauza se prý řeší aže rodiče, kteří

snámi předtím dvě hodiny doma natáčeli,

prý snatáčením vůbec nesouhlasí. Vzá-

pětí mi rodiče vysvětlovali, že pojednání

naúřadě dostali strach – prý si naně všich-

ni budou ukazovat prstem. Byla to vcelku

trpká zkušenost – úřední osoby používaly

nepravdivé údaje, vytáčky azkreslování

faktů. Reportáž se odvysílala, dítě se nako-

nec dorodiny vrátilo. Počtyřech letech!

Tereza zvítězila nad VZP

Psal se rok 2007, když se poprvé setka-

la stvrdostí úředních postupů šestiletá

Terezka. Pro nadprůměrně inteligentní

akomunikativní holčičku se rodiče snažili

získat elektrický vozík, který by jí umožnil

samostatný pohyb veškole ivenku, atím

nezávislejší způsob existence. Terezka

spostižením všech čtyř končetin podětské

mozkové obrně mohla sama ovládat právě

jen vozík elektrický.

Nekompromisní NE zVZP jsme se

pokusili rozluštit – ukázalo, že členové

rozhodovací komise dítě ani nevidí, prý

stačí písemná dokumentace, aopírají se

opravidlo, že elektrický vozík mohou mít

až děti od10 let – protože jinak by prý

třeba mohly vjet pod auto, argumentovala

tisková mluvčí. Naotázku, zda deseti-

letý mentálně postižený chlapec by měl

navozík nárok, jsem se okamžité odpovědi

nedočkala.

Zato se dočkala Terezka – nakonec se

lidé zVZP zaní osobně vypravili apřímo

veškole se přesvědčili, že dívka zapůjčený

elektrický vozíček bravurně ovládá. Ná-

sledovala změna pravidel VZP apříjemný

pocit, že jsme spořadem Ta naše povaha

česká mohli něčemu prospět. Ovšem vidět

pak Terezku, jak jásá nad novým namíru

vyrobeným vozíkem, to byl zážitek, jaký se

nezapomíná…

Petrovi pomohli televizní diváci

Jiná reakce nás čekala upřípadu vroce

2009 – tehdy zdravotní pojišťovna odmítla

matce těžce postiženého Petra platit dlou-

hodobý pobyt se synem vnemocnici. Petr

přitom zůstal postižený pooperaci vetřech

letech ajeho stav se zhoršoval.

Matka-vdova oněho pečovala doma

avostravské nemocnici byli jen proto,

že čekali napřenosný domácí dýchací

přístroj.

Jedna zfirem se odvolala uvýběrového

řízení, atím se vše protáhlo… Zdravotní

pojišťovna uhradila ženě, žijící se synem

jen ze sociálníchdávek, tři měsíce pobytu

vnemocnici, apak prohlásila, že už to není

záležitost medicínská, ale sociální…

Lékaři byli všoku – chlapec měl namat-

ku silnou fixaci, bez ní dostával záchvaty.

Dalším faktem bylo, že Petr dovršil 18 let

�

Kdo je Petr Dvořák

Dočela veřejnoprávní televize byl

zvolen Radou České televize 21. září 2011.

Vystudoval technickou kybernetiku

naČVUT anaChicagské univerzitě

vUSA získal titul MBA.

Poroce 1989 podnikal, pak začal

pracovat veskupině PPF, kde byl

odpovědný zarozvoj Expandia banky,

dnešní eBanky.

Vroce 2003 se stal ředitelem televize

Nova azůstal jím ipoté, co PPF

vprosinci 2004 televizi prodala

původním investorům ze společnosti

CME. Zvedení Novy odešel včervenci

2010 napozici viceprezidenta pro

televizní vysílání skupiny CME, kde své

působení nakonci roku 2010 ukončil.

info